Péče o duši

Takovéto pořady jsou rozhodně potřeba, pomáhají nám uvědomit si, že psychické nemoci jsou taky nemoci, mnohdy horší než ty fyzické. Obdivuji zejména odvahu, s jakou jednotliví lidé s nějakou duševní nemocí či jejich blízcí vystoupili před kamerou, aby pomohli důležité osvětě. A možná se i trochu sami vypovídali ze svých trápení, rekapitulovali, dali ostatním vzkaz, že jsou tady, že to s nimi nemusí být vždy snadné, ale že to nevzdávají a zaslouží si pochopení i respekt..? Asi jediné, co mi na tomto počinu trochu vadilo, bylo, že jednotlivé díly byly mnohdy uváděny jako shrnutí určité výseče duševních útrap, přitom se nám pak ale většinou představovaly individuální příběhy pár lidí. Ty byly bezesporu zajímavé, často velice silné, poutavé, respektující stále více se prosazující přístup, aby do řešení (či diskusí) týkajících se lidí s postižením byli co nejvíce zapojeni samotní lidé s handicapem. Nicméně tím, jak byl dokument prezentován (např. v popiscích jednotlivých dílů, upoutávkách), člověk čekal prostě něco trochu jiného, větší zasazení do kontextu, zapojení např. více odborníků atd. Podle mě na tom bylo prostě znát, že původně asi tvůrci chtěli jít více "po diagnózách" (zaznamenala jsem v jednom souvisejícím podcastu), pak se rozhodli to změnit a zaměřit se na jednotlivé příběhy lidí s onemocněním. Nicméně ty náznaky původního přístupu jsou v jednotlivých dílech (i právě třeba v jejich popiscích) stále znát, není to ve výsledku úplně ani jedno ani druhé. A té určité neukotvenosti možná "pomáhá" i to, že jednotlivé díly natáčejí různí režiséři s různými přístupy... Celkově ale hodnotím pozitivně (75 %). (11.12.2022)