Dějiny násilí

Tom Sall žil spokojený život do té doby dokud se mu v něm někdo začal pitvat. Od té chvíle je zle se všemi kdo na něj vytáhnou zbraň. Viggo Mortensen překvapil dokonalými akčními schopnostmi a Maria Bello hodně odvážnými erotickými scénami plus jednou, za kterou by se nemusela stydět ani Sharon Stone v Základním instinktu. 75% (06.04.2007)

Na Cronenberga s jeho slizy, halucinacemi a bizarními udělátky poněkud usedlé. Čekala jsem v tom hezky "učesaném" tvaru nějaký nepředvídatelný zvrat, něco neobvyklého, místo toho jsem se vlastně docela nudila a zaobírala takovými prkotinami jako proč, když Tomův pohotový zásah v restauraci rozmaže i televize, nikoho nevzrušuje brokovnice, která se vezme na nezvané hosty - to je asi u nás na maloměstě běžná rutina, atd, atd. William Hurt, který ztvárnil za svoji kariéru tolik nádherných rolí, mě svým proslovem k vytržení taky zrovna nepřivedl a při závěrečné scéně "hrášek, mrkev, rostbíf, slzy" jsem si říkala, že to už snad je lepší ten sliz. (20.03.2006)

Nechápu, co přesně se snažil Cronenberg sdělit. Že násilí na sebe váže jen další násilí? Že násilí nic neřeší? Že pokud jsi v minulosti praktikoval násilí, tak tě dřív nebo později čeká trest? Že někdy je naopak násilí jediná možnost, jak jednat? Že násilí je OK, když slouží pro dobrou věc? Nebo to vůbec nebylo o násilí, ale šlo jen o příběh Toma Stalla? V tom případě jde o klasickou story, jak jednoho family mana dostihnou hříchy minulosti. Tak já nevim, třeba Cronenberg ani neměl přesnou představu. Každopádně se to těžko hodnotí. Jako výpověď o násilí to není dost obsáhlý, jako drama o taťkovi kriminálníkovi zase ničím dvakrát zajímavý. Na druhou stranu to aspoň není nudná podívaná - to za prvé - a pak se tu taky sešlo pár lidí, kvůli kterým stojí za to se na to mrknout. Předně Mortensen, pak Harris je lahodnej a Maria Bello, která mě až do teď neskutečně vadila v každým filmu, je tady taky hodně dobrá. Nejvíc mě ovšem potěšil pětiminutovej výstup Williama Hurta. Je to borec! Shoreova hudba na 4*. (24.09.2012)

Brian De Palma kdysi prohlásil, že když divákům naservírujete dostatečně zajímavou úvodní scénu, vydrží na film zírat klidně další půl hodinku, i kdyby byl celkem o ničem. Měl asi pravdu, jenom u Dějin násilí to u mě fungovalo přesně obráceně. Dva chlapi jdou k autu, zírají na sebe několik sekund a pak prohodí pár slov o nějaký cestě na východ. Zas na sebe zírají, jeden jde pryč, druhej pomalu nasedne do auta a ujede tři metry. První se vrací, nasedne do auta, prohodí pár slov a oba odjíždějí. Uvažuju, jestli chci tenhle film skutečně vůbec vidět, ale říkám si, že tomu dám aspoň deset minut šanci. No a nezklamal. Protože nebýt těch dvou chlapíků, jejichž herecký výstup bych klidně omezila na scénu v restauraci, nedalo se tomu filmu skoro nic vytknout. To skoro je tam za místy nelogický jednání postav: když Tom zabije dva lupiče, je rázem ve všech novinách na titulní straně a televize s ním chtějí natočit rozhovory, ale když o několik dnů později střílí do chlapíků kolem svýho domu z brokovnice, nikdo ani nehne brvou. Nehledě na závěrečnou přestřelku, kde... ne, nebudu nic prozrazovat. Ti, co viděli, možná vědí, co mám na mysli, a pokud ne, možná jim to dojde, když zmíním poldu, který sice dokázal spočítat kvadratickou rovnici, ale dělá mu problém sečíst jedna plus jedna. Ale nebudu jenom kritizovat, vždyť jsem tomu taky dala čtyři hvězdičky. Přece jen je ta brutalita v komorním kabátku se dvěma až živočišnými sexuálními scénami naprosto neodolatelná. A vzhledem ke krátké stopáži (až o polovinu kratší než u většiny filmů, co jsem v poslední době viděla) Dějiny násilí ani nedokážou začít nudit. (17.10.2007)

Klasik David Cronenberg (Mucha, Dead Ringers) sa po sérii svojich autorských úchylární rozhodol natočiť niečo normálnejšie a mainstreamovejšie. Ideálnu príležitosť mu poskytla predloha Johna Wagnera pretavená do vynikajúceho scenára. Hlavnou prednosťou je nepredvídateľnosť a skvelé herecké výkony zúčastnených (z ďalších napr. Ed Harris, Maria Bello alebo William Hurt). Nezvyčajne utlmený Cronenberg vedie príbeh pevnou rukou profesionála, ktorý tápanie v akčných pasážach vynahradzuje komornými momentami (rovnako ako v Živote Adéle, hlavne obe erotické scény stoja za to). Obe nominácie na Oscara (adaptovaný scenár, William Hurt za vedľajšiu úlohu) ostali nepremenené. (16.03.2016)