La battaglia di Algeri
The Battle of Algiers
Obsahy(1)
Bitva o Alžír v časovém rozpětí 1954–1962 rovnoměrně zachycuje jak revoluční působení alžírské Fronty národního osvobození, tak postup francouzských ozbrojených sil. V boji na život a na smrt proti sobě vystupují dva nezlomní muži: partyzán Ali-La-Pointe a podplukovník Philippe Mathieu. Skrze formu deníkových záznamů sledujeme krok za krokem povstalecké průniky z Kasby až do evropských čtvrtí. Kýžená suverenita alžírských muslimů si však vyžádá nejednu oběť na každé ze znepřátelených stran.
Jedno z vrcholných děl zpodobňující choulostivé téma boje Alžírska o vlastní svrchovanost, jejíž důsledky rezonují v Evropě dodnes. Gillo Pontecorvo si za snímek vypravený v duchu neorealismu odnesl roku 1966 hned trojité ocenění z Benátského filmového festivalu, ve stejném počtu dosáhl na nominace Americké filmové akademie.
(Česká televize)
Recenze (109)
Film mne zaujal již před 30. lety, viděl jsem ho v němčině. Dnes mě zaujal o to více s českými titulky. Obávám se, že toto dílo je tak zásadní a téma tak složité, že napsat o tom pár slov jest úplně o hovnu. Jelikož málokdo z nás měl možnost procestovat Alžír, nabízí se srovnání s Tunisem a Marokem. Vše co tam dodnes alespoň trochu funguje, zavedli, vyrobili a provozují! frantíci. Víno vyrábějí Francouzi, auta jsou francouzská, vysoké školství, je-li vůbec, je francouzské. Olivový olej vyrabí arabáči pod vedením francouzských technologů, dokonce i ochranka celebrit a politiků (která mě tam zabásla) je vycvičena ve Francii. Tak k čemu vám vy pitomý opice ta samostatnost splacená krví na obou stranách vlastně byla? ()
O čtyřicet let starší ideový předchůdce Baader Meinhof Komplexu, jež je hluboko zaryt v klasické imdb250 nejlepších filmů všech dob, je zajímavým úkazem. Už jenom tím, že snímek o sváru mezi kolonialistickou Francií a nesvobodným Alžírem natočil Ital a také tím, v jakém krátkém intervalu po samotné revoluci film vznikl. I když mi v konečném důsledku přišel snímek zbytečně dlouhý a bez nosných postav, uznávám, že s ohledem na vznik v šedesátých letech je to dílo působivé, které se zaryje pod kůži i těm, kteří neměli o podrobnostech k nějaké alžírské revoluci ani potuchy. 65 % ()
Pěkný válečný snímek o vzniku války v Alžíru. Je to jako na pískovišti, jednomu vadí něco na tom druhém a začnou si dělat naschvály, od rvaček přes střelbu a pumové útoky až k válce. ()
Nechválne známe posledné roky prítomnosti Francúzska v Alžírsku, odboj verzus armáda. Ani jedna strana nemá byť na čo hrdá, bomby a streľba verzus mučenie a demonštrácia nadradenosti. To všetko úplne zblízka a podfarbené neopakovateľnou hudbou, ktorá ide pod kožu. Francúzom to museli natočiť Taliani a aby dobre rozumeli, tak po francúzsky. –––– Jsme vojáci a máme povinnost zvítězit. ... Má Francie zůstat v Alžírsku? –––– V zásadě to jsou slušný lidi. 130 let jsme si rozuměli. Proč by to nemohlo pokračovat? ()
Je to už nějaký čas, co jsem tohle drama viděl.Nicméně koukám na jiný film z let alžírské války a vybavilo se mi i tohle. Černobílý film podtrhuje sílu sdělení tak jako v Dvanácti rozhněvaných mužích Kladivu na čarodějnice nebo Schindlerově seznamu.Boj za národní svobodu a nezávislost proti tyranii zde Francii.Není líto jakýchkoliv obětí, když je vidinou svoboda ať už politická nebo náboženská.Dnes vidíme, kam to v Alžíru dospělo.Ale zpět do 5O. let.Stojí-li jakýkoliv agresor proti vůli většiny národa po svobodě a nezávislosti, tak dopadne tak jako Francie ve Vietnamu, USA v téže zemi, SSSR v Afghánistánu.Ani vězení, mučírny,gilotina nebo kulky nezastavily vůli po svobodě.....Ale byla to skutečně svoboda?Film hodnotím vysoko. ()
