poster

Bitva o Alžír

  • Itálie

    La Battaglia di Algeri

  • USA

    The Battle of Algiers

Historický / Válečný / Drama

Itálie / Alžírsko, 1966, 116 min

Scénář:

Franco Solinas

Kamera:

Marcello Gatti

Střih:

Mario Serandrei
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • GilEstel
    *****

    Takřka reportážním způsobem natočené dokumentární drama, mapující krvavé události spojené se vznikem samostatného státu Alžír. Italský film, sic natočený za finanční podpory alžírské vlády, zůstává ve svém vyznění velmi objektivní k oběma zúčastněným stranám, jak k revolučnímu hnutí, tak francouzské kolonialistické vládě. I tak bylo tohle dílko ve Francii po mnoho let zakázáno. Snímek v celku důsledně upozaďuje politickou rovinu problému a staví do popředí utrpení a strádání civilního obyvatelstva uprostřed anarchií zmítaného města. Nejde jen o sledování detailního postupu teroristických útoků a následných brutálních represí, ale i o myšlení a psychické tlaky, kterým je civilní obyvatelstvo ve vypjaté atmosféře vystaveno. Rodina, přátelství, víra, svoboda a sebeobětování, se stávají synonymem motoru života každého člověka. Významný je blízký pohled do života některých důležitých postav, aniž by některá strhávala přehnanou pozornost (Ve filmu hrají většinou neherci.). V hlavní roli tak zůstává po celou dobu válka se všemi svými důsledky. Dramatický ráz jednotlivým scénám přidává originální hudba, na které se krom známého komponisty Morriconeho podílel i sám režisér Pontecorvo. Významný film, který připomíná, že historie se stále opakuje.(1.4.2012)

  • sportovec
    *****

    Každá, byť dodatečně sebevíce věnčená válka páchne. A to nejen při pohledu zblízka. Fanfáry, které ji provázejí, nejsou sice vylhány, ale nelze se na ně dívat jinak - chceme-li zůstat nepředpojatými - než jako na špičku špičky pomyslného ledovce věcné skutečnosti a fakt. BITVA O ALŽÍR je z tohoto pohledu jakýmsi cestovním mezníkem: při pohledu zpět se nám vybaví krutá, až dokumentární věcnost Roselliniho filmů PAISA nebo ŘÍM OTEVŘENÉ MĚSTO, při pohledu dopředu, k naší současnosti, drastické scény současné špičky tzv. akčních filmů. Že Francouzi byli v Alžírsku letitými okupanty a příživníky, je zřejmé. Stejně tak je pravdou, že stovky tisíc francouzských kolonialistů se chovaly vůči Alžířanům ať berberským, ať arabským slušně, což kultivovalo do značné míry vzájemné vztahy obou etnik, neměnilo však nic na faktu francouzské takřka 130leté okupace. Bojovalo se - za těchto vyhrocených okolností - o mnoho. Chtěl-li se kdo udržet a nepřipustit do akce extrémní islám, který v celém Maghribu dřímá pod povrchem jako časová bomba, neměl na vybranou. Totéž ovšem platilo i pro druhou stranu. Dezliuze z války, v níž mladí spolunastavovali své krky, aniž vlastně věděli za koho a proč, byla neúnosná. Na konci čtyřicátých let, když namísto slibované nezávislosti byla patrné zvůle Paříže tuto surovinově bohatou kolonii si udržet stůjcostůj, jejich trpělivost přetekla. Výsledkem je po evianských dohodách dnešné rozporuplná alžírská současnosti jednoho z nejbohatších arabských států s mnohaletou občanskou válkou mezi modernisty a "otci návratů" ke kořenům militantního islámu dob Mohamedových a mnoha jejich spolupracovníky ("bílí odpověděli založením teroristické tajné organizace Organizace tajné armády, která se v průběhu první poloviny šedesátých let opakovaně pokusila o atentát na francouzského národního hrdinu generála Charlese de Gaulla. Z černobílé syrovosti tehdejší alžírské skutečnosti, podávané ve filmu, mrazí i dnes. Přál bych si, aby toto více než varovné memento bylo a zůstalo nadčasovým a hlavně nenapodobovaným.(29.4.2008)

  • Crocuta
    *****

    Pontecorvo nenechává nikoho na pochybách na čí straně jsou jeho sympatie, přesto se však úspěšně snaží o zachování maximální míry objektivity - zvěrstva obou stran jsou zobrazena s nečekanou otevřeností, oběti pumových útoků na obou stranách jsou stejně tragické a hodné soucitu. Ani plukovník Mathieu není podán jako nějaká bezcitná stvůra, ale jako francouzský vlastenec a zároveň pragmatik, který dělá profesionálně svoji práci, přičemž účel světí prostředky. Stejně přesvědčivě a s porozuměním pro jejich postoje jsou zobrazeni členové FLN. Z některých scén tohoto i dnes nesmírně aktuálního snímku (kati v kápích popravující gilotinou alžírského odsouzence, ženy rozmísťující bomby mezi nic netušící civilisty atd.) doslova mrazí, k jejich mocnému účinku značnou měrou přispívá i nezapomenutelná hudba, kterou spolu s E. Moricconem napsal sám režisér.(17.11.2007)

  • misterz
    ****

    S dokumentárnou precíznosťou pohľad na udalosti krvavých rokov, ktoré predchádzali vzniku Alžíru. Oceňujem hlavne snahu o realistické stvárnenie taktiky partizánskeho boja povstalcov, ktoré dokonca miestami budilo dojem ako keby išlo o autentické zábery. Na druhú stranu si ma však snímok nedokázal nijako pocitovo pripútať ani vo mne vzbudiť nejaký bližší záujem či už o postavy alebo o tieto smutné udalosti. Tiež niektoré akčnejšie scény sa mi zdali pomerne výrazne naivne-amatérsky zahrané. Za najväčší prínos snímku považujem jeho veľkú bohatosť na informácie a myšlienky, ktoré v súčasnosti naberajú na význame (napr. ohľadom multikulti spoločnosti), a s ktorými si už každý divák musí naložiť po svojom. 70/100(23.3.2016)

  • borsalino
    *****

    Velmi přesvědčivý, až skoro dokumentárně zpracovaný film, o vzniku samostatného Alžíru. Na filmu je strašně moc vidět, jak obě strany konfliktu používají stejné argumenty, kterými omlouvají ztráty na životech běžných obyvatel, jak je silná touha po pomstě a jak násilí produkuje zase jen násilí. Dialog se zaměňuje za kladení podmínek a daleko více než o zájmy lidí, jde o zájmy politické a osobní ambice. Je to velmi nelítostný film, který rozhodně stojí za shlédnutí.(20.7.2014)

  • - Jediný film v celé historii Oscarů, který byl nominován ve dvou po sobě nenásledujících letech. Konkrétně za roce 1966 získal nominaci na nejlepší zahraniční snímek a za rok 1968 dodatečně ještě dvě nominace. Za scénář a režii. (DaViD´82)

  • - Režisér Pontecorvo získal na film dotaci i od alžírské vlády. (Hans.)

  • - Film byl po dlouhou dobu zakázán ve Francii. Ve Velké Británii a USA byl sice promítán, ale ve zcenzurované verzi s vystřiženými scénami mučení zajatců. (DaViD´82)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace