Dotek Medúzy

Hodně zajímavý film. Má to dost dobrou atmosféru. Francouzský detektiv se snaží vyšetřit pokus o vraždu spisovatele v Londýně. Během svého vyšetřování se o tomto spisovateli začne dozvídat dost zvláštní věci. Tak nějak k sobě přitahuje katastrofy a možná je umí i vyvolávat. Tato teorie se zprvu zdá dost nepravděpodobnou, ale pak začne případ nabírat větší obrátky. Celé to dost posune spisovatelova terapeutka. Je to vůbec pravda a může člověk silou své mysli dělat takové věci? Film je skvělý hlavně ke konci. Dost na mě zapůsobila scéna s bortící se katedrálou. "Je tam bomba!" (06.10.2020)

Po dalším zkouknutí je pět hvězd už stoprocentních. Dotek Medúzy je neskutečně gradující film, který se od mrazivého začátku nenápadně plíží, syčí jako had, občas vystrčí pomyslné růžky (ano, já vím, že had růžky nemá), ale s veškerou silou na vás zaútočí až v závěrečné dvacetiminutovce. Strhující zážitek Burtonova a Venturova výkonu podkresluje takřka geniální hudba, Goldova režie to všechno kočíruje a vytváří DOOPRAVDY jeden z nejnapínavějších filmů všech dob. (21.03.2010)

Zatímco australská Čtyřhranka Fleckerova vás sežehne svými tenkými chapadélky, démonický Richard Burton je schopen uskutečnit dotek medúzy pouhou myslí.. Atmosférický thriller dle novely Petera Van Greenawaye nesporně patří i přes své stáří ke špičce žánru. Co takhle natočit remake, řekněme.., pane Fincher? (10.09.2009)

Nevím kde pořád někdo bere, že "Dotek Medusy" je neznámý film. Na počátku 80. let to byl pořádný trhák v Československých kinech. Klasická detektivka, která se postupem času čím dál víc krystalizuje na něco úplně jiného. Richard Burton si diváka dokáže dokonale ochočit a svým pronikavým pohledem jej spálit. John Morlar je dle mého úsudku jeho nejlepší role. Lino Ventura mu zdatně sekunduje - pro takovéhle role se snad narodil. Jak jsem již podotkl - napětí houstne a houstne a krystalizuje do katarzního závěru. Vynikající nestárnoucí nervák z požehnaných 70. let a mladší bratříček dusivého thrilleru "Přichází Satan". 100%. (11.09.2008)

Až bude leden, pak jděte ven jen ve spodním prádle, vezměte si kýbl, naplňte ho ledem, stoupněte si do něj. Ale v zájmu svého zdraví si radši pusťte Dotek Medusy a dosáhnete stejného pocitu. Tohle je honě dobrý mrazivostní thriller v hávu klasickém, který i přes více jak 20tileté stáří ani zdaleka neztrácí na působivosti. Postupně budovaná atmosféra, využití starých záznamů o parapsychologii, skvělá hudba a hlavně takové podivně depresivní napětí, to jsou jen základní devizy celého filmu. Richard Burton by ani nemusel nijak extra hrát, stačí pouhý záběr do jeho očí a to zlo, to tajemné a svazující zlo mu prýští přímo z nitra. Lino Ventura jako vždy s kamennou tváří a chladně vypočítavým chováním mu tak jest velmi slušným protihráčem. A nesmím zapomenout ocenit ani Lee Remickovou, jenž zlu samotnému vytvořila křehký, avšak oduševnělý protipól. Závěr sám o sobě jest pompézním představením a dříve nakumulovaný strach zde dostává volný průchod, takže se výraz znepokojení ve tváři rozpíná, pozadí se zatlačuje neustále více a více do pohovky a oči vytřeštěně sledují pohybující se obraz. Takže ve výsledku jest divák strnulý, mírně zhouserovatělý (od té křeče), politý studeno potním výměškem a nevěřícně kroutí již předtím zablokovanou hlavou. Zkrátka skvělý thriller s prvky hororu a místy katastrofického filmu, se silnou mystickou atmosférou a pěti hvězdičkový hotel pro vaši napětí milující duši. (11.08.2004)