Šťastně až na věky

Ľudia sú rôzni a rôzne sú aj vzťahy medzi nimi. V tomto dokumente sú také rôzne, aké si len bežný človek dokáže predstaviť a tiež také, aké by si predstaviť ani nevedel. Mám rád takéto pohľady do neznámych miest a nebudem hodnotiť zobrazené vzťahy, ale dokument samotný. Ten má na vzťahy a dlhé sledované obdobie málo času, ale aj tak sa mi pod kožu dostali. Zaujímavé je, že pre väčšinu ľudí z filmu (nie pre všetkých) je nakoniec po rôznych úletoch najvhodnejší jednoduchý monogamný vzťah. Veľký palec hore majú rodičia chlapa z polyamorického vzťahu, ktorí prišli na návštevu aj pred kamery napriek tomu, že sa im situácia viditeľne nepáči, a berú to dokonca s vtipom a bez odsudzovania. (15.02.2024)

Film pojednává o tom, jak jsou na tom lidé s partnerskými vztahy. Ukazuje se, že jsou na tom různě, což nepřekvapuje. Film nepřináší nic zásadně nového. Jeho zajímavost je daná zajímavostí tématu, které v běžném životě (vedle debat o vlastnostech, počinech a poklescích našich bližních) patří k nejčastějším námětům hovorů. Probírat vlastní i cizí vztahy lidi snad nikdy neomrzí. Vzpomínám si, jak jeden kamarád vyprávěl v hospodě historku o tom, jak ze své stále patrnerky udělal občasnou milenku a ze své občasné milenky stálou partnerku. Tato zdařilá rošáda žen se stala tématem večera. Takové věci se nedějí každý měsíc! Pro pobavení připojuji jednu vlastní historku. - - - Moudrá žena - - - Svého času jsem udržoval poměr s vdanou ženou. Jednou, když jsme odpočívali po milování, se mě otázala, co řekneme jejímu manželovi, pokud celá věc vyjde najevo. V dané chvíli jsem o tom neměl žádnou konkrétní představu. „Pokud jde o mne,“ pravila žena, „řeknu, že já jsem jenom ležela. A z toho, co jsi dělal ty, se budeš muset zodpovídat ty.“ Sklonil jsem se před její moudrostí. - - - Podnětné recenze: rhol, NinadeL, rivah. (11.02.2024)

Jednotliví aktéři dokážou otevřeně vypovídat o svých pocitech a činit nad nimi reflexi. Film si nečiní nárok na žádné závěry, předkládá divákovi k vlastnímu posouzení, aby si učinil závěr. Být sám je těžké, monogamní vztah si také může projít krizemi, u sdíleného si kladu otázku, zda se jen nejedná o přechodné řešení či jakési útěk před sebou samým. Režisérka dodržuje odstup, dává nahlédnout do prožívání, aniž by diváka ovlivňovala, komu má fandit. (22.02.2023)

Jedna hvězda za to, že je dobře toto občas shlédnout, aby se člověk utvrdil v tom, že to, co se mu dnes předkládá jako normál a vzor toho, co je vlastně běžné a mělo by se bez výhrad přijmout, je jen nesmysl a rozklad hodnot dnešní společnosti. A ne, nejsem věřící. Jen si myslím, že lidský život má mít nějaká pravidla a člověk by měl v nich být nějak zakotvený, jinak vzniká zmatek a zmar. A teď nereaguji na osudy té milenky, opuštěné manželky nebo té katolické dvojice, i když to je také síla. Mám na mysli hlavně tu skupinu v mlejně a tu podivnou trojku, která pravděpodobně přes své komplexy a divnosti není schopná vnímat podstatu života a jejich děti v tom musí vyrůstat. Ne, opravdu si nemyslím, že toto je lepší než rozvedené manželství. (14.02.2024)

Šťastně až na věky je smutnějším (nikoli však depresivním) otiskem reality současnosti. Současnosti, která se vyznačuje podivuhodným průnikem relativismu a pluralismu a bigotně odsuzovanou bigotností. Takový základ je ve svém důsledku nutně inherentně rozpolcený, těkavě nestálý, tápající a zároveň lačný, doufající. Tradiční modely přestávají dostačovat (zřejmě nikoli zcela ani většinově) nebo jsou podle vnitřních směrnic odmítány či porušovány. V souvislosti se vztahy by se měla zkoumat emancipace, neboť o tu přeci zejména jde, ta se vzývá a prosazuje. Skutečnost je však polovičatá, často se stále tone v tolik proklínaném pojmu "stereotyp", a to i tam, kde se tvrdí, že je vymýcen. Člověk, žena i muž hledají svůj kousek vnitřního štěstí, intimního naplnění smyslu života, ale je otázkou, zda jsou schopni být upřímní alespoň k sobě samotným. A tak budují vzdušné zámky a zvrací své štěstí do kaluží a mezi mříže kanálů. Jana Počtová nabízí několik vztahových možností k posouzení, byť lze polemizovat o reprezentativnosti. Dvakrát se divákům dostávají porce niterné neupřímnosti (polyamorie a "vzorový" křesťanský svazek), dvakrát až téměř exhibicionistická šaráda (otevřený vztah a hledání lásky prostřednictvím internetových seznamek) a jednou skutečná katarze (dlouholetý milenecký vztah). Sluší se připomenout, že ve vztahu není nic opravdovou novinkou (viz Jules a Jim). Že všechny předložené možnosti měly svůj vývoj i po dokončení natáčení, někdy snad až překvapivé (z tohoto hlediska lze konstatovat, že jediným skutečně nosným vztahem je vztah otevřený). Nejstylovějším zakončením filmu Šťastně až na věky pro nejvýstižnější dokreslení reality současnosti by byl vývoj Mirčina hledání (nezaznamenaný), byť pro většinu by byl zároveň snad až krutý. Přesto si dovolím tvrdit, že ideová podstata Saurovy Zahrady rozkoší by byla oprávněná k identifikaci reality současnosti. Jana Počtová chtěla pouze ukázat možnosti vztahů v současném století. A zaznamenala jedinečný obtisk niterné rozervanosti a nestálosti současné reality. (30.04.2023)