Drama dokumentární formou té nejvyšší kvality. Realistické ztvárnění konfliktu po kolonialismu Francie. Terorismus versus vojenský nátlak a mučení. Špatné je obojí, ale zabíjet nevinné lidi je jeden z nejodpornějších činů, zvláště pak, když ho provádí žena. Další z příkladů filmů, které nestárnou a naopak budou aktuální i v budoucnu, protože hloupost, neúcta k jiným názorům a lidskému životu, zaslepenost vírou, špatná nebo žádná vzdělanost...et cetera budou aktuální v každé době. Bohužel. Opravdu buďme rádi, že žijeme v ČR. Nedokážu si představit a hlavně nechci situaci, že bych se denně bál o svoji rodinu (což se sice stejně bojím), že se stane obětí teroristů, třeba v mléčném baru. Geniální film. ()
Z války v Alžíru se nepoučili ani Američané ve Vietnamu, ani Rusové v Afganistánu a pak zase Američani v Iráku a tak pořád dokola. Nad národem, který bojuje za svoji samostatnost lze zvítězit pouze tím, že ho úplně vyhubíte a to si nemohou dovolit ani dvě největší světové velmoci. Vojáci jsou ale vylízané zelené mozky, které slouží ještě vylízanějším pracháčů, kteří na válkách vydělávají. Francouzský prezident De Gaulle se kvůli tomu, že stáhl francouzské jednotlky z Alžíru, stal terčem opakovaných atentátů ze strany militantních skupin, které chtěly pokračovat ve válce v Alžíru. ()
"Můžete mi pánové říct proč Sartre stojí vždycky na té druhé straně? Máte rád Sartra? Ne, nepřítele mám raději". Předchůdce a inspirační zdroj všech dnes tolik oblíbených "procesuálních dramat". Je sice zjevené, že Pontecorvo straní Alžířanům už tím kolik prostoru nechává jejich zázemí, figurám, motivacím. Plukovník Mathieu představuje jakéhosi kultivovaného konkvistátora, polemika, technologa síly. Človek by jinak řekl, že je to skoro učebnice městské guerilly. Takový Baader Meinhof Komplex tomuhle filmu dluží úplně všechno. ()
Naprosto dokonale natočeno! Hodně silné a navíc se pořád něco dělo. Není divu, že se jedná o cenami ověnčený film. ()
Zajímáte se o terorismus a proti-terorismus? Pak tento film prostě musíte vidět. I mnoho akademiků uznává, že tento film Vám dá více informací o vnitřní struktuře teroristických buněk a jejích strategiích než kdejaká kniha na to samé téma. ()
I v dnešní době mimořádně aktuální film mapující události kolem revoluce v Alžírsku v roce 1957. Snímek je pozoruhodný především tím, že si zachovává vysoku míru objektivity. To je zajímavé zejména vzhledem k faktu, že byl natočen na popud (a s financováním) alžírské vlády. I přesto zde žádná ze stran není vylíčena jako ta jediná správná. Alžírské bombové útoky na civilní cíle zanechávají nevinné oběti, francouzi se zase uchylují k týrání vězňů a nezákoným výslechům. Film také dokonale zachycuje způsob myšlení a taktiku boje islámských extremistů a naprostou bezmocnost francouzské armády v boji s neviditelným nepřítelem. Není proto divu, že pro svoji autentičnost dodnes slouží jako studijní materiál na vojenských akademiích nejen v USA. 85% ()
