Kroužek sebevrahů

Asijské filmy obecně nemusím, prostě mi něčím nesedí. Tohle je další z řady takových. Jediné slovo co mne napadá je DIVNÝ. Ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Suicide Club má svůj feeling, chvílema je i úsměvný, jenže hned v zápětí se zvrhne v pořádnou psychárnu. Vidět padesát rozesmátých japonek ve školních sukýnkách jak se chytí za ruce a skočí pod vlak tomu říkám psycho. Nebo když se najednou a spontánně pár spolužáků rozhodne zaplachtit si ze střechy školy, stylem jakoby se jednalo o nějaké přestávkové rozptýlení... Jenže tahle scéna mi přišla totálně nereálná. Celkem zajímavý a působivý film, ale stejně mi nepasoval. (06.01.2008)

Tokio zachvátilo množstvo skupinových samovrážd. Všetko spustí nepochopiteľný skok 50 študentov pod vlak. Na všetkých činoch pracuje inšpektor Kuroda. Zvládne tento tlak zdanlivo neriešiteľných činov, alebo to vzdá a poddá sa momentálnemu šialenstvu, ktoré zachvátilo celé Japonsko? Odpoveď má zdanlivo celý čas pred očami. Zaujímavý snímok z množstvom odkazov a položených otázok, o čom je život a prečo vlastne žiť, keď osud vie byť taký krutý. A odpoveď? Smrť ako taká, určite nie je riešením pri akomkoľvek sebemenšom probléme, rozmare či dokonca "módy". Snímok jednoznačne stojí za pozornosť. A nie len pre fanúšika hororu. 80% je naozaj kvalitných. Záver síce ponúka prekvapenie, ale to akým spôsobom to Šion Sono vyobrazil, mne prišlo vhodné, pre nejakú pochmúrnu rozprávku. Melanchólia s deťmi, teda mňa nijak neohúrila. Práve naopak. Najväčším plusom sa tak stáva, nútenie diváka, zamyslieť sa nad týmto chorým svetom - 70%. (31.05.2013)

Co dodat.Další pecka od mistra Sona.Hned úvodní scéna mě dostala a doslova zarazila do sedačky.Plus hudba která u ní hraje je geniální.Ostatně jako v celým filmu.Kroužek sebevrahů je zatím nejstarší Sonův film kterej jsem viděl.Ale i tak je výbornej.Sice není tak vymazlenej (co se týče vizuální stránky)jako jeho novější kusy,ale přesto famózní.Se spoustou překvapivejch a nezapomenutelnejch scén a s nepředvídatelným dějem.Všem doporučuju.Tohle se prostě musí vidět. (12.08.2015)

Nebavilo mě to, vlastně je to první asijský film, jenž mě velmi zklamal. Čekal jsem nějakou ohromnou myšlenku, ale té jsem se nedočkal, je to prostě takové nijaké a tím pádem nezajímavé. Povedlo se zachycení násilí, ale já se nechtěl koukat na bezduchou krvavou jízdu, chtěl jsem vidět film o myšlenkách sebevrahů a vlivu médii, tento motiv filmem sice prochází, ale já ho nějak nepochopil, pointa šla úplně mimo mě, což je paradoxní, jelikož jsem od začátku věděl, že (SPOILER za za sebevraždami nějakým způsobem stojí Dessert SPOILER). Takže se omlouvám, pokud je Jisatsu saakuru nějaké ohromně filozofické dílo, jenž jsem nevypozoroval a poté neocenil, tak jak jsem měl. 40% (30.11.2012)

Úžasně úchylných několik minut, kdy svůj život velmi nechutným způsobem končí 54 japonských školaček. Začátek slibně rozvíjejícího se filmu, ale při něm jsem pořád marně čekal, kdy začne být něčím víc než jen pouhou ujetou úchylovinou. Tuto naději jsme si uchoval zhruba tak do poloviny filmu, ale beznadějně padla až tak ve dvou třetinách, kdy už je naprosto jasné, že tady tentokrát pšenka nepokvete a snímek není jen beznadějně úchylný, ale také dost nelogický a divný. režisér se nažral, ale divákův mozek celý nezůstal. Stačilo málo a hodnotil bych lépe... Ale asi nejvíc mě asi dojmuly závěrečné titulky, v nichž problesklo, že jde o naprostou fikci a veškerá podobnost s kýmkoli a čímkoli ne náhodná. Nepíší se takové věci jen, když nějaká podobnost existuje?!Tento film možná Japonci ani do světa pustit neměli. (28.01.2009)