Svedená a opuštěná

Mnohem lepší než Rozvod po italsku, sice Mastroianni s Voskou byli skvělí, ale na dona Vincenza v neodolatelném podání Saro Urziho, fenomenálně dabovaný Zdeňou Štepánkem Il grande (netušil jsem, že nikdy byl v dabingovém studiu), prostě neměl, to je bez debat. Zatím co Rozvod trpěl nevyrovnaným sinusoidním tempem, Svedená hned na začátku zařadí pětku a na tu frčí skoro až do konce, na konci bohužel přeřazuje na čtyřku, ale to se dá odpustit. Nemám moc rád Rustichelliho styl, ale tady se mi jeho hudba moc líbila, jeho kombinace mafiózní a westernové hudby, plus perfektní kulisy polorozpadlých honosných paláců, to vše dokonale potrhuje kvality tohoto filmu. Tleskám vydavatelství Terran! (06.12.2009)

Ano, je to sicilské a ukřičené. Na "skvělou komedii" bych tento film nepasovala (nedokážu se pořádně bavit, když je šestnáctileté dívce nadáváno do děvek, její otec ji liská a zamyká v pokoji, kdy může a ona polovinu filmu propláče a druhou polovinu nemá k pláči daleko), spíše na skvělou přehlídku karikatur maloměšťáků. Dobrému jménu, stavěnému nadevše, je potřeba obětovat veškeré jiné zájmy, nezáleží na tom, čí. (23.02.2011)

Sveden předchozím geniálním Germiho kouskem Rozvod po italsku, těšil jsem se i tady na kvalitní humor a do detailu promyšlený příběh s charismatickým hlavním hrdinou, zde vlastně hrdinkou. Zvědavost a nadšení mě ale opustilo až nebezpečně brzy. Uřvaný italský humor mi nevadí, když se ale chabá a přímočará zápletka rozplizne do téměř dvouhodinové šíře, začnete zákonitě pokukovat po hodinkách. Navíc není možné upnout se na hlavní postavu, a to zkrátka proto, že zde žádná není - nikdo z tria otec-dcera-zbabělý milenec si totiž není schopen získat divákovy sympatie. Mnohokrát mě dokonce během sledování napadlo srovnání s naším agrárním klenotem Slunce, seno... Humor je totiž podobně lidový a široké divácké vrstvě přístupný jako v Troškově trilogii. Náročnější divák si ale v obou případech nic zajímavého po zhlédnutí neodnese. (12.09.2010)

Ten příběh je jako z jiného světa. Vždyť místní zvyklosti nemohl pochopit ani mladý policista ze severu. Docela by mě zajímalo, jak tenkrát na Sicílii takové spory mezi rodinnými klany doopravdy řešili. Ve filmu všichni aktivní účastníci sporu zažívali doslova a do písmene infarktové situace. Já jsem se však náramně bavil. (10.11.2009)

„Zákon hovorí jasne: § 544. O prečinoch, uvedených v prvom odseku § 530, inými slovami o znásilnení a zneužití maloletej, to znamená o tom, čo ste urobili, platí: Manželstvom, ktoré páchateľ uzavrie s osobou poškodenou sa prečin napraví. Preto si ju musíte vziať.” • Práve tento promptný poznatok sa síce bezprostredne týkal Germiho divokého, vskutku atypickým spôsobom nadštandardného, temperamentného, talianskeho titulu: Zvedená a poškodená, no zároveň by som k nemu však pridal i tieto ďalšie prívlastky, a to zrejme v týchto nasledujúcich podobách: prefackanej, zdeptanej, poníženej, zamknutej, unesenej, vypočúvanej,... protagonistky Agnesy Ascaloneovej, ktorá si začala „vášnivý vzťah” s dotieravým jedincom Peppinom Califanoom, čo je v podstate hlavným spúšťačom nasledovných, nepredvídateľných a pomerne dosť šialených situácií s postupným pribúdaním ďalších postáv, medzi ktorými asi najviac vyčnieval Don Vincenzo Ascalone, ku ktorému bol originálny scenár asi vôbec najštedrejším, nakoľko bolo viac, než viditeľné, že si každú jednu scénu, v ktorej sa zakaždým vyskytol, zväčša (vy)užíval vo svoj vlastný prospech, až tým miestami trochu zatienil; ústredný, »zamilovaný párik« , (za)citovaný o pár riadkov vyššie, že svojimi častými a trefnými replikami, skrátka až príliš strhával na seba pozornosť, ale našťastie, ak to zoberiem, ako celok, tak sa táto «miska váh» postupne veľmi vkusne vyvážila, trebárs i s príchodom štrbavého, no o to viacej sympatického baróna Rizieriho Zappalàoa v podaní Leopolda Triesteho, ktorý sa podľa mňa svojim hereckým (kratším) prejavom, vyrovnal zrovna i tomu poprednému v podaní Saroa Urzìoa. • Osobne mi oveľa lepšie sadol režisérov predchádzajúci titul: Divorzio all'italiana, kde mimochodom debutovala i predstaviteľka Agnesy, čiže Stefania Sandrelliová, kedy sa rovnako rozohral podobný kolotoč samých, »scenáristických orgií« , ako aj v tomto ozvláštňujúcom prípade, pričom predtým dokonca i s prídavkom v podobe: Oscarom® oceneného, najlepšieho scenára s maximálnou, údernou razanciou... (26.08.2023)