Blix Not Bombs

Za představení tak zajímavé osobnosti jakou je Hans Blix a dobře sestříhaný materiál si film zaslouží čtyři hvězdy. Nicméně tendenčně vedené otázky, které Hansovi občas pokládala režisérka filmu Greta Stocklassa, srážejí kvality dokumentu. (01.11.2023)

Skvělý film o skvělém člověku od nadané režisérky, který ve mě po delší době skrze dokument vzbudil silnější emoce. Těším se, co Greta přinese dál. A prozatím teda nejlepší dokument 27.MFDF. Škoda, že jsem ho netrefil přímo na projekcích, protože diskuze by byla jistě zajímavá. (02.11.2023)

Řemeslně je film hrozně hezký a musím říct, že se mi líbí poslání, které se snaží divákovi předat. Film funguje skvěle ve třech rovinách- a) představení diplomata Blixe, b) nastínění pozadí konfliktu v Iráku a za c) také jako seznámení se svízelností diplomacie, když stojí tváří tvář bezohlednosti a aroganci mocných. Blix je silně sympatický a je dobře, že se podařilo zaznamenat jeho myšlenky i v tomto formátu pro další generace. Pokud bych měl něco vytknout, tak si nejsem jistý do jaké míry se mi líbilo prostupování režisérky do děje- mě jako diváka doopravdy spíše zajímá Blix než Stocklassa. (13.11.2023)

Veľmi zaujímavý dokument vhodný pre rusofilov, ktorí tak radi obhajujú vojnového zločinca v Kremli protiotázkou o americkej invázii do Iraku. V tomto snímku je pomerne do detailov vydiskutovaná otázka nároku či nenároku americkej legislatívy na podobnú inváznu činnosť a veľa hovorí aj o mylných predpokladoch tejto operácie ústami významného švédskeho diplomata. Stále je potrebné si ale uvedomiť, že ani zmienená americká invázia nikdy nebola mienená ako ovládnutie iného štátu a zabratie jeho územia, čo je vo významnom protiklade s dnešnou situáciou na Ukrajine. Dokument, ktorý vám v istých veciach otvorí oči a z iného pohľadu vás len ponechá v názore na súčasných despotov. Bol by Irak v lepšej situácii, keby doteraz vládol Saddám? To je hlavnou otázkou tohto dokumentu. Odpovedať si musí každý sám. 80 % (04.04.2024)

Celý to zase pohřbívá pod zem ta nablblá potřeba vlastního vkladu, která je tady zjevně již deset let podmínkou realizace autorského dokumentu. Opět sledujeme jak velmi zajímavého, protřelého hosta, který by mohl několik hodin mluvit o svých životních zkušenostech a já bych ani nedutal, přerušuje dokumentaristka s otázkama proč jsou některá jablíčka zelená a jiná zas červená. A přitom zprvu to osobní rámování zde nevypadalo zas tak špatně - mladá filmařka ztrácí v turbulentní době všudypřítomných konfliktů a eskalací naději, že existují nějaké zákulisní procesy o které je stále možné se opřít a tak se rozhodne vyzpovídat jednoho z mnoha mezinárodních "úředníků", který by jí snad mohl vrátit naději, že v pozadí věcí stále pracuje mnoho přesvědčených profesionálů, kteří drží hráz pádu do naprostého chaosu. Zároveň doufá, že k současné celosvětové situaci nalezne paralely z nedávné historie. Nicméně tady nastává ten obvyklý generační rozpor, kdy starý pán už je unavený vysvětlovat znovu a znovu jak fungují diplomatické procesy, zatímco Greta Stocklassa naplňuje stereotyp delulu své generace (klid, patřim do ní taky), že všechno by se mělo dát vyřešit přes noc, protože jsme přece všichni lidi. Tenhle komunikační blok se tu zhmotní ve frustrujícím "každý si mele svoje" dialogu, ve kterých není režisérka schopna pochopit, že pokud by se Blix před zahájením války v Iráku rozhodl postavit na aktivistický odpor, tak tím zdiskredituje svoji pozici vyjednavače, ovšem samotný Blix jí to zase není schopný takto vysvětlit. Není pak divu, že Stocklassa opouští dokument prakticky ve stejném stavu jako se do něj pouštěla a pro ostatní tady alespoň zanechala opravdu velmi zajímavé povídání o pozadí jednoho ze zásadních historických fakapů 21. století, které je tím lepší, čím méně do něj vstupuje s otázkami, ke kterému ptáčkovi by Hans Blix přirovnal George Bushe. (08.02.2024)