Režie:
Anh Hung TranScénář:
Anh Hung TranKamera:
Jonathan RicquebourgHrají:
Benoît Magimel, Juliette Binoche, Jean-Marc Roulot, Jan Hammenecker, Emmanuel Salinger, Patrick d'Assumçao, Galatéa Bellugi, Bonnie Chagneau-Ravoire (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1885. V rozlehlém domě v údolí Loiry začíná další den a kuchařka Eugénie (Juliette Binoche) od časného rána pobíhá v kuchyni. Její jedinečný talent a láska k vaření dávají vzniknout neuvěřitelně chutným pokrmům. Posledních 20 let pracovala pro slavného gurmána Dodina (Benoît Magimel). Společně hledají a nalézají nové, neotřelé recepty, zkoumají chutě a sdílejí lásku ke gastronomii. Během let mezi nimi vzniklo silné pouto ovoněné upřímnou láskou. Dodin by byl rád, kdyby se Eugénie stala jeho ženou. Ta ale zarputile odmítá, nechce ztratit svobodu. Vždyť jejich soužití je takto dokonalé. Tráví spolu dlouhý čas, zkoumají a hledají recepty. Není to lepší než kdejaké manželství? Dodin je ale neústupný a tak se rozhodne udělat něco, co ještě nikdy neudělal: uvaří on pro ni. Možná mu poté řekne své Ano. (Cinemart)
(více)Recenze (51)
Mě to dostalo. Snad až na ozvučení některých heků na vysoké volume při vaření, nemělo to chybu. Dobře vystižená doba, místo vaření v té době, a citové situace pro daný okamžik. Dal bych 4,5*, tak dávám 5*. Žabožrouti toho poslední dobou moc dobrého nenamotali, tak jsem rád za to. ()
Film je takový gurman-art, opravdu pro fajnšmekry a milovníky přípravy pokrmů. Je teda fakt, že se mi při sledování promítání v kině z 90% sbíhaly sliny a do toho pak i kručelo v břichu, mozek mi prostě vysílal vzkaz, že tohle chci sežrat :-)). Vyzdvihla bych úžasný zvuk - převážně ten z dobové kuchyně z 19. století, kde se linulo každé postavení hrnce na plotnu:-)), to ve spojitosti s kamerou byla pastva pro moje oči i beze slov. Nějaký rozvinutý příběh postav od filmu ale fakt nečekejte (za mě bohužel), i když J. Binoche hrála Eugénii skvěle. Kdyby byla ještě stopáž zkrácena o hodinu, bylo by to pro mě přijatelnější koukání, takže za tyto dva (pro mě) mínusy musím ubrat 2 * z hodnocení. ()
Asi film pro boomery, který ještě nemají attention span na 10 vteřinách. Francouzská kuchyně je pro mě osobně ještě tak hloupě překombinovaná a rigidně postavená na dodržování všemožných a nemožných postupech, že mě to výsledné jídlo ani moc nezajímalo. Kromě pečené Aljašky, která se franouzsky řekne norská omeleta (roztomilé a překladatelka si s tím ani nemusela moc lámat hlavu). Závěr filmu jsem také pochopila úplně jinak, než moji 50 letí rodiče - já se zaměřila na představu "ideální submisivní pečující ženy" oni na představu "výjimečné kulinářské expertky". Asi budu muset zvýšit svoji všímavost, dospět o 30 let a snížit svoje životní tempo, jelikož jsem si celou dobu říkala, že bych tyhle 2 hodiny mohla využít smysluplněji (sledováním starých videí Julie Child, která by mi i řekla, co že to vaříme). ()
Parádní film, který nedoporučuji sledovat hladový. ()
Je to takový hezký film,bohužel není pro každého. Ano je to o vaření, ale myslím také o vzácném stěstí dvou lidí, kteří se vzájemně našli, vzájemně respektovali a milovali. Takový filmový sen o ideální lásce, který byl nepřízní osudu přetržen. Je to umělecký artový film a takhle se k němu musí i přistupovat. V tom je jeho deviza. Slyšel jsem pána, jak říká své partnerce, když vycházeli spolu z kinosálu, že je to nejhorší film,na kterém kdy s ní byl v kině. Myslím že ten film si takové hodnocení nezaslouží, je prostě svůj a já myslím krásně svůj. ()
No, tento film je svojský. Aspoň ja mám rád ak má film pribeh, ktorý nie je možné popísať dvoma vetami. Čakal som kedy príde tá zaujímavá časť... Nedočkal som sa. Kamera, postavy, kostýmy boli bezchybné, ale bez príbehu a zápletky je to na nič. Nepochopil som čo ma byť zmyslom filmu, nieje to dokument o varení, nieje to romantický pribeh, vo filme absentujú dialógy. Najnapínavejšia časť bola keď piekli jahňacie a tam som sa bál že sa spáli. Za mňa bol toto stratený čas. ()
TO JE ALE KRÁSNÝ FILM. FRANCOUZI NEUSÁLE DOKAZUJÍ, ŽE KLASICKÝ JEMNÝ A INTELIGENTNÍ EVROPSKÝ FILM STÁLE EXTISTUJE. DĚKUJI. ()
Mám hlad ()
V krátkosti: francúzska kuchárska kniha, verzia: Youtube. Ostatné vo filme je iba omáčka okolo, a to doslova. Kamera je fantastická, zvuk hrozný: Dodin celý film fučí ako astmatik a v exteriéroch je tak neprirodzený vietor, že som si myslel, že v sále zapli vetranie. Najväčšou slabinou je réžia: Aziat sa snaží postrehnúť francúzsku radosť zo života dokonale technickým podaním kulinárskych postupov. Je to do nebies volajúce nepochopenie emócie, prirovnal by som to k pitve škovránka, kde sa lekár snaží objaviť, v ktorom kútiku tela je schovaný ten krásny spev. A pritom mu ušlo, že vtáčika zakilloval. Nabudúce prosím francúzskeho režiséra, to by bolo za plný počet. ()