La battaglia di Algeri
The Battle of Algiers
Obsahy(1)
Bitva o Alžír v časovém rozpětí 1954–1962 rovnoměrně zachycuje jak revoluční působení alžírské Fronty národního osvobození, tak postup francouzských ozbrojených sil. V boji na život a na smrt proti sobě vystupují dva nezlomní muži: partyzán Ali-La-Pointe a podplukovník Philippe Mathieu. Skrze formu deníkových záznamů sledujeme krok za krokem povstalecké průniky z Kasby až do evropských čtvrtí. Kýžená suverenita alžírských muslimů si však vyžádá nejednu oběť na každé ze znepřátelených stran.
Jedno z vrcholných děl zpodobňující choulostivé téma boje Alžírska o vlastní svrchovanost, jejíž důsledky rezonují v Evropě dodnes. Gillo Pontecorvo si za snímek vypravený v duchu neorealismu odnesl roku 1966 hned trojité ocenění z Benátského filmového festivalu, ve stejném počtu dosáhl na nominace Americké filmové akademie.
(Česká televize)
Recenze (109)
Nekompromisní a syrový pohled na nelehkou cestu k nezávislosti. Che Guevara od Sodenbergha a Gándhí vedle tohoto filmu působí jako pohádka před spáním. ()
Slabý film, ktorý pôsobí na diváka dosť rozporuplne. Je to pohľad z alžírskej strany, ktorá je stranou, ktorá terorizuje spoločnosť atentátmi. O hereckých výkonoch tu nemôže byť veľmi reč, výnimkou je iba Jean Martin. Z filmu čuší starý fajnový look čo mi imponuje. Vadí mi záverečná skratka k nezávislosti v 1962. Celý čas sa film točí okolo atentátov, boja, organizácie FLN, aby po ich potlačení prišla odbočka toho čo sa vlastne stane o päť rokov. ()
Děj je situován do Alžíru roku 1954, na počátek alžírského povstání. Sledujeme mladého ambiciózního revolucionáře Ali la Pointeho, který se stává stále více vlivnějším a zanedlouho se stane vůdcem Národní osvobozenecké fronty, bojující za svobodu proti 130 let dlouhé nadvládě francouzských kolonialistů. O dva roky později, v červenci roku 1956, dojde v centru Alžíru k několika teroristickým činům a situace se francouzské armádě vymkne z rukou. Proto je počátkem roku 1957 povolána 10. výsadkářská divize v čele s podplukovníkem Philippem Mathieuem, která má za úkol razantním způsobem zneškodnit teroristy a potlačit revolucionářské choutky Alžířanů... ()
Film "Bitva o Alzir" vychazi ze skutecneho pribehu francouzskeho velitele, general Jacquese Massuse. Stejne jako postava Mathieua na platne, ani tento general se neuchylil k jakymsi pokryteckym prislibum spravedliveho potrestani viniku ci prohlasenim, ktera by bagatelizovala skutecny rozsah zlocinu. Maje na pameti fakt, ze ti sami novinari, kteri jej "dnes" pranyruji, jeste pred kratkou dobou psali pochvaly na pozitivni aspekty francouzske okupace Alzirska, Mathieu (Massus) prohlasil: "Otazka muceni zde neni podstatou veci. Jadro problemu spociva v tom, ze FLN nas chce z Alzirska vypudit, zatimco my chceme zustat (...) Nechte mne proto polozit otazku vam. Mela by Francie v Alzirsku zustat? Jestlize bude vaše odpoved kladna, pak take musite prijmout vsechny nasledky.“ Je nutne mit na pameti fakt, ze neexistuje zadny vlidny, jemny a humanni zpusob, jak okupovat uzemi urciteho statu proti vuli jeho obyvatel. Ti, kdo podporuji okupaci tohoto druhu, nemaji pravo se moralne distancovat od brutlity, kterou s sebou prislusna aktivita prinasi. Tehdy v Alzirsku existovaly pouze dva zpusoby jak vladnout - diky souhlasu mistnich obyvatel nebo pomoci sireni strachu. Z politickeho hlediska (o jine hledisko ani v tomto "dokumentarnim" snimku nejde) je to naprosty skvost. Nic lepsiho jsem zatim nevidel a pochybuji, ze uvidim. Navic je velmi vtipne sledovat snimek z roku 1965, ktery by se dal po zmene mista o par tisic km aplikovat naproste stejne i dnes!!! Z hlediska filmoveho se jedna o velmi autenticky pohled, umocneny klasickym dokumentarnim narativnim stylem a brilantni hudbou Ennia Morriconeho! Ve filmu je velmi mnoho pusobivych scen, ktere vam na dlouhou dobu zadrzi dech... Doporucuji kazdemu!!! ()
Zrovna dnes Alžír odmietol žiadosť občana alžírska o pochovanie svojho syna,vraha 7 ľudí,strelca alžírskeho pôvodu,ktorý chladnokrvne zavraždil i deti vo francúzskom Toulouse.Dnes som videla film natočený pred 46 rokmi a viem,že ten boj teroristov o svoju krajinu neskončil.Dokumentárne zachytený boj o nezávistlosť Alžírska s dokonale sediacou hudbou Ennia Morriconeho a čiernobielym vizuálom natočeným talianskym režisérom má výpovednú hodnotu i v roku 2012.Nesympatizovala som samozrejme s nikým,ale i tak ma film zasiahol. ()
