Život je zázrak

Som síce rád, že Kosturica ostal verný Balkánu, pretože on jediný vie realisticky, ukážkovo, s primeranou mierou nadsázky opísať život na v tejto časti Európy a zároveň ho pretlačiť aj do povedomia zahraničných divákov. Ale som trošku sklamaný, pretože po mačkokocúrovskom náreze som čakal viac. Film si berie na mušku toľko veľa vecí a problémov a akoby nebol vlastne o ničom, no zároveň o všetkom a nemohol som od neho odtrhnúť zrak. Všetky línie tejto komickej vojnodrámy boli len akosi nevyvážene usporiadané. 75%. (16.11.2006)

Zivouci, smyslna a az telesna variace na klasicky pribeh o Romeovi a Julii, kteri by chteli byt spolu, ale "rodina" jim to nedovoli. Kusturica zde namichal natolik radostny koktejl, ze at uz pribeh Luky a Sabahy skonci jakkoli, neodejdete smutni nebo deprivovani. Dokaze v nestesti najit stesti, absurditu v kazdodennim zivote...a rozhodne nejde o neco "divneho". Zajimave, jak vetsina lidi povazuje Zivot je zazrak za "divny", ale tupou americkou romantiku za "normalni". Pritom kolikrat zustane On s Ni a jsou naveky stastni? Kolikrat je svet ruzovoucky, zlo je potrestano a kazdy dostane, co si zaslouzi? Zivot neni vzdy prijemny. Ale Kusturica vi, ze je to porad zazrak. (10.11.2009)

Výtečná syntéza potrhlosti a muzikální divokosti Černé kočky, obrazové symboliky Undergroundu a civilní roviny Otce na služební cestě. Ačkoli snad výše vypsané může působit trochu nesourodě, Emir Kusturica to dokázal svým jedinečným citem pro obraz a jeho atmosféru zcelit a podat skutečně mistrovským způsobem. Život je zázrak tak funguje stejně dobře jako střelená komedie, v níž se snoubí slovní humor lidí s neodolatelný vizuálním protipólem zvířat, lovestory, variující téma Romeo a Julie, i jako svědectví o jedné nesmyslné válce, pojaté s tradičním cynismem a utvářené zneklidňující symbolikou. Škoda, že se Emir opět nechává až příliš vláčet svým temperamentem a poněkud zapomíná na rozum, čímž se film až příliš rozlétává do různých stran a několikrát ztrácí tempo. Přesto se jedná o tradičně famózní autorský snímek s takřka felliniovskou pitoreskností, krutě černým humorem a nádhernou muzikou. Spíše **** 1/2. (09.03.2005)

Podobně jako u Arizona Dreamu jsem měl zezačátku velké problémy naladit se na stejnou vlnu, na jaké byli Kusturicovi trhlí hrdinové. Zvláště humor bych označil za velmi, velmi specifický. Občas jsem se i zasmál, avšak tahle jízda na mě byla přecejenom moc šílená a chvílemi mi nedocházelo, o co režisérovi vlastně jde. Ale stejně jako u mnou výše uvedeného Kusturicova filmu se mi znovu moc zamlouvala hudba, která pěkně dokreslovala tuto divokou krajinu obydlenou až bizardními postavičkami různé národnosti a víry. Hodnotím ani ne lepším, ani ne slabším, prostě čistým průměrem. Jadranka: „Svět je jeviště a my jsme jen herci, kteří přichází a odchází...velmi slavný člověk na „Š“.“ - Manažer: „A nebyl to Schuster?“ - Jadranka: „Kdepak.“ - Manažer: „Nevím, né.“ - Jadranka: „Shakespeare!“ - Manažer: „Nesleduju anglickou ligu.“ (pozn. Bernard Schuster, německý fotbalový trenér) (25.06.2010)

Skutočná tragikomédia. Miestami som nevedela, či mám plakať, či sa smiať. Po zmätočnom začiatku, v ktorom som sa absolútne stratila, nasledovalo postupné vyjasňovanie jednotlivých postáv. Opätovné použitie scén, ktoré sú akoby vystrihnuté s Čiernej mačky, len autá sa zmenili na vlaky, isto neboli potrebné a aj počet postáv by som občas zredukovala – hlavne pre jasnejšiu orientáciu, ktorú už i tak bežnému konzumentovi zťažuje množstvo "zvieracích" alegórií. Hudbe a poetickej farebnosti však nevytýkam nič. Kusturicove postavy žijú vždy na emočných hranách a všetky ich prežívania sú plnotučné ako práve nadojené mlieko. Jeho schopnosť vniesť do vojnového vrenia dostatok korenia, robí z vojny iba jedno z ďalších životných období. To radí jeho z jeho tvorbu z vojnového prostredia do inej kategórie vojnových filmov. (14.11.2005)