Alibi na klíč: Den D

Z jedničky si pamatuju jen tu nejzákladnější kostru. Úvod dvojky vám ho naštěstí ještě pěkně připomene. A pak, i díky velmi strohé stopáži, do vás začne ládovat jednu vtipnou scénu za druhou. Den D je totiž výrazně lepší a vtipnější, než jednička. Není to nejlepší komedie dekády, na kterou se bude ještě dlouho vzpomínat, pro mě to je ale velmi příjemné a funkční překvapení. (29.01.2024)

Jsem ochotný připustit, že nudní lidé holt musí mít své komedie, ačkoli si myslím, že by bohatě stačilo každý rok prostě přehodit plot do jejich rezervace nějakou další iterací Perfetti sconosciuti, ale když už, tak proč tenhle devadesátiminutovej mindset videoklipů Richarda Krajča musí vypadat, fujtajxl, jak reklama na margarín? Ptám se! Původně jsem se chtěl zmínit o tom, že Němci získali titul nejnevtipnějšího národa od Francouzů v rámci válečných reparací, nicméně jsem si záhy uvědomil, že ony ty současné německé komedie jsou vlastně úplně stejné. Nuda je globalizovaná a má podobu rodinné zahradní párty na sateltiních předměstích. (12.09.2023)

Opět se jede motiv tvorby aliby pro všechny lháře, tentokrát hlavně pro hlavního hrdinu Philippe Lacheau (nar. 1980), který se žení, sice se to tak nějak opakuje a není tam extra přidaná hodnota oproti jedničce, ale já dvakrát brečel smíchy, což je u suchara jako já celkem unikum, takže tři hvězdy. Má to spád, fajn obsazení a posledních dvacet minut zachraňuje i to sotva průměrné do té doby. (14.11.2023)

Musím říct, že Lachoš docela úspěšně a vkusně pokračuje v tradici zabožroutských trhlých taškařic 70. a 80. let, aniž by sklouzával do trapkofekálu nebo vám dle not probuzněné demagogie neomarxistických pamrdů z Evropské Utopie prvoplánovými manipulativními hahatumory násilně tahal domů k té přeci tolik bezproblémové asimilaci výbušnou islamistickou verbež, senegalské krimoše či ukrutně genocidované seksuální dezorientáty a transpohlavníky. Prostě takové kapku zmodernizované, šarmantní klasické Funesoviny a Belmondoviny, okořeněné několika opravdu vypečenými, brutálními frky. Najít dnes v hnojišti levičáckých mediálních oligopolů něco bezelstně vtipného a nesnažícího se převychovávat tupé stádo k povrchní patomorálce falešného altruismu za účelem dobrobytí a světovlády hrstky bolšokapitalistických oligarchů, to je už pomalu stejně složité, jako najít kompatibilního dárce žlučových kamenů či hemoroidů k transplantaci. Čili velmi potěšené čtyři strupy. (06.12.2023)

Francúzi stvorili vtipnejšiu komédiu než väčšina amerického mainstreamu a navyše i na pomerne kvalitnej tech. úrovni (slow motion pasáže a viaceré zaujímavé kamerové zábery). Humorné scény vo väčšine fungovali a napr. bitka na svadbe, bitka so svojim nahým svokrom, či jeho následné anonymné vyjadrenie v TV boli naozaj výborné. Jediný aspekt, ktorý mi vadil (a to vcelku dosť), že som nedokázal presne určiť ako seriózne, resp. neseriózne to Francúzi myslia. Občas boli gagy relatívne umiernené, občas totálne prestrelené a uletené, občas postavy konajú celkom logicky a občas sa správajú ako idioti a veľa scén bolo tým pádom pomerne pritiahnutých za vlasy (vyhlásenie z TV skrinky, postavy nepočujú že cez plot sa koná druhá svadba atď). Alibi na mieru 2 teda v rámci tohtoročných komédií určite odporúčam ako zábavnú oddychovku, ale pre spomínaný aspekt som bol od plného počtu hviezd ešte pomerne ďaleko. (11.09.2023)