Atalanta

Ve své době nepochopené (čti příliš moderní) a koukám, že v dnešní skoro taky. Vigo nejde po ději, ale po kráse okamžiku a situací. GENIÁLNÍ francouzský herec Michel Simon (viz Renoirův film Boudu z vody vytažený) ve vedlejší roli. Velmi spontánní a krásně nasnímané. Jak tu píše Pohrobek - poezie skutečnosti. 90%. Škoda, že Jean Vigo zemřel na tuberkulózu rok předtím, než byl vynalezen peniclilin, který by ho zachránil. (16.11.2007)

Postavy Michela Simona vo filmoch tridsiatych rokov svojim filmovým kolegom akoby prekážali. Ako vo Fene, ako v Bouduovi, tak aj tu by bol život bez neho pre nich oveľa jednoduchší, ale je to práve on, kto prináša do ich životov živelnosť, inakosť a ide ich z neho roztrhnúť. Mňa tiež. Neviem, či mám potom film hodnotiť negatívnejšie, pretože Jules je motorom celého filmu, aj keď nám môže liezť parádne na nervy. Je to ako s dobrým nepodareným strýčkom, pri ktorom si proste povieme, že je to predsa člen rodiny. Vigo svoj film sníma často z vrchných uhľov, používa zvláštny, rýchly strih, čo mi nijak extra nesedelo, ale ústredný pár je sympatický, prekoná neprekvapivo všetky prekážky, dokáže sa "telepaticky" pomilovať a prostredie Le Havre kúzelné, takže nakoniec u mňa prevládla spokojnosť a každý máme predsa v okolí nejakú tú nepodarenú, zato celkom obľúbenú figúrku. (03.05.2013)

Atalanta je čistě cinefilský studijní materiál s vrstvou jakéhosi filmového kánonu na povrchu, zoxidového časem do rzi. Jistě, je zde pár míst, které kdosi přetíral protikorozním nátěrem. Třeba pirát Jules - reziduum psychických prožitků z raného dětství –, který se ohýbá do stovek identit (ale nikdy se úplně nezlomí, je to sakra mariňák) nebo milování na dálku. (16.11.2007)

Odvážný, provokující, smyslný. Takový je třiasedmdesát let starý film Jeana Viga a přinejmenším během scény Jeanova potápění to praští do očí každého. Atalanta možná má pomalý rozjezd a banální zápletku, ale způsob, jakým kombinuje dokumentární syrovost s komediální nadsázkou, společenskou satiru a poetickou romancí, je unikátní, nezaškatulkovatelný a slovy obtížně postihnutelný. Ač neměl nad konečným sestřihem kontrolu a jeho film působí na mnoha místech neumětelsky, Vigo předběhl dobu o pár desetiletí a svým dílem inspiroval kromě jiných několik novovlnových režisérů. 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Achab (28.09.2008)

"Po klasice se nešlape" - ano, všichni si moc dobře uvědomujeme tuto "pravdu". Ale jak už tu přede mnou pár dalších uživatelů správně poznamenává, co bylo v roce 1934 úchvatné a převratné, na tom v roce 2008 zub času už notně zapracoval. Nakonec to samé budou za 70 let prohlašovat naši potomci o současných technicky i obsahově přelomových a obdivovaných snímcích... (15.01.2008)