Alžírská válka/dekolonizace rozhodně není hezký úsek koloniální minulosti Francie a vůbec jejích moderních dějin. Stigma, trvající dodnes. To, proč tomu tak je, je zde vykresleno vskutku černobíle (a ne, není to jen užitou filmovou technologií :-D). Upřímně, přát se nedalo ani jedné straně, tady nebylo žádné menší zlo. ()
syrové, bez romantiky, brutální, chladné a vypočítavé, a přitom plné odhodlání, víry a zaslepenosti, možná víc dokument než film, je pochopitelné že z téhle situace vzešlo mnoho traumat a Francie sklízela hrozny ještě mnoho let po roce 62 ()
Výborný skorodokument se skvělou hudbou. ()
Povědomé. Bylo zvláštní sledovat přes 40 let starý film popisující události, které jsou, přestože se odehrály před půlstoletím v Alžírsku, dnes skoro stejně aktuální jako tehdy. Když plukovník Mathieu odpovídá na otázky francouzských novinářů otázkou vlastní: Měla by Francie v Alžírsku zůstat? Jestliže bude vaše odpověď kladná, pak také musíte přijmout všechny následky “, nepřipomíná vám to něco? K popiskům ostatních bych snad ještě připojil, že pocit syrovosti a autenticity je umocněn spolu s dokumentárním stylem vyprávění ( některé události jsou uvozeny nejen datem, ale i přesným časem konání ), pro mě docela zvláštním komentářem sestávajícím se z deklamací zmíněné Národní osvobozenecké fronty ( FLN ), zpráv novinářů, provolání lidu... Roli Djafara pak ztvárnil muž, který byl jedním z vůdců skutečného boje za osvobození Alžírska od koloniální nadvlády Francie. Snad i proto si francouzští diváci mohli Bitvu o Alžír “vychutnat“ až v roce 1970. Abych nezapomněl: hudba Ennio Morricone.... ()
Tahjá al-Džazá’ir volali Alžířané bojující za svoji nezávislost. Výsostné postavení v tomto boji zaujímala Fronta národního osvobození (Front de Libération Nationale, FLN). Právě jejímu působení ve čtvrti Qasba v alžírské metropoli se věnuje Pontecorvův snímek. Nejedná se o rekonstrukci dějin odporu proti evropským kolonialistům, ale spíše o nahlédnutí do fungování organizace a samotné sociopolitické situaci v městě Alžíru ve druhé polovině padesátých let minulého století. Metod odporu proti stávající vládě existuje několik, ilegální FLN, vědoma si své nedostatečné vojenské síly, se vyhýbala přímým střetům s armádou a uchylovala se k teroristickým útokům. Ač předlohou výtečného, syrového snímku byla kniha čelného představitele FLN Jásifa Sadího (dokonce si ve filmu zahrál jednu z titulních postav), autoři dokázali zůstat relativně nezaujatí. Kladem filmu je i výběr neherců a neznámých tváří, které napomáhají k dotváření hodnověrnosti tohoto válečného dramatu. ()
"It's hard to start a revolution. Even harder to continue it. And hardest of all to win it. But, it's only afterwards, when we have won, that the true difficulties begin. In short, Ali, there's still much to do." (Ben M'Hidi, Battle of Algiers) ()
Aktuální - nadčasové - geniální. ()
Bojovat proti utlačiteli má svůj smysl. V České republice nevíme jaké to je. Jsme národ zbabělců a oportunistů a těch pár odvážný a obětavých jednotlivců tento obraz není schopno zakrýt ()
Mrazivě aktuální film o tom že zaslepenost a nevědomost existuje v konfliktu na obou stranách. Zvláště oceňuji dokumentární přístup nehrajici si na hodné a zlé, ale pouze na motivované a zarputilé pohledy obou stran. Skvělý zážitek brilantně dokreslený legendárním soundtrackem. ()
Luxusní historický "skorodokument". Film si nehraje vůbec na nic, a i když mu pomalu táhne na padesát, myslim že ze své syrovosti nikdy prostě neztratí. Navíc svým zpracováním revoluce je hodně nadčasový, takhle revoluce proti okupačním mocnostem probíhali, a asi i budou...Zpracování je super, jak dobovou technikou a výpravou, tak hereckými výkony, scénářem a režií konče. Vlastně jsem na tom nenašel nic, co by se mi výžně nelíbilo. Dávám tedy plné hodnocení. ()
