Dějiny násilí

Pro mě osobně je fascinující, když tvůrce převážně béčkových horrorů zčistajasna "vyzraje" a natočí nádherně precizní, režijně perfektně ukočírované komorní drama o pár postavách, z jejichž charakterů vytěží maximum. Dějiny násilí jsou o kontrastu idylické rodinky a násilí v okolním světě, přičemž tyto dvě věci na sebe spoléhají a ruku v ruce spolupracují na vytvoření silného filmového zážitku. Po čtvrtém shlédnutí dodávám, že nejvíce mě na filmu fascinuje, jak dokonale pracuje s emocemi postav - jejich prožitky jsou velice reálné, věříte jim každý pohled... 9/10 (04.08.2009)

Idylické město, idylické manželství, idylická rodina. Majitel bistra Tom si nemusí na nic stěžovat. Jenže jednoho večera po zavírací době v sebeobraně nečekaně obratně zneškodní dva zločince a stává se z něj hrdina, o kterého teď stojí nejen novináři, ale i podivná parta mužů. V čele s jednookým slizounem (Ed Harris trošku jinak) se začnou dít věci, které rozpoutají komorní drama jedné obyčejné rodiny. Hlavní linii opět tvoří muž, který začne chtě nechtě propadat zlu a perverzi. Stejně jako jeho rodina. Nejde ani tak o to, jestli je či není oním zabijákem, za kterého jej označují. Přes to, že je příběh srozumitelný, zůstává Cronenberg tím samým úchylem, co si potrpí na detaily. Ocenit lze atmosféru, i úvod snímku, který jen představuje postavy a situace, je proklatě zajímavý. Do téhle psychologické skládačky i bravurně zapadají oba hlavní představitelé – vedle herecky konečně zajímavého Mortensena bych dal jedničku s hvězdičkou krásné Marii Bello, která po protloukání se filmy, které stály jen o její fyzično, naráží i na velmi zajímavé ženské role (viz. Děkujeme, že kouříte nebo Tajemné okno)!! (03.04.2006)

Komorní thriller od kontroverzního kanadského maniaka na režisérské stoličce si znamenám coby jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. Od Davida Cronenberga bych po výbředech typu "Nahý oběd" věru nečekal tak mistrovský kus sice velmi řemeslné, avšak neobyčejně stylové filmařiny. Samozřejmě nezastírám, že jeho poslední kroky jsem nesledoval, čiliže se mi "Dějiny násilí" jeví být opravdovou fackou odnikud. Sice nelze tento snímek stavět na piedestal výjimečnosti, vždyť je to vlastně velice konzervativní thriller o člověku, který v životu nebezpečné situaci zareaguje až nepřirozeně chladkorevně a strhne kolotoč otázek, vykřičníků a temných míst, které ohrožují samu jeho identitu. Tom Stall, kterého výtečně sehrál jacksonovský klaďas Viggo Mortensen, je hnacím motorem filmu – archetypálním hrdinou "s otazníkem". Chytře posazený vypravěč se tentokrát nijak nevymyká standardu, je "pouze" řemeslně skvěle zvládnutý a udržuje zásadní otázku "kdo je hlavní hrdina?" dostatečně otevřenou. Výtečně zafungovalo rodinné prostředí, které Tom ze všech sil hájí a které Cronenberg až podezřele harmonicky líčí v první části filmu. Krom šmakózních hereckých výkonů celého ansámblu a dobře napsaného scénáře stojí za zmínku nenápadný, leč citlivý soundtrack Howarda Shora a samozřejmě perfektní režie, která se nijak nestaví na odiv, ale citlivě přihlíží příběhu, opatrně do něj diváka vtahuje a s neuvěřitelnou lehkostí střídá intimní rovinu s až naturalistickou brutalitou, ve které Cronenberga poznáte na sto honů. Není tu ani památky po samoúčelnosti, patosu, heroismu... finální souboj s cronenbergovskou lehkostí vnásí do komorních tónů velkolepou černohumornou akci, kterou může takový Tarantino svému staršímu kolegovi jen tiše závidět... Závěr filmu odehrává se beze slov, pouze gesty, náznaky a zazní do ticha jako výkřik, na který si divák musí odpovědět sám. Dostane Tom ještě šanci, nebo jej jeho činy zničí? Nebýt natahovaných detailů a nepatrné ztráty gradace v závěru, jednalo by se o film takřka bezchybný. I v tomto provedení jsou však "Dějiny násilí" zralou a inspirativní ukázku psychologického thrilleru, který sice nevzbudí hluboká tázání po smyslu bytí, nicméně zaujme, pohltí a pobaví. Aniž by podlézal. (13.11.2005)

Od úvodní předvídatelné scény až do závěrečného příchodu umně vykalkulované drama s dokonalými herci a negradující atmosférou. Temná minulost se musí ukazovat tak, abych se zajímal o to, co přijde dál, ale scénář mi hází pod nohy jeden klacek za druhým. Zápletkou kolem ustrašeného syna a bohužel i klíčovými zvraty poslední půlhodinky. To, kam se měl Tom celou dobu dostat, mi bylo jasné už delší dobu, ale okatějším způsobem to už snad ani provést nešlo. (28.01.2006)

"Můj muž Vás vůbec nezná. Nezná takový lidi, jako jste Vy." Žiju si svůj klidný rodinný život a hrozně nerad bych si vzpomněl na dobu, kdy jsem vraždil lidi. Možná jsem to nikdy nedělal, ale když jsem viděl zmatenýho Toma, tak si tím nejsem úplně jistej. Takže jestli se objeví stín mý zapomenuté minulosti, tak ať má podobu pana Fogartyho. Ten mě dost bavil svou výhružnou slušností. A taky mě hodně zaujal synek při skoncování s šikanou od alfa samce. To mělo styl. Stejně jako manželka roztleskávačka. Tomova rodina prostě byla fajn a pokud by Tom potřeboval pomoci při její ochraně, tak jsou mý proklatě nízko zavěšený Smith and Wessony kdykoli k dispozici. (03.04.2019)