Život je zázrak

Láska a válka si nevybírají místo, čas ani osoby, které zasáhnou. Život je zázrak i když může být pěkné trápení. Emir Nemanja Kusturica opět zaujmul sice jsem jednu hvězdičku možná trochu přidal, ale proč ne, když pán režisér má Čechy rád. Luka a Sabaha jsou absurdní dvojice v absurdní válce, ale absurdních postav je tu víc. Zajímavé je účinkování syna Kusturici Stibora v roli kapitána Alexiče. Když se vám trefí film Život je zázrak do nálady, tak je to film na nejen na nedělní zhlédnutí. (11.09.2018)

Bosenskosrbská verze Romea a Julie doplněná Kusturicovou oblíbenou hudbou, bláznivými karnevalovými scénami a fotbalem. To vše v nádherně barevných a poeticky komponovaných záběrech. Pro mě osobně je tohle nejmagičtější Kusturicův film. Zvláštní, že několik komentářů od uživatelů s vysokým počtem bodů tu remcá cosi o absurditě jugoslávské války, zatímco všichni ostatní správně píší o tom, že Život je zázrak je úplně o něčem jiném…. Film není o jugoslávské občanské válce, jen se odehrává na jejím pozadí. Kusturica tu podle mě vůbec nemluví o absurditě tohoto konfliktu (ani jedna postava proti válce nic nenamítá), naopak ho před námi uzavírá, protože ho nikdy nemůžeme pochopit. Odsuzuje pouze hyenismus válečných pašeráků a hodně nešetrně zesměšňuje zahraniční novináře, kteří jsou ve filmu úplně mimo mísu (např. když se zpravodajka ptá Srba Miloše, jestli byl připraven položit život za svobodu Bosny). (25.09.2008)

Na druhé zhlédnutí se mi tento film líbil o chloupek míň než prve před 9 lety - pár věcí tam občas trošičku zaskřípe (některé slabší herecké výkony apod.) - ale pořád je to asi můj nejmilejší Kusturicův film, který mi dokáže nesmírně zlepšit náladu. Po umělecké stránce asi nedosahuje kvalit UNDERGROUNDU (v němž se Kusturica podle všeho vzepjal ke svému tvůrčímu vrcholu), a není ani tak zábavný jako ČERNÁ KOČKA, BÍLÝ KOCOUR (který řadím k nejvtipnějším filmům, co znám), ale z mnoha důvodů mi je i přesto nejvíc blízký. Jak je pro Kusturicovy filmy příznačné, i zde se setkáme s odzbrojujícím balkánským temperamentem a neuvěřitelně podařenou hudbou (soundtrack jsme naposlouchal nepočítaně), silnou autorskou výpovědí a příběhem plným velkých emocí. Osobně mi jsou nesmírně blízké i všechny ty svérázné filmové postavy, jimiž je děj zaplněn - za všechny budiž zmíněna ústřední dvojice, kterou si prostě nejde nezamilovat a nedržet jim palce (Luka je neuvěřitelně sympatický chlapík, a Sabaha - v roztomilém hereckém podání krásné Nataši Tapušković - doslova září radostí ze života a optimismem), takže se nemohu divit, že jsem byl v závěru naměkko jak stará kurva, kdy se mi po tváři kutálely slzy jako hrachy. Tenhle film je čistá radost, a - jak to slovní spojení pro jeho zprofanovanost nesnáším - velkolepá oslava života, která podle mě dost možná strčí do kapsy všechny ty filmy, které mají v názvu slovo "život" a které se topí ve vyumělkovaném patosu a ohraných kontrastech typu "krutý svět dospělých očima nevinného dítěte". Zde je totiž hold životu vzdáván jen tak mimochodem, nenápadně, třeba když jedna postava jen tak sama pro sebe pronese: "Co naplat... Život je zázrak". V originále to podle mě vynikne ještě lépe: Život je čudo. Ano ano, život je čudo. (19.01.2015)

Zivouci, smyslna a az telesna variace na klasicky pribeh o Romeovi a Julii, kteri by chteli byt spolu, ale "rodina" jim to nedovoli. Kusturica zde namichal natolik radostny koktejl, ze at uz pribeh Luky a Sabahy skonci jakkoli, neodejdete smutni nebo deprivovani. Dokaze v nestesti najit stesti, absurditu v kazdodennim zivote...a rozhodne nejde o neco "divneho". Zajimave, jak vetsina lidi povazuje Zivot je zazrak za "divny", ale tupou americkou romantiku za "normalni". Pritom kolikrat zustane On s Ni a jsou naveky stastni? Kolikrat je svet ruzovoucky, zlo je potrestano a kazdy dostane, co si zaslouzi? Zivot neni vzdy prijemny. Ale Kusturica vi, ze je to porad zazrak. (10.11.2009)

Pokud jste viděli předchozí Kusturicův film Černá kočka, bílý kocour, rychle se v Život je zázrak zorientujete. Pokud jste byli z Černé kočky nadšeni, budete i tentokrát. Kusturica opět maluje nádherné obrázky, pokud se postavy chovají značně potrhle, činí tak i zvířátka (a že jich je tu hodně) a vážné věci se berou poněkud s nadhledem a zvesela - opět v rytmu No Smoking Orchestra. (16.11.2006)