Žánrově se spíše jedná o dokumentární záležitost, která retrospektivně popisuje krvavé počátky vzniku samostatného Alžírska. Nabízí se tak velmi zajímavý pohled na obě dvě válčící strany. Na jedné straně Alžír, který touží po svobodě a nezávislosti a pro odtržení od Francie je schopný udělat téměř cokoliv, jejich fanatické chování budí strach i v dnešní době a potvrzuje se fakt, že historie se opakuje. Celkové ztvárnění nabývá až realistického dojmu a mnohdy máte pocit, že se jedná o autentické záběry a to přidává na intenzitě celého filmu. Mnoho záběru, především těch teroristických, je velmi emotivních a mrazí z nich i v současnosti, jelikož se mnoho těchto událostí opakuje a proto se vyplatí vidět La battaglia di Algeri v dnešní době více než kdy jindy. Ennio Morricone jako vždy naprosto skvělý. Mnohé myšlenky a názory, které se objevují ve filmu, mají velmi velký význam i v dnešní době, jelikož multikulturní život je všude kolem nás. Velice silný a emotivní pohled do minulosti, ze kterého mrazí. "Acts of violence don't win wars. Neither wars nor revolutions. Terrorism is useful as a start. But then, the people themselves must act. That's the rationale behind this strike: to mobilize all Algerians, to assess our strength." ()
Film jsem sice neviděla celý, asi polovinu, ale i to stačilo... nádhera ()
překvapivě výborná rekonstrukce se snahou o objektivitu ... ()
Vive la Fran.. l'Algerie! ()
Alžírsko, jako kolonie Francie, se po druhé světové válce chtělo také osamostatnit. O tom však Frantíci nechtěli slyšet ani slovo a místo toho se z města hlavního města Alžír snažili udělat "evropské město". A tak vznikla Fronta národního osvobození (FLN), která chtěla samostatnost a pro své cíle se nebála provádět teroristické útoky. Tento film ukazuje chronologicky to, jak to (nejspíše) probíhalo. Film rekonstruuje události, ke kterým došlo v hlavním městě francouzského Alžírska mezi listopadem 1954 a prosincem 1957, během alžírské války za nezávislost. Vyprávění začíná organizací revolučních buněk v městě Casbah. Kvůli partyzánské válce mezi Alžířany a alžírskými Evropany, ve které se obě strany dopouštějí stále většího násilí, posílá Francie do města výsadkáře francouzské armády, aby bojovali a zajali členy Fronty národního osvobození (FLN). Parašutisté jsou zobrazeni jako vojáci, neutralizující celé vedení FLN buď atentátem nebo zajetím. Film končí záběry, zobrazujícími nacionalistické demonstrace a nepokoje, což naznačuje, že ačkoli Francie vyhrála bitvu o Alžír - porazila FLN, prohrála alžírskou válku. Ve filmu je zobrazena taktika partyzánského povstání FLN, francouzské správy a také krvavá válka, která přinesla spoustu civilních obětí. Jak kolonizátor, tak kolonizovaný páchají zvěrstva na civilistech. FLN ovládá městskou část Casbah prostřednictvím zabíjení podezřelých francouzských kolaborantů; páchají terorismus, včetně akcí, jako je skutečný bombový útok v Milk Bar Café, jehož úkolem je vystrašit Evropany. Bezpečnostní síly se uchylují k zabíjení a nevybíravému násilí proti opozici. Francouzští výsadkáři jsou líčeni, jak běžně používají mučení, zastrašování a vraždy. Protagonisté ve filmu vycházejí z skutečných historických postav. Příběh začíná a končí z pohledu Ali la Pointe, drobného zločince, který je ve vězení politicky zradikalizován. Je rekrutován velitelem FLN El-hadi Jafarem, kterého hraje Saadi Yacef, který byl zkušeným velitelem FLN. Hlavní francouzskou postavou je podplukovník Mathieu, velitel výsadku. Podplukovník Mathieu dává rozhovor novinářům, ve kterém popírá nařčení z mučení, ale mluví o "výslechových metodách", které jsou pak názorně předvedeny. Stejně krutě si počínal během osmidenní stávky, kterou nechal krvavě potlačit, ničil stávkujícím jejich živnosti a naháněl je po bytech. Další postavy jsou chlapec Petit Omar, pouliční uličník, který je poslem FLN, a Larbi Ben M'hidi, nejvyšší vůdce FLN, který poskytuje politické odůvodnění povstání. Jeho bojovníci se schovávají v bytě při potlačování stávky a chtějí od Mathieua písemné potvrzení toho, že po kapitulaci dostanou spravedlivý proces. Místo toho však spustí v košíku výbušniny, odpálí několik výsadkářů a tím spustí peklo. Stejně tak útočí samopaly na nevinné civilisty přímo v centru města. Dále jsou tu Djamila, Zohra a Hassiba, tři městské partyzánky z FLN, které provádějí teroristické útoky v kavárnách. Jako ženy mají výhodu v tom, že je nikdo nepodezírá a dostanou se všude, jsou schopny dokonce oklamat vojenské hlídky. No, nebylo to špatné. ale film na mě byl příliš surový, násilný a nefandil jsem ani jedné straně - jedni byli kolonialisti, druzí zase muslimští fanatici. Frantíkům se však zajisté moc nelíbil. Ale Alžířané se své nezávislosti nakonec dočkali. () (méně) (více)