Život je zázrak

Život je zázrak, ale tenhle film žádný zázrak není. Emir Kusturica si prostě nasadil laťku moc vysoko a tenhle film je dobrý, ale zase ne tak dobrý, jak jsem od něho čekal. Řada scén je přitom vyloženě kouzelných a hudba je parádní celou dobu, ale vážně jsem měl dojem, že snad každý z předchozích režisérových filmů se mi líbil víc. (14.05.2009)

Bosenskosrbská verze Romea a Julie doplněná Kusturicovou oblíbenou hudbou, bláznivými karnevalovými scénami a fotbalem. To vše v nádherně barevných a poeticky komponovaných záběrech. Pro mě osobně je tohle nejmagičtější Kusturicův film. Zvláštní, že několik komentářů od uživatelů s vysokým počtem bodů tu remcá cosi o absurditě jugoslávské války, zatímco všichni ostatní správně píší o tom, že Život je zázrak je úplně o něčem jiném…. Film není o jugoslávské občanské válce, jen se odehrává na jejím pozadí. Kusturica tu podle mě vůbec nemluví o absurditě tohoto konfliktu (ani jedna postava proti válce nic nenamítá), naopak ho před námi uzavírá, protože ho nikdy nemůžeme pochopit. Odsuzuje pouze hyenismus válečných pašeráků a hodně nešetrně zesměšňuje zahraniční novináře, kteří jsou ve filmu úplně mimo mísu (např. když se zpravodajka ptá Srba Miloše, jestli byl připraven položit život za svobodu Bosny). (25.09.2008)

Ano, je potřeba se vypořádat s nepříjemnou minulostí vlastního národa. Nemanja neustupuje od své jedinečné směsi bizarnosti, živelnosti a živočišnosti, která z jeho výtvorů obvykle dělá úchvatné divadlo, které je tak plné života. Zde se to sice nepodařilo v tak vynikajícím provedení, jak jsem si u něj zvykl. Ale i tak je zde cítit život, touha po životě. Ale je zde i nenávist, která většinou pramení z vlastní osobní frustrace, mediální kampani a obyčejné lidské závisti a pomluvě. Žít a přežít se stává jediným smyslem života pro většinu lidí. Je smutné, jak se mohou lidské vazby výrazně proměňovat a zanikat. Železniční inženýr Luka (Slavko Štimač) je plný života a optimismu do té doby, než i jeho zasáhnou dopady války a strach o vlastního syna. Ale je tu most, který překlenuje znepřátelené strany, dává novou chuť do života ve své neopakovatelné velikosti lidského štěstí páru. Mladá Sabaha (půvabná Nataša Tapuškovič) se shodou hrůz i šťastného propletence náhody dostává k Lukovi. Aby prožila nejkrásnější část svého života a dostala tolik potřebnou naději. Z dalších rolí: Lukova hysterická a uprchlá manželka Jadranka (Vesna Trivalič), Lukův nadaný syn Miloš (Vuk Kostič), laskavý a svědomitý pošťák Veljo (Aleksandar Berček), Lukův kamarád a vojenský kapitán Aleksič (Stribor Kusturica), svérázný nenasyta Filipovič (Nikola Kojo), veselý překupník Tomo (Davor Janjič), starý Vujan (Obrad Djurovič), a maďarský svůdce a cymbálista (Nele Karajlič). Válka je krutá záležitost. Zbavuje lidskosti, dává krutost, strach a beznaděj. Často z nepochopitelných důvodů. Snad zbývá něco naděje. (19.01.2015)

Divoký Emir na cestě za... čím? Za láskou? Za svou rodnou hroudou? Za vyrovnáním se s minulostí? Každopádně je to opět krásné, opět neuvěřitelné a všechny emoce provází totální destrukce. Není možné v celé bývalé Jugošce zřejmě ani souložit bez toho, aby to odneslo několik kusů nábytku, případně plot nebo i nějaká ta domácí zvěř. A ty šlágry o lese černohorském! (15.06.2017)

1225. hodnocený film: Již předchozím filmem jsem objevil genialitu režiséra Kusturici a musím i tentokrát jen uznale přikyvovat nadšením. Film v sobě opět dokázal skloubit válečné motivy, kdy jde především o přežití a smutné chvíle se střídají s těmi veselejšími, které přecházejí až v komediální momenty, které mnohdy převažují. Nechápu, jak si Emir dokázal ještě z osudu ubohých Jugsoslávců dělat srandu, ale jde mu to náramně a snad i proto se stal mým oblíbencem do té míry, že se těším na jeho další snímky. 4* si film samozřejmě zaslouží a podle mě mu k dokonalosti už jen chybí kousek. 4* (28.05.2012)