Východní fronta

Syrové svědectví, které je o to působivější, o co méně dynamické je. Válka není akční film ani večerní zprávy. Kromě toho, že nepochybuju, že si každý váží svého života, po tomhle filmu si bude o to více vážit toho, jak se Ukrajinci postavili tomu rozpoutanému peklu čelem. A že to peklo je, zobrazuje Východní fronta frontálním útokem na všechny smysly. (Jeden Svět v Ostravě) (31.03.2023)

Zručně poskládané. Odpočinkový den, když si všichni povídají na pohodu, a pak drama, kdy jde každou sekundu o život. Jo, byl tam sniper. Nevyhýbá se ani scéně, kdy se stresu začíná jednomu vojákovi hrabat. A ta obrovská tíha, která dolehne na jednoho z vojáků po suchém oznámení: Všichni tví kamarádi jsou mrtví. Čerstvě opuštěné ruské zákopy. Ta fotka s pračkou u zákopu, ta vypovídá o všem. Rozdělené rodiny, syn neví, na které straně je otec. Tati, koho myslíš pod tím naši? – Si myslíš, že jsem proruskej??? Působivé právě pro ono věcné, střízlivé pojetí. (26.04.2023)

Syrový popis situace a postav těsně za frontovou linií. Společnost u stolu mluví o možnosti darování spermatu od vojáků na frontě ženám , uvědomí si absurditu toho tématu a zavládne hrobové ticho. Uvidíte smrt v přímém přenosu, vojáka na frontě, kterému raketa čerstvě utrhla obě nohy a umírající krávy po hlavu v bahně působí až snově surreálně. Ani zastřelený pes na zahradě v přímém přenosu není zrovna hollywoodská scéna. Skutečný smrad života. (13.01.2024)

Extrémně zajímavé jsou ty syrové záznamy z akce zdravotníků. O poznání méně objevná a poutavá je ta "civilní" rovina, která přináší nevšední motivy (např téma spermabanek) jen zřídka a po většinu času se plácá v omletých výpovědích o vlivu ruské propagandy a často nejasné rusko-ukrajinské identitě. Chápu o co zde filmařům šlo, ale nemyslím, že to funguje. Ty záběry z fronty (v akci i mimo ní), kdy divák může  (až voyeursky) z blízka sledovat chaos, boj o minuty, obrazy zkázy, interakci vojáků, jejich potlačování stresu skrz mnohdy svérázný humor, atd, to je reality check pro který stojí za to ten film vidět, (19.06.2023)

Ne, tohle fakt nejsou jenom vlogy. Manskyj totiž povyšuje Titarenkovy syrové záznamy z pekla a předpeklí v rafinovaně rytmizovanou a gradující výpověď o dopadu války na běžné životy několika dobrovolníků ze zdravotnické jednotky. Zároveň do pravidelného střídání záznamů z bojiště a dokumentárních scén ze zázemí dokáže propašovat celou řadu zajímavých vedlejších témat, mezi kterými dominuje jeho dlouhodobá obsese "stopami impéria". K syrovým výpovědím o ukrajinské a ruské identitě z idylického prostředí zázemí vytváří infernální scény z fronty mrazivý kontrapunkt. Tichá síla Východní fronty spočívá přesně v tom, že se nesnaží stylizovat a navádět, ale nechává dunět autentické scény a promluvy. Po úvodním pocitu, že půjde jen o aktuální reportáž, jsem Východní frontu opouštěl s tíživým, bezvýchodným pocitem, jaký člověku nekonečné srolování twitterovými videy opravdu nepřinese. Tohle je dokument, jaký byl potřeba! (15.04.2023)