Obsahy(1)
Atentáty, terorismus, nelegální prodej zbraní do zemí třetího světa, dezinformace, a dokonce i soukromé záležitosti. Tak vypadala práce tajných služeb komunistického Československa, kterou zkoumá unikátní dokument... Od konce 2. světové války v roce 1945 až po invazi na Ukrajinu v roce 2022 chtěly Sovětský svaz Josifa Stalina a v novém tisíciletí Rusko Vladimira Putina vždy prosadit svou vizi světa. Archivy StB odhalují dosud nezveřejněné epizody této stínové války. Během studené války Moskva hojně využívala špiony z evropských zemí, které patřily do sféry jejího vlivu – například z Československa – k tajným operacím proti Západu a ve třetím světě. Režisérka Andrea Sedláčková společně s dokumentaristou Karlem Prokopem a řadou renomovaných historiků rozplétá pavučinu, která skrývá řadu unikátních tajemství o práci tajných služeb komunistického Československa. (Česká televize)
(více)Recenze (3)
Skvělý dokument, i když prezentuje ne vše na stejné úrovni. Vývoz zbraní byl všude možně byl známou věcí už ve své době a nikdo se jím netajil, pro mě je nejvíc překvapivé tři kauzy: zabavení lodi Lidice a fakt, že socialistické Československo dodalo bezplatně celou loď zbraní francouzské armádě, "práce" s velkým panafrickým revolucionářem A. Cabralem (krycí jméno Sekretář) v portugalské Guineji a snad nejpřekvapivější je kauza Ben Barky (krycí jméno Šejk), kterého STB královsky platila, mnohokrát hostila a trénovala v Československu, aby po jeho zmizení (dodnes nevyjasněném) prostřednictvím pokrokového novináře Clementina rozšiřovala "zaručené" zprávy o tom, že ho zabila CIA a francouzská tajná služba. A stačí si připomenout film "pokrokového" francouzského režiséra Boisseta Atentát v Paříži a je vidět, že v dezinformačních kampaních byla StB úspěšná skoro stejně jako KGB. Zajímavé bylo i odtažení se od Khaddáfího včetně vědomí ostudy s tím, že oba teroristické útoky byly provedeny pomocí semtexu, který Československo dodávalo oněm mírumilovným a pokrokovým režimům třetího světa, pokud byly ochotny se řídit potřebami a přáními Moskvy. A tím se dostávám k onomu "oslímu" můstku k dnešní válce na Ukrajině, který tak tozhořčil sportovce. Ono to totiž logiku má a není to nijak násilné, protože to ukazuje (zmiňuje to i ve svém závěrečném vystoupení R. Krakovský), že Rusko je prostě pořád stejné a funguje i stejným způsobem. Nakonec ona lež se sestřelením amerického špionážního dronu v posledních dnech je toho víc než jasným důkazem. To není ani kojzaroviština nebo jamborovština, jak se rozhořčuje sportovec, ale memento, které ukazuje, jak ignorace historie včetně jejího hrubého zkreslování vede k chybám a dalším problémům a utrpení lidí... ()
Zajímavé archivní rešerše s nevyjasněným metodologickým zaměřením působí dojmem doplňků seriálu Československé televize TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA a tendenční obdobně zemanovskému seriálu zaměřené publicistiky normalizační éry. Jinak řečeno: není jasné, odkud a kam vítr fouká. Vše "korunuje" agitační závěr poučený u Kojzarů, Jamborů a Miroslavů Žižků jako reprezentantů normalizačního humusu, který je neorganicky spojen s válkou na Ukrajině. ()
Trošku pel -mel.... Asi by si každá "stopa" zasloužila vlastních padesát minut, aby byl čas jít trochu do hloubky. ()
Galerie (3)
Photo © ARTE France / Compagnie des Taxi-Brousse
Reklama