Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Dokonalý buddhistický film natočený člověkem, který je sám katolík. Navíc film patrně bere jako svého druhu pokání, což dokládá i rolí, do které se v něm obsadil. Obrazově opět dokonalé, duchovně meditativní, celkově občas dětsky hravé až zlomyslné. Pokud jste to ještě neviděli, nevěřte, že můžete pochopit, co je to za film, z cizích textů. (27.10.2006)

Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout (22.11.2006)

Hned počáteční scenérie mě nadchla, příběh byl umístěn do krajiny klidu a harmonie. Nejvíce co mě na celém filmu zaujalo byli zvířata, jenž v každém období bylo jiné (ryba, kohout, kočka, had, želva), nejdříve jsem si myslel, že to je podle čínských roků a vyvarovali se tygra, draka apod. ale symbolika bude nejspíš jinačí. Celkově je to velmi fascinující dílo na zamyšlení, hlavně o změnách v životě, které nám čas přináší. 85% (27.02.2010)

Film, ktorý by s rovnakou silou fungoval aj bez titulkov...Kim Ki-duk o svojom réžijnom umení tlmočí cez početnosť symbolov, odkazov, prírodných krás, priestor necháva hlavne divákovi..Prírodná scenéria a kamera pôsobia ako ukľudňujúci balzam na dušu...snímok celkovo pôsobí veľmi meditatívne, no filozoficky ma trošku minul. (09.01.2010)

Nemám rád pojmy ako podobenstvo alebo filmová báseň, zaváňa to alibizmom. Mám rád zmysluplnosť a keď majú veci vo filme hlavu a pätu. Dukov film je podobenstvo a filmová báseň, ktorá má zmysel a hlavu a pätu. Navyše s krásnymi symbolmi, prírodou a atmosférou. Je to film, ktorý dáva zmysel aj na svojom povrchu, pod ktorý sa môžete dostávať stále hlbšie a hlbšie, zhruba podľa možností vlastnej duše. Niežeby neboli na svete zmysluplnejšie "zamestnania" ako mních, neustále poznávanie múdrosti sveta musí byť v určitom zmysle nuda. Sledovanie tohoto minimalistického filmu ale určite nie, aj keď podľa obsahu môže mnohých odstrašiť. Nielen Jar, leto, jeseň, zima... a jar, ale aj človek, žaba, ryba, had... a človek. Ešte si neodpustím poznámku k ľahko odetým postavám počas zimy, i keď v tomto filme to určite nebolo myslené ako klasické filmové klišé, s ktorým sa často stretávam, ja si ale myslím, že aj telo osvieteného mnícha je stále iba ľudské a nepríjemným následkom by sa nevyhlo. Rovnako aj istý nadprirodzený prvok vo filme mi pripadal nadbytočný. (12.04.2013)