sexy_sex

Viděla jsem v letadle na malinkaté obrazovce s těmi nejvíc špatnými erárními sluchátky. Stejně zážitek na 5*. Miluju a modlím se za další double feature v Aeru.

Asi film pro boomery, který ještě nemají attention span na 10 vteřinách. Francouzská kuchyně je pro mě osobně ještě tak hloupě překombinovaná a rigidně postavená na dodržování všemožných a nemožných postupech, že mě to výsledné jídlo ani moc nezajímalo. Kromě pečené Aljašky, která se franouzsky řekne norská omeleta (roztomilé a překladatelka si s tím ani nemusela moc lámat hlavu). Závěr filmu jsem také pochopila úplně jinak, než moji 50 letí rodiče - já se zaměřila na představu "ideální submisivní pečující ženy" oni na představu "výjimečné kulinářské expertky". Asi budu muset zvýšit svoji všímavost, dospět o 30 let a snížit svoje životní tempo, jelikož jsem si celou dobu říkala, že bych tyhle 2 hodiny mohla využít smysluplněji (sledováním starých videí Julie Child, která by mi i řekla, co že to vaříme).

Druhá Duna odsýpá mnohem rychleji než první a není se čemu divit - Villeneuve musel sakra zabrat, aby ve třech hodinách pokryl první část hexalogie. A nebudu lhát, že mě to mrzí. Film na mě působil jako akčňák, který nenechá diváka vydechnout ani na pár minut. Kouzlo Duny pro mě spočívalo v pomalém mystickém tempu, a jelikož jsem v té době knihy neznala, neskutečně mě tím svět Franka Herberta nadchnul a pohltil. Vizuálně nelze nic vytknout (ještě pořád lituji, že jsem nebyla schopná počkat na IMAX). Těším se, co přinese třetí část.