Bělásek

Victor Salva je zaujímavá postavička vo filmovom priemysle. K svojim filmom si píše aj scenáre, zaujímavosťou je, že ide vždy o filme určené pre určitú škálu diváckej spoločnosti. Buď sa venuje čisto horrorovým záležitostiam, jeho 'Jeepers Creepers' projekty sú pomerne známe, alebo odbočí do vedľajšej uličky, kde nachádza uplatnenie ako tvorca zaujímavých drám, ktoré spojí vždy s malou, neškodnou a potenciálnou nádielkou fantasy. Podstatné však je, že táto ulička nie je slepá a tieto filmy si našli ku mne a k mojej spokojnosti cestu. Námet filmu je jedinečný a univerzálny. Som rád, že Salva sa s ním držal pri zemi a ponúkol nám decentný príbeh, z ktorého sa však dalo vyťažiť zásadne viac. Herci hrajú pomerne slušne a z výkonu Seana Patricka Flaneryho som bol milo prekvapený. Zaujímavosť a atmosféru filmu, z ktorej som bol značne unesený, mi pripomenula film 'Phenomenon'. 75%. (07.05.2009)

Tento film rozvíjí už celkem dobře známé a mnohokrát zpracované téma, ale rozvíjí ho nečekaným a originálním způsobem: Pohádkově. Vypráví příběh vyjímečné individuality, ke které je okolí pro jeho mimořádné schopnosti a neobvyklý zjev silně netolerantní a nepřátelské. Jeremy, kterého hraje k nepoznání změněný Sean Patrick Flanery, představuje osobnost s neobvyklými až nadpřirozenými schopnostmi a vzhledem dráždí latentní i otevřené rasisty. Vždyť je bělejší než bílá, inteligentnější než tři Einsteinové dohromady... Skoro nemluví - to je v době, charakteristické epidemií inflace slov skoro neodpustitelné. Žvatlat a neustále o něčem kecat se prostě musí. Opak je nenormální... To nutně musí dráždit obyčejné lidi nenavyklé jinakosti a libující si v primitivních iracionálních rituálech (ten se lžičkou je symptomatický). Jeremy tak představuje jakéhosi pomyslně dokonalého člověka, který se však trápí ve špatném a naprosto nedokonalém světě. Film je od začátku do konce pohádkový a lze mu odpustit, že občas balancuje na hraně klišé, že vlastní příběh je velmi jednoduchý. Je to rodinný film, který překypuje dojemností a v některých případech až vyhraněnou afektovaností jednání některých postav. Film s nadčasovým tématem a potenciálem silně chytit za srdce. (26.02.2010)

Možná až trochu moc přecitlivěle vyprávěný příběh svým způsobem handikapovaného chlapce. Myšlenka je sice neoriginální (takové to maloměšťácké odsuzování všeho odlišného už jsme viděli v mnoha jiných filmech), ale působivě zpracovaná a herečtí představitelé také podávají velice slušné výkony. Pravdou je, že na někoho to bude působit příliš sentimentálně, ale ať se s dopadem tohoto filmu srovná každý sám podle sebe. (17.05.2003)

Tak toto bol už ale vážne gýč. Tu sa hralo na city bez prestávky. Popri obvyklých poučeniach (tolerancia k slabším, každý má nejaký problém, ale nie vždy ho vidieť, byť iný neznamená automaticky zlý,...) sa nám tu v pozadí nenápadne predkladá nosná idea postmoderny - jednotlivec, ako taký nemá dosť síl, aby zmenil spoločnosť, a preto má v zásade dve možnosti: 1. snažiť sa čo najviac prispôsobiť, alebo 2. byť vytesnený na okraj spoločnosti. Ja však verím v opak. Mohol to byť výborný film, keby hlavný hrdina nebol čosi ako superman, ale obyčajný chalan, a keby sa režisér nesnažil každých 5 minút diváka dojať. (05.08.2009)

Zářný příklad toho, že ze zajímavého námětu nelze vytřískat nic navíc, i když režisér prakticky neselhává, a skvěle zvládá obtížně stravitelné pasáže filmu, přesto vše vsadil na cukrový sentiment ukapávající z každého rožku filmu. Námět sahá určitě po větších metách, ale dojemnější a citlivější zpracování je asi průměrnému divákovi nejblíž a proto je na něj vázána největší koncentrace. Když se zahraje na temnější notu, trvá to jen chvíli a zase se z toho dusného mračna rychle vyjede na povrch a opět přijde na řadu tklivá forma, která však úplně ne vždy sedí k daným možnostem námětu o podivně a nesměle vyhlížejícím mladíkovi obdařeném mimořádnými schopnostmi a ukrývajícím se před světem, který pro něj zřejmě není tím správně dokonalým místem. Aby byl snímek vyrovnaný musel by Salva vynikat i v psychologii postav, ale na tu se až tak moc nezaměřuje. Není pak překvapením, když pak děj jen líně plyne a střídá pozitivní a pochmurné nálady bez ladu a skladu, aniž by dospěl k něčemu vrcholnému. Zkrátka film nestrhne. Zesnulý Jerry Goldsmith to naštěstí uchopil geniálně hudebně a jeho hudební doprovod filmu nenápadně pomáhá jako podpůrný hybatel děje. Výsledkem je pomalu ubíhající film s několika působivými scénami s bizarně pojatou hlavní postavou. 60% (05.12.2011)