"Should we remain in Algeria? If you answer "yes," then you must accept all the necessary consequences." Dokumentárna dráma nakrútená výborným spravodajským štýlom, informačne i ilustračne hutným a tiež vzácne vyváženým a nestranným (zverstvá sa páchali na oboch stranách). K silnej autentickosti prispieva aj miesto nakrúcania (mesto Alžír, štvrť Casbah) a obsadenie nehercov. Film má parádne napätie (pri skvelej scéne troch žien so "zásielkami" by sa dalo krájať), ktoré ešte dokáže vygradovať výborná hudba Ennia Morriconeho. O boji Alžirska za nezávislosť som veľmi veľa počul, ale až táto mimoriadne nadčasová snímka mi dala jasnú predstavu, ako zhruba prebiehal. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. "It's hard to start a revolution. Even harder to continue it. And hardest of all to win it. But, it's only afterwards, when we have won, that the true difficulties begin." ()
Bitva o Alžír hlavne zobrazuje úplné začiatky odboja Alžírčanov za oslobodenie sa od kolonialistického Francúzska. Vidíme teroristické akcie (bombové útoky) v štvrtiach osídlených Európanmi a atentáty na francúzskych policajtov. Nemalo to postavu, ktorú by som si obľúbil (a už vôbec nie toho analfabeta, ktorý bol na obrazovke najviac), skôr tu išlo o to, aby film vyzeral čo najviac realisticky. To jedno sa (až na zopár zastrelení) naozaj podarilo. 70%. ()
Velmi silný film o období, o kterém se ve škole neučí a tudíž není moc v povědomí. Film vykresluje jako hrdiny Alžířany, ale nemůžu si pomoct, já v tom vidím jenom odporný terorismus. Rozhodně Francie nikdy neměla nechat Alžír se osamostatnit, když měla vítězství na dosah. Ale natočeno je opravdu velmi dobře, jedním slovem neorealisticky. ()
Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů. ()
Dokonale natočeno, ale ta ideologie... No rozhodně se na to podívejte, úsudek si ale udělejte sami. Možná bych měl dát plné hodnocení, ale jaksi ta zmíněná ideologie... Jasně, že mučení je špatné. Ale jak naložíte s teroristy, pokud chcete od nich zjistit, kde se schovávají kumpáni, a přitom tito teroristé jsou rozhodnuti nepromluvit... No, tak jako neobhajuju postup francouzský armády, ale snažím se vžít do role těch policistů a vojáků, kterejm tam šlo o krk, a navíc šlo o krk i "obyčejnejm" lidem. Ne tak to už bych se musil pouštět do úvah, jestli vlastně kolonizace není špatná věc, a tam už opravdu bruslím na praskajícím ledu. 4* - ale pokud bych hodnotil jen filmařinu, je to na 5* ()
Silne naturálne pozorovanie jedného konfliktu. ()
Podla nazvu filmu som ocakaval, ze vo filme pojde o nejaku poriadnu vojnovu bitku o mesto Alzir, ale film sa zaoberal o zotrocenych Alzircanov francuzskymi vykoristovatelmi pocas 50-tich rokov minuleho storocia. Francuzski zandari to v meste nemali na ruziach ustlane, barskto z obyvatelstva ich zabil bez mrknutia oka:) Potom sa to zvrtlo na bombove atentaty na rozne objekty a to sa uz francuzom nepacilo a tak zakrocili a vyhladali hlavnych vinnikov tohoto povstania. Film je skor potopeny do takej dramy, kde islo o samostanost a o oslobodenie sa od okupovania Francuzov. Film je vhodny na jedno pozretie, pretoze keby som to mal este raz pozriet, tak by ma uz nemal cim prekvapit. ()
Konec (mini)sukní v severní Africe ()
Tolik násílí muselo být použito, aby bylo dosaženo nezávislosti Alžíru na Francii, opravdu ta dlouhá cesta nebyla pokojná a 20. století bylo ve znamení ztrát bývalých kolonii. Mě nejvíce zaujal ten koordinovaný výbuch v těch kavárnách, ti Francouzi se těch pár let po druhé světové chovali jako nacisti. Je dobře, že Alžír získal svou nezávislost i když krvavou cestou, tak se nedivím tomu, že byl tento film zakázán ve Francii. ()