Smrt panen

Poněkud netradiční a tak nějak zneklidňující film, na čemž má lví podíl komentář Giovanni Ribisiho. Sofia Coppola zde uplatnila dost osobitý styl režie (záběr vždy trvá jakoby o pár vteřin déle než by měl a díky tomu vyplyne taková ta rozpačitost některých situací). James Woods podává hyperexcelentní výkon a je opravdu zábavný. Kirsten Dunst to sluší a Josh Hartnett hraje svůj standart. Cool sympaťáka, idola žen a to mu jde skvěle. Celý tenhle film mi svojí divnou atmosférou a tim školním prostředím dost připomínal "Donnie Darko." (27.02.2006)

Na Sofii Coppolové nejvíc obdivuju její talent invenčně pracovat s náznaky a tajemstvím. Jak tady, tak ve Ztraceno v překladu má spoustu krásných scén, ve kterých zůstává pro diváka něco utajeno a díky tomu mám chuť se na oba filmy podívat znovu. Režisérka z herců i na malém prostoru vytáhne maximum, tady je dokonce i Josh Hartnett výborný! Nemůžu se dočkat dalšího jejího filmu... (23.01.2006)

„Pán doktor, vy ste nikdy neboli 13-ročné dievča.“ Výborne zrežírované, na správnych miestach použité správne pesničky, silný scenár s prepracovanými postavami a kvalitným dejom, nečakané zvraty a vynikajúce herecké obsadenie. V menších uvidíte napr. Dannyho DeVita či Scotta Glenna, rodičov si zahrali James Woods a Kathleen Turnerová (keby som si nepozrel záverečné titulky, nevedel by som, že je to TÁ Kathleen Turnerová z VOJNY ROSEOVCOV), drzého zvodného študenta vlasatý žrebček-macík Josh Hartnett a zo sestier najviac exceluje uhrančivo osemzmyselná Kristen Dunstová. Plus pôsobivý vizuálny vzhľad, niektoré zábery vyzerajú ako pohyblivé pohľadnice. Od záveru som čakal niečo drastickejšie, ale i tak prevláda nadšenie. Najviac ma asi potešil nejednoznačný scenár. Tomu síce občas hapruje logika (mali domáce väzenie alebo mohli vychádzať z domu?). Ale našťastie z dievčat nerobí stopercentné obete, zo spolužiakov stopercentné svine a z rodičov stopercentných tyranov, každý si nesie to svoje a podľa toho jedná - a končí. (28.05.2011)

Dívčí příběh pohledem mužů. Velmi vyzrálý celovečerní debut, který porušuje vícero norem klasického hollywoodského vyprávění. Film de facto nemá protagonistu, který by musel řešit konflikty a překonávat překážky pro dosažení cíle. Vypravěč je stejně jako v knize neurčitý reprezentant mužského pokolení. Na množství otázek dostaneme jen minimum uspokojivých odpovědí, řada mezer zůstává až do konce nevyplněných. V jednu chvíli si Coppolová dokonce dovolí použít nepravdivý flashforward (útěk autem).___ Přes šíři interpretačního pole nejde o neurčitý new age blábol, v němž by dojmy vítězily nad logikou. Film je precizní ve zprostředkovávání a paralelním shazování chlapeckého/mužského hlediska, čímž se do středu naší pozornosti namísto samotných dívek, jež nemáme možnost poznat, dostává právě akt dívání se a konstruování idealizovaných obrazů. Snaha pochopit sestry (a jejich svět, symbolizovaný domem Lisbonových, domečkem pro panenky, v němž jsou zavřeny a který nakonec „umírá“ společně s nimi), jež pro partu kluků začaly existovat až „díky“ sebevraždě jedné z nich, je omezena osvojenými mentálními schématy a stereotypními škatulkami. Jde o silně zobecňující vnímání, založené na předpokladu unikavé ženské iracionality, které nezohledňuje svébytnou povahu každé z dívek, z nichž určitou svébytnou v očích chlapců skrze svou sexualitu získává pouze Lux. Od zjednodušujícího chápání komplexních lidských bytostí se Coppolová distancuje ironickým použitím výrazových klišé z hloupějších „holčicích filmů“ (hudba, banální „ilustrace“ při čtení Ceciliina deníku, obsahující záběry s trháním kytiček, prosluněnou krajinou a jednorožce). ___ Mytologickým závojem zastřený příběh (neurčité časové zasazení, výrazná symbolika, nadčasové téma připomínají Piknik na Hanging Rock) o tom, jak ženská nevinnost (resp. její představa) muže připravuje o duševní vyrovnanost, schopnost empatie a lásky tak zároveň slouží jako útok na „přisvojovací“ mužský pohled a patriarchální zobrazovací schémata. Kdekoli jí to předloha umožnila, projevila Coppolová vůči dívkám dost empatie na to, aby plnily výhradně funkci tajuplných a krásných objektů. Podnětně mnohovrstevnatá Smrt panen je díky tomu v neposlední řadě generační výpovědí o neochotě připustit, že „this tree is dead“ (ať už si za strom dosadíme Cecilii, dětství nebo něco jiného) a marném vzdoru pomocí hudby, sexu, sebevraždy… 80% Zajímavé komentáře: Faidra, Oskar, kiddo, Sindymindy (01.04.2018)

Děvčata, která chtěla jen žít jako všichni ostatní, smát se jako všichni ostatní. Ale něco jim v tom bránilo. Ztráta iluzí, obyčejný mladistvý strach… Kde se v nich vzala ta síla zrealizovat tak hrůzný čin? Film podává svědectví o jednom předměstí ze sedmdesátých let a tragédii rodiny Lisbonových. Kouzelná atmosféra s kouzelnou hudbou. A parta kluků pořád nemůže pochopit, proč to ty dívky tenkrát udělaly. A já také ne. Pět krásných slečen… Proč? Nebýt téhle skutečnosti, tak je to film na prahu dokonalosti. Takhle zůstává „jen“ příjemnou výpravou s několika mrazícími momenty. A Sofia Coppola nesporným režisérským talentem. (15.04.2007)