Jak krtek ke kalhotkám přišel

jéé, já bych chtěl kalhotky a s kapsami:-)) Já taky. Nestárnoucí Krteček, vždy potěší:-) Jako malá jsem s kamarádkou pořádala závody, kdo složí puzzle s Krtečkem v kalhotkách dříve (kostička tak 10x10cm - celé puzzle obsahovalo asi 6 kostiček). To byly časy:-) Já ho teď pouštím žákům ve škole - uvedu to jako luxusní dokument o zpracování lnu a když se ukáže krteček, tak se jim okamžitě uleví a vesele se baví:-)) (01.08.2011)

Dnešní terminologií by se dalo říci, že jde o pilotní film budoucí kultovní série a až donedávna bych tvrdil, že stejně jako mnoho jiných pilotních filmů nese stigma toho nejslabšího. (Už to ale netvrdím, protože mi bylo spatřit na vlastní oči novodobou dotáčku Krtek a maminka.) Proč nejslabšího? Důvody vidím nejméně tři: Výpravnost, mnohomluvnost a ideová didaktičnost. U následných sérií se panu Milerovi podařilo blahodárně zredukovat přebujelé výtvarno ve stylu prvorepublikových knižních ilustrací na jednoduché pestrobarevné symboly a šablony, které teprve dodaly Krtkovi ten pravý vizuální šmrnc. Zároveň došlo k právě tak blahodárné redukci dialogů, jež za pomoci směšně malé slovní zásoby postihnou nebývalou škálu emocí a sdělení. Těmito dvěma nutnými redukcemi se jakýsi pouhý krtek teprve stává Tím Krtkem. Krtkem, kterého člověk dokáže chápat jako osobu sobě podobnou a milovat od raného dětství až do doby, kdy po čtyřicítce konečně dostává rozum. Z tohoto hlediska je tedy pro mě prvotní Krtek překonán, jeho poslání být předobrazem Krtka budoucího (a lepšího) je splněno a s dosažením věku pěti let můj zájem o něj bezezbytku mizí (podobně jako mizí zájem o lentilky, když člověk okusí sex). Poslední potíž je zaviněna Krtkovým poučným zaměřením, podmíněným dobou vzniku. Divák je na Krtkově příběhu informován o nezbytnosti tvořivé práce a široké kooperace na cestě k žádoucím hmotným statkům (kalhotkám). To by nebylo tak zlé, kdyby tvůrci naznačili i související ekonomické vazby. Všichni totiž na kalhotkách pro Krtka makají zadarmo. Stejně jako v Neználkovi ve Slunečním Městě každý udělá, co je potřeba a co umí a nedostane za to ani floka. To je ovšem buď sprostá lež, nebo nevhodně zamlčená vize budoucího komunismu, v němž nebudou peníze a každý do systému přispěje podle svých schopností a každý si vezme podle svých potřeb. Jedinou výjimkou je Ježek, který poslouží k vyčesání příze nedobrovolně. Jak je vidět, i Bratři v triku nakonec myšlenku kalhotek opustili, protože v následných sériích už Krtek opět chodí s holou zadnicí. (24.12.2013)

Úplně první Krtek si pořídil kalhoty. Zajímavé je, že nikdy potom, alespoň co mě paměť (ne)slouží, už na sobě tyto kalhotky neměl a to po nich tak toužil. Také zde můžeme slyšet jeho hlas, což je unikát vzhledem k tomu, že ani on ani jiná zvířátka už hlas používali pouze k zvukům. Takže se milé děti usaďte a podívejte se, jak se vyrábějí průmyslové kalhoty... (09.04.2024)

Sedmá pečeť, Cabiriiny noci, Stezky slávy, Jeřábi táhnou a první Krteček. Ten padesátý sedmý měl něco do sebe. — Jako malinkého mě na tom mátly dvě věci – mluvící kytka, co se kultivovaným ženským hlasem ohrazuje proti útokům brouků a housenek, načež se nechá bez hlesu vyrvat z kořenů, a taky to asi bylo moje první setkání s eliptickým střihem: nechápal jsem, jak krtek ví, co má dělat, když mu to len nestihl říct. Jo, to už je dávno. (20.09.2014)

Tohle je úplně jiný Krteček, než ten, kterého si pod tímto označením představuji já. Je úplně jinak kreslený, má ocásek a je namluvený. Tento snímek je typický pro českný animovaný film té doby. Po technické stránce je jistě na vysoké úrovni, příběh je milý, dabing kvalitní. Avšak zlatá éra Krtka pro mě začíná až dílem Krtek a autíčko. Avšak jedná se o povinný předstupeň, kterým prošla spousta kreslených postaviček, která časem zkultovněla. (12.01.2009)