Ve stínu slunce

Smutné a dramatické zároveň podle mě bylo, jak jsem si celých těch 96 minut představovala, že najednou přes obrazovku mého počítače vyjede z nějakého toho pole kombajn nebo třeba vyletí kůň a podupe mi hlavu, abych nebyla schopna přemýšlet nad takovou předvídatelnou cípovinou. Kladla jsem si neustále otázku a proč tedy existují takové zbytečné filmy jako je tento?? Mám ráda romantické filmy, ale přesně tento ukázkový příklad předvídatelnosti děje (u mě to bylo tak, že jsem naprosto přesně asi pět scén předem dokázala předpovědět co přesně se do detailů stane) se v mé topce nikdy neobjeví. Totiž stále hledám film ničím nedotknutelný ničím nenapadnutelný a vším originální - ano jsou takové výjimky, ale Shadow Dancer to není ani omylem. Co se týče hereckého obsazení tak Joshua Jackson není špatný herec, ale mé nadšení z jeho účasti ve filmu One Week vyprchalo jako pára nad hrncem a nyní si při přečtení jeho jména pravděpodobně pomyslím - do čeho to chlapče zase lezeš?!... (12.01.2013)

příbehově jednoduché a předvídatelné (což není vždy výtka), má to příjemnou atmosféru, pěknou kameru, fajn obsazení - což opravdu není málo. Jenže zhruba od 1/2 ztrácí snímek tempo a nabízí nepřirozené situace,.... a ten závěr?!?!? To byla snad parodie.....no nic, škoda, za tu krásnou krajinu a atmosféru 3 hvězdy minus, tedy 50%. (16.08.2018)

1000x ohrané klišé o nafoukaném mladíkovi z velkoměsta, který se dostane do zapadákova, kde najde smysl života, lásku (je strašně zajímavé, že ve všech podobných filmech ve vesnici čeká nádherná kočka, která nemá přítele) a nakonec se úplně změní. Ano, takovéto filmy se točily, točí a točit budou. Ale co na tom. Diváci a především divačky to přece chtějí. Musím se přiznat, že jsem neměl v plánu si tuto romantiku pouštět. Dokopala mě k tomu přítelkyně, tak co jsem zmohl :D. Nakonec jsem byl ale nesmírně překvapen. Výbornou atmosféru vytváří hlavně krásné prostředí slunné Itálie, lidé, kteří se nehoní za miliony a žijí si své poklidné životy a pan herec Harvey Keitel. Konec samozřejmě očekávaný, to ani nešlo jinak, ale já ho kritizovat nebudu. Co jsem na konci filmu cítil, byla čirá závist. Ano, ta vlastnost, která je nám Čechům tak vlastní a kterou já osobně absolutně nesnáším. Ale zde jsem těm lidem upřímně záviděl. Záviděl jsem jim místo i způsob jejich života. (30.11.2011)

Jak to vlastně všechno bylo? Brad Mirman chtěl natočit děsně romantický film, tak navštívil místní pomocnou školu a řekl retardovaným dětem, aby mu za domácí úkol napsaly scénář. A tak vznikl patetický škvár o nudném začínajícím spisovateli, který jede na zkušenou za slavnou literární legendou, která však žije v ústraní a již zanechala aktivního psaní. I když starý, zahořklý škrabal nenávidí lidstvo a nikoho u sebe nesnese, světe div se, mladíka si z ničeho nic oblíbí a aby divák neměl pocit, že nebylo učiněno červené knihovně za dost, čistě náhodou má nezadanou, krásnou dceru, která jen čeká, až ji začne nějaký cizák romanticky klátit! Všechno je růžové, všichni jsou šťastní, nikde ani mráčku, jen stříbrné vlnky se lesknou v mdlých paprscích zapadajícího slunce za opojného zpěvu cikád. Všichni si navzájem změní život, plni poučení a mocných citů, odchází ruku v ruce tam za tou duhou. Dokonce i bláznivě romantická puberťačka s IQ 80, by si z takového příběhu pozvracela mašli na svých růžových střevíčcích. Jedna hvězda za Harveyho Keitela. (20.09.2012)

Pohodovka, ktorá sa odohráva na vidieku v Taliansku, o vzťahu medzi dvoma mužmi, chvíľu sa nenávidia, chvíľu obdivujú, jeden druhého núti zamyslieť sa nad životnými cieľmi, obaja sú spisovatelia. Jeremy sa zamiluje do Weldonovej dcéry a Weldon - zatrpknutý starý spisovateľ v sebe znova oživí túžbu po písaní, po rokoch od smrti jeho manželky. Príjemné, tu a tam zábavné. Vždy ma očarí atmosféra Talianskeho vidieka. (18.09.2010)