Seveřané

Febiofest 2010. Perfektní černá komedie. Warmerdam se se svým síslišťátkem trefil do mého vkusu a já se královsky pobavil. Sledujeme příběhy lidí žijící na sídlišti rodinných domků, kde byla naplánována stavba 2000 baráků. Ovšem postavena nakonec byla jen jedna ulice čítající asi 20 obydlí. Režisér vypráví příběhy jednotlivých obyvatel, kde každý má nějakou tu úchylku... Hezký komediální obraz lidských charakterů a tužeb. 90% (31.03.2010)

Tak tohle mohlo vymyslet snad jedině společné dítě členky Addamsovi rodiny a Forrest Gumpa, protože jinak to není možný. Jako mělo mně napadnout, že jedině v zemi kde se v cofee shopech kouří mařenka po kilech může vzniknout podobnej úlet. Já se pro neustále otevřenou hubu nemoh ani smát. Podobně ujetý lidský panoptikum se fakt jinde nevidí. Jeden tragéd stíhá druhýho. Reakce dotyčných jedinců se nedá absolutně předpovídat, scény jsou vyprávěny s takovou směšnou absurdností, že jsou na telefonát Chocholouškovi a úplná perla tohohle absurdna spočívá právě v tom, že vše působí naprosto vážně, jako kdyby se takhle všude žilo. No, to co tady vytvořil holandskej režisérskej synek za monstr úlet s přehledem překonová i populární Klausovi zahraniční akce s propisovačkama. (06.12.2012)

Síldiště, které zůstane do demolice budoucí, to už jsme tu měli; i s lidmi, odpovídajícími jeho charakteru. Ale ten les, co to byl za les, zčásti vypadal organizovaně jako severská ekonomika, ale nejpíš to byl deštný prales, charakterizující noc (Céline) a temotu (Conrad). Nicméně sídliště a les tu tvoří fantastickou jednotu (fancy trend rozpoznán), co se začne tam, to končí tady a naopak. Pozn. 1: Vidím, že jsem to nebyl jenom já, kdo byl svého času posedlý Patricem Lumumbou - divím se tomu a těší mě to. Pozn. 2: Patrný též diskurs "Teorémy" (viz Pasolini). (15.10.2018)

Ha, sleduji! Číhám a špehuji! Aneb stal se ze mě náhodný stalker. Proč? Protože Alex van Warmerdam se ho rozhodl ze mě na necelé dvě hodiny udělat. Sleduji Alexův film se všemi lehce vyšinutými, ale často jedinečnými postavičkami v jednom prazvláštním zapadlém městečku a říkám si: je to tak divný sled absurdních situací, že mě asi brzy přestane bavit, jak se mi to stalo u Roye Anderssona a jeho Ty, který žiješ. Sleduji dál a zjišťuji, že jsem si v sledování lidiček našel u Alexe zálibu mnohem více, než tenkrát u Roye, i přes absenci dixielandu to má tady jednoduše na každém koutě veselší a také je tu poblíž škola, v níž je dělat jakoby nic nejsnadnější. Můžete být tedy: I. stalkerem preferujícím jedno místo s trvalejší polohou, např.: a) propast v lese, b) jezero u lesa, c) skříň, d) prostor pod stolem s ubrusem, e) ulici s výhledem přes výlohu, f) obyčejné místo ve škole u okna, g) jakékoliv další místo dle vlastního výběru... nebo II. stalkerem pohyblivým, ať už pěšky nebo třeba, jako pan Dikke, s motorkou. Důležitou vlastností je však pro stalkera trpělivost. Trpělivost, díky níž jsem se ze zdánlivě nekonečné série drobných příhod a absurdit (ne, že bych si stěžoval, nakolik byly od první chvíle často velmi zábavné i napínavé...) dočkal postupně několika souvislých, propojených a nápaditě, často černohumorně vygradovaných příběhů. A byl jsem o to více spokojen, když jsem s překvapením zjistil, že nás na té ulici je najednou celá hromada sledujících, doslova jako v kostele, a hromadně u toho sledování držíme palce v relativně šťastný konec jednoho malého, leč divokého rodinného dramatu. Ten název je příhodný, protože po stránce humoru si Alex van Warmerdam vážně dosti bere ze severských komedií a rozvíjí nepředvídatelný kus kreativity ve společnosti svérázných postav, mezi nimiž si i přes jistou bizarnost až decentnější zvrhlost najdete aspoň jednu „svou“. Třeba pošťáka přímo v podání pana režiséra. Nebo nezapomenutelného myslivečka, co si zajde do lesíčka nejen na čekanou. [90%] (01.02.2024)

Film na podporu přistěhovalectví do Nizozemského království. 1) Zdá se, že legenda o tom, že existuje Holanďan se smyslem pro humor (i když ulítlým), je pravdivá. K dobrému porozumění je třeba mít v sobě holandskou krev, nicméně i tak je patrné, že holandský venkov (nutno dodat že v 60. létech 20. století) asi nebyl to nejlepší místo k životu. Jistěže každá nieuwbouw-wijk nemusí nutně sestávat z jedné ulice, školy, řeznictví, uměle vysazeného lesíku a dvacítky velmi, ale velmi zvláštních lidí. 2) 40letý scénárista a režisér Alex van Warderdam si zahrál pošťáka. Své ženě 35leté Annet Malherbe svěřil roli Marthy (sexuálně odmítavá řezníkova manželka). Jeho bratr Marc mu asistoval při režii a další bratr Vincent složil hudbu. 3) Podobným surrealistickým kafkiádám sluší spíš kratší rozměr (řekněme hodina). 4) Zapáleným fanouškům De Noorderlingen doporučuji dada burlesku divadla Sklep Penziónek. (10.02.2013)