Hrob světlušek

Tak takhle dramatický nebo spíše dospělácký a hrozně smutný animák jsem z japonské produkce snad ještě neviděla. Začala jsem věřit tomu, že ne vše, co je animované, je dětské (asi první mě o tom přesvědčil Persepolis). Je z toho všeho cítit smrt, zkáza a utrpení. Hlavně ten začátek... "V noci 21. září 1945 jsem zemřel" (to není spoiler, toje prostě první věta filmu). Potom opravdu realisticky zobrazena válka a její důsledky.. ohořelá těla, ofačovaní lidé, brouci v obvazech... no a pak samozřejmě protloukání se sirotků. První film od Takahata, co jsem viděla a musím říct, že mě dostal svou atmosférou i příběhem. Kdo neuronil ani jednu slzu při "pohřbu" Setsuko, tak nemá srdce. (17.01.2014)

Hotaru no haka patri zaslouzene mezi nejvetsi anime skvosty, jake kdy byly v Japonsku vyprodukovany. Neskutecne pusobivy film, ktery by normalni herci tezko zahrali tak dobre, jako animovane postavy. Film je jedinecnou studii lidske psychiky, lasky cloveka ke svym blizkym a zaroven krutosti spolecnosti, ktera se diky dogmatum a predsudkum stale vice odlidstuje. Hrob svetlusek by si zaslouzil Oscara za scenar - vzdyt retrozabery s krabickou bonbonu, svetluskami ci scena, kdy Seito spaluje kos se svou mrtvou setrou nemohou nechat zadne oko suche... Jeden z mych nejoblibenejsich filmu vubec. (03.09.2003)

To, čo funguje v animovanom filme, nemusí fungovať v tom hranom a naopak. Sentimentalita Hrobu svetlušiek je tak podľa mňa úplne v poriadku a legitímna. Príbeh nie je vyrozprávaný v žiadnom rýchlom tempe, postavy sa v podstate výraznejšie nevyvíjajú, pretože ich úlohou je predovšetkým zháňanie jedla a strecha nad hlavou počas nocí a počas bombardovania. Tam však už strecha domu nestačí, vtedy treba nájsť vhodný bunker. Vojna očami detí bola v histórii kinematografie podaná rôznymi spôsobmi, Setsuko patrí medzi tie deti, ktoré si jej hrôzy plne uvedomujú najmä vďaka nedostatku jedla, ktoré vďaka bmbardovaniu v Japonsku nastalo. Samozrejme ak bude niekto argumentovať kolektívnou vinou všetkých obyvateľov Japonska kvôli neospravedlniteľnému vyčíňaniu ich vojakov na východnom pobreží kontinentu, tak mu to neberiem, ale vôbec tomu nerozumiem. (01.08.2019)

Ufff. Japonské animáky nemusím. Už jen to znázornění obličejů, kdy nos převážně tvoří dvě tečky, v lepším případě malý růžek... Tenhle mne zaujal tím, že se týká druhé světové a Japonska, což je období o jaké se velmi zajímám. Také mne zajímalo jak vlastně vypadá kreslené drama... Kdybych jen věděl do čeho se pouštím... O té doby co jsem tátou mám na některé filmy problém koukat. Tento je jak se ukázalo jedním z nich. Hrob světlušek je obžalobou války v její plné zrůdnosti a brutalitě. Konec války byl pro Japonce nesmírně těžký a zejména pro civilní obyvatelstvo. Americké letectvo tou dobou už pánem nebes každý den s bombardéry B29 vypalovalo kontejnery s fosforem japonská města, kde převažovalo jako stavební materiál dřevo... Vázlo zásobování, nefungovala doprava, příděly se tenčily a sirotci bez přístřeší jako Seito a Setsuko neměli mnoho možností kde a z čeho žít ... Ano Japonci zahájili válku, ale jako vždy konečné důsledky protiúderů a odplaty nesly převážně obyčejní lidé a hlavně - děti. Vydíračka? Ani náhodou - takhle to zkrátka bylo. Přečtěte si třeba Ohně na planinách od Šohéji Óoky... Jsem otřesen . * * * * * (18.01.2012)

Srdcervoucí, děsivý příběh o krutosti druhé světové války popsaný tak barvitě, až je člověku smutno. Připadala jsem si zoufale, při pomyšlení, že to není fikce, ale hrozná realita, která zničila život mnoha nevinným lidem. Jeden z mých nejsilnějších zážitků. Slzy se mi rozutekly po tváři aniž by šly zadržet- vlastně jsem se o to ani nesnažila. Jsou filmy, na které se člověk podívá, a o týden později neví, o čem byly, Hotaru no Haka je film, na který nikdy nezapomenete. Film, který zůstane ve vás. (28.02.2004)