Hrob světlušek

Anime určite nie je pre mňa. A vlastne ani neviem pre koho sú určené. Pre deti nie kvôli tematike a pre dospelých nie kvôli vyjadrovacím prostriedkom. Mne navyše nie kvôli tomu, že námetom je utrpenie Japoncov po prehratej vojne. V kontexte so zverstvami, ktoré japonské vojská páchali po celej juhovýchodnej Ázii ťažko hľadám empatiu k ich utrpeniu. (08.05.2018)

97% - Co jenom mám napsat o filmu, u něhož jsem brečel už na začátku, a pak nárazově celou dobu? Nevím. Sice mé emocionální reakci na tento animák bohužel hodně napomohly osobní zážitky, ale že bych z filmu cítil -jak někteří píší -citové vydírání, tak to ani náhodou. Nezastírám, že se snadno dojmu, ale kde cítím kalkul, tam city odmítnou poslušnost. Toto rozhodně nebyl ten případ. Celý film je založen na smutném, a realistickém příběhu, na přesvědčivém stylu vyprávění bez známky pathosu, a na jemné mistrovské hudbě Yoshia Mamiyy. Hrob světlušek je nejpůsobivější anime studia Ghibli, jaké jsem zatím viděl. Update -den poté: ...a je to jeden z nejdrtivějších filmů vůbec. Ještě stále jsem z toho špatnej. (20.05.2006)

Dôkaz, že animovaný film neznamená automaticky film pre deti. A Japonci na to prišli už dávno, kde obyčajným kreslenými príbehmi dokážu sprostredkovať rovnaký zážitok ako tými hranými. Na Grave of the Fireflies navyše vďaka prekrásnej animácii ani náznakom nebadať tých takmer už 30 rokov od vzniku. Príbeh je síce jednoduchý, ale vo svojej podstate veľmi silný. Pojednáva o dvoch sirotách počas druhej svetovej vojny v Japonsku a ťažkom prežívaní obyčajných ľudí v tomto konflikte, ktorý sa ich nijako netýka a prináša len zbytočné obete na ľudských životoch. Nebojí sa aj odvážnejších záberov (hlavne pre diváka neskúseného s japonskou animovanou tvorbou) napríklad na mŕtve telá a všetko vykresľuje v čo najväčšie autenticite. V príbehovej jednoduchosti tkvie sila a tak sa nezameriava na komplikovaný dej, ale na čo najuveriteľnejšie zžitie diváka s dvomi uveriteľnými (aj keď len „nakreslenými“) postavami a vykreslením ich ťažkého osudu. Hravý tón zo začiatku filmu plný radosti a detských úsmevov sa postupom času mení na existenčnú drámu, a aj keď musím uznať, že v tomto prípade je to až príliš zámerné citové vydieranie, tak mi to vzhľadom na sympatie (aj keď mierne účelové, keďže sa jedná o malé deti) zdieľané s postavami vôbec nevadilo. Sentimentálny tón podčiarkol nelichotivé tému vojnového konfliktu na pozadí. A úplný záver je následne až prekvapivo dojemný a opäť len kvitujem, že Japonci neservírujú žiaden happy end, ktorý by sa očakával od amerického kresleného filmu, ale neboja sa síce prekvapivého, no vo svojej podstate najlogickejšieho možného zakončenia. „Obyčajný kreslený film“ tým tak svojou reálnosťou predčí aj hrané filmy. (23.03.2014)

"21. září 1945... tu noc jsem zemřel..." Nevím, jak se na to díváte vy, ale já jsem pro sebe objevil jeden z nejlepších protiválečných filmů, jaké kdy byly natočeny... Jeho síla tkví v tom, že nezobrazuje řež na bojištích, ale válečné útrapy na místě nejbolavějším: mezi obyčejnými nevinnými lidmi, ba co víc... mezi dětmi. Nemůžu říct, že bych miloval japonské animé filmy, nesedí mi moc tento styl animace, ale v tomto případě jsem byl nucen udělat výjimku. Uchvátil mě tím neuvěřitelným citem pro detail! A navíc ten příběh!! Něco tak úžasně silného se vidí málokdy. Tragický příběh malé Setsuko a jejího staršího bratra Seita naplňuje diváka dojetím a při sledování tohoto díla není slza v oku ostudou! Chtěl bych se ohradit proti některým názorům, že jde o citové vydírání. V žádném případě!! Snímek je udělaný velice citlivě a nedělá nic jiného, než že bez patosu a přehánění zobrazuje utrpení dětí vprostřed nejstrašnější války. Navíc jde o adaptaci skutečného příběhu, jak ho napsal Akiyuki Nosaka, který během války ztratil sestřičku, jež zemřela na podvýživu. Výborná je propracovanost ústředních postav a také atmosféry válečného Japonska. Mentalita Japonců té doby byla myslím krásně ukázána na postavě tety obou hrdinů: "Oni těžce pracují pro naši zemi, zatímco vy se tady válíte..." - ten kdo se obětuje na obranu vlasti je adorovany hrdina, ten kdo bojuje o holé přežití je budižkničema... Říše a císař je nedevšecko... Hrob světlušek je smutný film o smutných věcech: "Proč musí světlušky umřít tak brzy...?" Co mají děti co dělat s válkami..? ***** (30.06.2006)

Jeden z nejsilnějších filmů, jaké jsem kdy viděl, a další výhra japonské animované tvorby nad hranou Hollywoodskou. Malý Seita se za války snaží přežít se svoji sestřičkou Setsuko, zdánlivá idila se však záhy zhroutí a konec (začátek) nemůže být jiný, než tragický. Lidé jsou jako světlušky. Jejich malé životy, byť plné světla, nečekaně a předčasně hasnou, a jediné co po nich zbyde, je bezvýznamná hromádka popela, nasypaná v krabičce od bonbónů. Seita v noci 21. září 1945 zemřel. Jedna bezvýznamná světluška v noci 3. září plakala. (03.09.2006)