Úpadek amerického impéria

Rozhodně zajímavý film, který ukazuje, že konverzační drama může fungovat, může být zábavné, ale také může trochu nudit a možná nic neříct. Jenže to téma je přece jen natolik zajímavé, a když o něm trochu začnete přemýšlet, uvědomíte si, kde je vlastně místo pro sex ve vašem životě. Neovládá vás také? (14.01.2016)

Je vidět, že Arcandovi se podařilo trefit se do černého. To podstatné v tomto filmu je to, že ukázal jistý nenápadný, leč ničivý proces v naší společnosti. Intelektuálové (zvlášť ti humanitní) ztrácejí jakoukoli víru ve smysl své práce a věnují se jiným zábavám, dokud je čas (i tu svou vědu dělají hlavně pro sebe a svou zábavu). To vypadá nevinně, ale skrývá se za tím strašně mnoho - elity totiž tak rezignují na zodpovědnost za společnost ve které žijí (což je skutečný smysl humanities - věd, které člověku pomáhají zůstat člověkem). Ono není se co divit - hedonismus je věc lákavá a nakažlivá, velké nosné ideje jaksi netáhnou a když nakonec člověk zjistí, kde si jde konečně pořádně pokecat o milenaristickém hnutí... (04.08.2008)

Premýšľam, prečo Arcand nazval svoj film Úpadok amerického impéria a nie svetového. Dobre, je Kanaďan, ale cesta do Éurópy, Ázie, Austrálie a Afriky by jeho teórie iba potvrdila. Blížim sa vekom hrdinom tejto snímky a som rád, že sa takto spoločne s priateľmi často nestretávame, pretože napríklad bývame ďaleko od seba a ani niet času, ale pochybujem, že by sme si začali pokukovať po ženách a priateľkách. Preto beriem tento film skôr ako synekdochu či metaforu celej spoločnosti, ktorým reprezentantom Arcand vkladá do úst svoje myšlienky a úvahy o tom, kam sme sa to dopracovali. Z jeho filmu mi tak nakoniec vyplynulo, že žijeme jednoducho v chaose, kde všetko prestalo dávať zmysel. A to sem ešte poriadne nezapracoval kapitalizmus, ten však v podhubí dialógov a vyobrazených vzťahov rozhodne cítiť. (23.07.2019)

Občas si přečtu dopředu pár recenzí, ne proto, že bych nevěděl kudy kam, spíš hledám hlas, kterému mohu přizvukovat. Zde je to Anderton, který považuje svět dostatečně propojený, globalizovaný, a proto nezáleží na místu děje. Zároveň považuje film za synekdochu, to bych také bral (metaforu ovšem ne). Co se tu vlastně děje? V posilovně diskutují čtyři ženy a v kuchyni při vaření čtyři muži (nejedná se o záměnu místa, ale o jeho postupné přesunování). Muži i ženy si sdělují svůj "sexuální balast". Mluví jasně a srozumitelně, nepřekřikují se, čekají až na ně přijde řada. - Často jsem se přitom ušklíbl, ale nevím kolikrát, neměl jsem s sebou svůj šklibometr. V druhé polovině filmu se scházejí dohromady, situace se přiostřuje, ale jen mírně. Společnost se považuje za osvícené intelektuály, o jednotlivcích nevíme vůbec nic. Činnost zaměřená na plavbu na erotické vlně je zřejmě úplně neuspokojuje, ale kromě zaměstnání nemají nic jiného; něco za čím by šli, něco tomu obětovali a měli radost, že toho dosáhli. - Tím jsme vyřešili "americké imperium", ale v čem spočívá "úpadek"? Nejspíš v oné lhostejnosti, nesoudnosti či nestoudnosti, připravující degradaci sebe sama. (14.06.2023)

Beru, že jde o film ilustrující morální úpadek hodnot a posledních 25 minut vnáší, minimálně pokud jde o náhlou katarzi v manželském páru Louise a Claudea, jistou působivost a smysluplné vyústění toho, co chtěl Denys Arcand tímto filmem říct. Jenomže sledovat nejdříve víc než hodinu prakticky nulového dění ve dvou linkách, z nichž v jedné několik neskutečně otravných žen předvádí před kamerou různé zvláštní cviky na posilovacích strojích (nebo i mimo nich) a do toho si vypráví své sexuální zážitky, a ve druhé si mezi tím jejich muži povídají doma o tom samém, jen z mužského pohledu, mě nejenže vůbec nebavilo, ale také značně se mi protivilo, jakou smršt často trapných a nechutných řečí, dlouho bez jakékoliv gradace, na mě režisér vyvaloval. Asi nejhorší chvilka v tomto směru nastala, když se ten nejsympatičtější protagonista z celého filmu ukázal jako pedofil a začal se mezi řečí rozplývat nad krásou zadečku desetiletitého chlapečka. Jako komedie to na mě nefungovalo, pokud mělo jít o humor, zcela mě minul a většina toho, co mělo působit vtipně, mi vtipná vůbec nepřipadala. Jako drama částečně beru, ale jenom díky zmíněnému vyústění, jenže poselství vzhledem na to, jaké nesympatie jsem k postavám dekadentních intelektuálů cítil, mě i tak spíše minulo. Částečně beru i to zdejší srovnání s Buñuelem, v něčem Úpadek amerického impéria jeho filmy evokuje, akorát zatímco Buñuel mi přijde zábavný i nápaditý, Arcandův film mi připadal jenom otravný a místo výraznější nápaditosti zbylo jen monotónní rozvinutí jednoho nápadu na víc než dvě třetiny filmu. [35%] (18.04.2022)