Walpuržina noc

Film obsahuje mnoho scén ( napr. skvelý úvod a prvých asi 10 minút ), kedy som čakal, že sa to už už predsa len vyvinie v niečo okázalé a nasvedčovalo tomu mnoho - hustá atmosféra, tajomná hudba a temná výprava. A predsa nič. Škoda pretože Naschyho vlkodlačí ksicht u mňa bude stále jedným z tých najhrôzyplnejších aké kedy vstúpili na plátna kín. (28.11.2011)

Horory s Paulem Naschym mám rád. Mají své zvláštní kouzlo na pomezí černých románů a pohádek. Kontrast města (civilizace) a venkova (spíše ustrnutí ve středověku) vytváří napětí mezi postavami. Zatímco vesničané se zdají býti v zajetí pověr, lidé z města si myslí, že vše lze vysvětlit rozumem. Není divu, že brzy dojde na černou magii, satanské obřady, upíry a vlkodlaky - jejich střetem příběh vrcholí. Dvě kamarádky přijedou do opuštěných míst zkoumat ruiny kláštera a hrobky pro svoji studijní práci. Objevení zapomenutého hrobu na křižovatce cest se jim stane osudným. Bouře, tvář pod závojem, hrob, mlha, zvedající se hlína, ruka....dlouhé zuby, uhrančivý pohled, krev. Krev a obnažené tělo se objevují poměrně často (hned v úvodu proudí rudá řeka mezi prsy nebožačky) v reálu i snových scénách. Některé obrazy dýchají skvostnou ghotikou - Genevieve, proměněná v upíra, se etericky vznáší přízračnou chodbou s kobercem z mlhy. Samozřejmě nechybí hrobka, chodby, kobky, lebky, červi... Hudba připomene hammerovské horrory, ale i Z.Lišku či skupinu Bauhaus. Jistě, místy úsměvné, jinde bychom dnes čekali větší otevřenost (byť se dočkáme prokousnutých hrdel, rozdrásaných tváří, vytrženého masa i useknuté hlavy), avšak přistoupí-li divák na hru, měl by být spokojen. (22.03.2016)

Hoci v príbehu je možné nájsť zopár nezrovnalostí, La noche de Walpurgis disponuje silnými hororovými aspektmi, pôsobivou atmosférou a viacerými mrazivými scénami. Miera brutality je na svoju dobu akurátna, masky sú výborné a nahota sa tu vhodne vyskytuje iba v náznakoch. Pre sériu Hombre Lobo bol vždy typický stret viacerých hororových postáv a aj tu Waldemarovi dôstojne sekunduje upírska kontesa so svojimi pomocníkmi. (21.04.2018)

Tichá invázia mimozemského šmejdu v ľudskej podobe bola v roku 1970 úspešne potlačená. Svet je konečne slobodný! Modrá planéta má množstvo svojich problémov, preto nepotrebuje, aby sa do jej ekosystému ako paraziti zavŕtavali iné formy života z ďalekého vesmíru. Zem si vieme zničiť aj samy! Preto po roku legendami opradené územie Španielska vypúšťa na povrch klasické ikony podsvetia operujúce niekde na hranici života a smrti opäť. Paul Naschy ako Waldemar Daninsky – legendou a životom utrápený vlkodlak s dvoma striebornými projektilmi zarytými uprostred srdca v znaku beštie, sa nedopatrením a ľahkovážnosťou svojich objaviteľov prebúdza k životu. Španielsko nemecká koprodukcia pod režijným vedením Leóna Klimovského a so scenárom Paula Naschyho (Jacinto Molina), sa vracia ku svojim koreňom datujúcim do obdobia z konca šesťdesiatych rokov – k filmu, ktorý sériu o vlkodlakovi odštartoval (LA MARCA DEL HOMBRE-LOBO, 1968). Nekontrolovateľná beštia, poločlovek za splnu mesiaca bažiaci po čerstvej krvi, za denného svetla civilizovaný a kultúrny muž uvedomujúci si silu svojej temnej polovice, nadobúda plnú fyzickú silu lavínovite každým dňom. Dve mladé slečny – Elvira a Genevieve akurát v tom čase putujú okolím. Ich pátranie po stratenej hrobke legendárnej upírky, grófky Wandesy Dárvuly de Nadasdy (Elizabeth Bathory), má za následok zoznámenie s Waldemarom. Zámer hrabať sa v ostatkoch obávaného protivníka s ostrými kusadlami za hmlistého doprovodu krémovitého oparu preto neberie na ľahkú váhu. Čo čert nechcel sa stalo. Werewolf Daninsky a Vampire Woman Wandesa sa musia postaviť neodvratnej smrteľnej konfrontácii. ### Okrem klasických inspirácii, ktoré vychádzajú z čiernobielych gotických hororov situovaných do hradných interiérov a priľahlých plání, odkazuje “La noche de Walpurgis“ konkrétne aj na DRACULU, či dokonca JAMES-a BOND-a (aspoň americká verzia pod názvom “The Werewolf Versus the Vampire Woman“). V jednej scénke sa tiež objaví aj templárky zombiek ako z oka vypadnutý z dielne španielskej konkurencie Amanda de Ossoria – LA NOCHE DEL TERROR CIEGO (1971) a to vrátane spomaleného záberu. (09.05.2010)

Vlkodlak vs. Upírka. Podobné názvy spíš lidi odrazují než přitahují a sám nechápu, proč je distributoři takto překládají. Přestože má tento horror všchny ingredience, které mám rád, nemůžu si pomoct a zbavit se pachutě určité "gulášovitosti" a někdy snad až přílišného tahu na bránu. Na druhou stranu se divák vůbec nenudí, ale stejně si myslím, že španělský horror má na svém kontě lepší fláky. Prostě průměr. Neurazilo mě to, ale ani neuzemnilo. (05.10.2006)