Jak krtek ke kalhotkám přišel

Naprostá klasika, na které vyrostly snad všechny děti, narozené v Česku a Slovensku od roku 1950. A další miliony po celém světě. S nejmladším členem rodiny na to koukáme znovu a znovu, protože tenhle krtek je sice průkopník, ale ze všech nejlepší. Další seriály o krtkovi vznikly až po "kalhotkách" a rozrostly se v dětskou klasiku, která provází caparty dodnes. A přiznejme si to, kdo z dospělých se na některý díl nepodívá s potomky i dnes? (08.03.2015)

Dnešní terminologií by se dalo říci, že jde o pilotní film budoucí kultovní série a až donedávna bych tvrdil, že stejně jako mnoho jiných pilotních filmů nese stigma toho nejslabšího. (Už to ale netvrdím, protože mi bylo spatřit na vlastní oči novodobou dotáčku Krtek a maminka.) Proč nejslabšího? Důvody vidím nejméně tři: Výpravnost, mnohomluvnost a ideová didaktičnost. U následných sérií se panu Milerovi podařilo blahodárně zredukovat přebujelé výtvarno ve stylu prvorepublikových knižních ilustrací na jednoduché pestrobarevné symboly a šablony, které teprve dodaly Krtkovi ten pravý vizuální šmrnc. Zároveň došlo k právě tak blahodárné redukci dialogů, jež za pomoci směšně malé slovní zásoby postihnou nebývalou škálu emocí a sdělení. Těmito dvěma nutnými redukcemi se jakýsi pouhý krtek teprve stává Tím Krtkem. Krtkem, kterého člověk dokáže chápat jako osobu sobě podobnou a milovat od raného dětství až do doby, kdy po čtyřicítce konečně dostává rozum. Z tohoto hlediska je tedy pro mě prvotní Krtek překonán, jeho poslání být předobrazem Krtka budoucího (a lepšího) je splněno a s dosažením věku pěti let můj zájem o něj bezezbytku mizí (podobně jako mizí zájem o lentilky, když člověk okusí sex). Poslední potíž je zaviněna Krtkovým poučným zaměřením, podmíněným dobou vzniku. Divák je na Krtkově příběhu informován o nezbytnosti tvořivé práce a široké kooperace na cestě k žádoucím hmotným statkům (kalhotkám). To by nebylo tak zlé, kdyby tvůrci naznačili i související ekonomické vazby. Všichni totiž na kalhotkách pro Krtka makají zadarmo. Stejně jako v Neználkovi ve Slunečním Městě každý udělá, co je potřeba a co umí a nedostane za to ani floka. To je ovšem buď sprostá lež, nebo nevhodně zamlčená vize budoucího komunismu, v němž nebudou peníze a každý do systému přispěje podle svých schopností a každý si vezme podle svých potřeb. Jedinou výjimkou je Ježek, který poslouží k vyčesání příze nedobrovolně. Jak je vidět, i Bratři v triku nakonec myšlenku kalhotek opustili, protože v následných sériích už Krtek opět chodí s holou zadnicí. (24.12.2013)

První Krteček a dodnes nejúspěšnější a nejcennější a můj nejoblíbenější. Jak píše Lima jeho podoba se teprve vyvíjela, ale co je důležité celý ten Krteček byl plný lásky, citu, soucítění a pohody, žádné násilí, to se prostě všem muselo tenkrát líbit. Film má navíc ale i jakýsi vzdělávací podtext aneb nás tenkrát i poučil o výrobě textilních materiálů. Jinak právě tady se poprvé setkáme i s jeho kamarády myškou, rakem, ježkem, rákosníkem, pavoučky, mravenečky, žábou a čápem, ti všichni mu nakonec pomůžou při výrobě gatí a s některými se setkáme i v příštích dílech. Petiškova knížka s Milerovými ilustracemi je však možná i lepší.. (16.10.2007)

Krtek se mi odmala moc nelíbí jako postava ani jako výtvarné zpracování, ale to je záležitost vkusu každého z nás. Tenhle animovaný příběh totiž dovede pobavit a zaujmout nejen děti a to je hlavní. Člověk by až neřekl, co všechno se musí udělat pro blbý kalhoty. Viděl jsem to kdysi dávno v dobách dinosaurů a stejně si živě pamatuju celou řadu scén, takže jak říkám - bombózní pohádka. (05.02.2008)

Myslím, že Nejstarší díl krtečka (krtek ještě ve vývoji) takže nebyl až tak roztomilý, ale tímto dílem odstartovala večerníčkovská mánie s názvem Krtek Krteček je symbol mého dětství, ať jsem se na něj podíval v televizi, ať jsem si ho prohlížel v knížkách, a nebo ať jsem se s ním bavil s kamarády ve školce.. Kouzelný krtek, takřka bez chyby.. 95% (29.01.2012)