Yamakasi 2 - Velká výzva

Přeskočí cokoliv a pokud je to sto metrů nad zemí, tím líp! Francii už obskákali třikrát dokolečka a teď se vydávají do Thajska. Bacha na ně! Máme tu další vypalovačku z produkce Luca Bessona, která vám protrhne obě hemisféry, pokud na ní budete koukat s očekáváním filozofického díla o rozměrech Hamleta. Ve skutečnosti se musíte připravit na tlupu adrenalinových sporťáků ze všech koutů světa, kteří si vyrazí do Thajska, zařídit tu tělocvičnu pro chudé děti. To aby je mohli učit skákat po střechách, stožárech a jiných rizikových lokacích. Tak trochu fušují do řemesla Spider-Manovi a pokud jste nikdy neviděli v akci Davida Belleho a Parkour (tzv. městskou akrobacii), zřejmě vám budou oči vyskakovat z hlavy, protože to co se děje v tomhle filmu je skutečně prasárna. Naší hrdinové věří, že v životě není nic lepšího, než kopanec adrenalinu a dovádějí své hrátky skutečně až na ostří nože (v reálu to ovšem není o moc bezpečnější, především v podání Belleho). Na sportovní osvětu však v Bangkoku není zrovna vhodná doba, protože tu mezi sebou soupeří japonské a čínské gangy. Nečistokrevní sirotci Kien a Tsu se ocitli někde uprostřed a Tsu je navíc tak čarokrásná, že se do ní jeden z party skokanů zamiluje. A odtud už je jenom malý krůček do problémů, které se řeší šílenými skoky a fotogenickým kung-fu. Nečekali jste snad od francouzského akčního filmu něco jiného, že ne? Už podle číslovky v názvu pochopíte, že šílení skokani neřádí ve filmu poprvé, ostatně první díl Yamakasi se dostal i na náš trh. Skokani v něm vykrádali banky, samozřejmě s dobrým úmyslem (pomoci chudému chlapci, který se "rozsekal", když je zkoušel napodobit a teď nemá dost peněz na operaci). David Belle se od tohoto projektu distancoval právě, kvůli zločineckému podtextu (chtěl "svůj" sport prezentovat trochu víc na úrovni), což vedlo v samotném důsledku k rozkolu ve skupině. Za filmy Yamakasi tak stojí staronová skupina Yamakasi, za Banlieue 13 pak Belleho nová skupina Les Traceurs. Tolik fakta z naší reality, teď se zase ponoříme do světa filmu. Ve dvojce Yamakasi populární francouzská parta dokazuje, že zdaleka nevytáhla všechny trumfy a úvodní míčová hra, odehrávající se nad střechami pařížských věžáků, je sama o sobě důvodem, proč si film sehnat (zvlášť pokud jste o Yamakasi nikdy neslyšeli). Přesunem do Thajska (geniální prolínačka) přibude trochu důrazněji akce (ke skákání se přidá kopání, v němž lze identifikovat prapodivnou směsici kung-fu, akrobacie a thajského boxu, bohužel všichni bez výjimky dokazují, že základ pro šílené skoky u nich vychází z tréninku akrobacie a freestyleu, cit pro bojové scény, aby tu člověk pohledal) a každý z maníků zapluje do své dějové linie, což vede k nekompromisnímu nástupu klišé. Je jich tu opravdu hodně a Yamakasi 2 při své spanilé jízdě vykrádá všechno, co mu přijde pod ruku. A není toho málo, děj se totiž neskutečně drobí, zřejmě abychom si ke každému z machrů našli vztah. Výsledek je dost kontraproduktivní a připomíná guláš po provensálsku, navíc trochu moc kořeněný (hodně tomu přispívají ujeté kostýmy a zatracené francouzské sebevědomí, ti chlápci si zkrátka myslí, že když si dají na záda samurajský meč a do vlasů vetřou trochu gelu, že se jich někdo bude bát... možná by to fungovalo, kdyby ve filmu nebyly čínsky a japonsky mluvené scény, na IMDb se tomu rodilí mluvčí hodně nasmáli a i Evropan pozná, že tu něco skřípe). Ale nebuďte smutní, francouzské akční filmy sice jsou předvídatelné na tři desetinná místa (a tady se ještě mohutně zalévá patosem a etnickým mixem), ovšem i režisér Julien Siri pochopil, že co nezachrání scénář, to musí zachránit on. Jeho režie nijak nevybočuje z francouzského standardu - jemné zrychlovačky, agresivní úhly, víc barevných filtrů než byste spočítali za poslední pětiletku ve všech českých filmech, což je v tomhle případě skromně vyseknutá pochvala, která skokanům zachraňuje mírně nadprůměrné hodnocení. Všechny klíčové scény (úvodní míčovka, souboj na bambusovém lešení, finální bitka v továrně) jsou brilantně natočené a když si zvyknete na vizuální stránku (především v bojových scénách, které jsou jasně markýrované, aby nebylo vidět, že hrdinové sice umí kopat vysoko, ale málokdy se trefí tam, kam mají ;), je jasné, že tuhle vypalovačku slupnete bez zbytečného remcání. V hodnocení samozřejmě musí být zohledněna chatrná dějová stránka a často bezradní herci (a také věřím, že Seri mohl některé scény zabírat prostě... no normálně ;), ale na druhou stranu jsem rád, že se Besson i tentokrát spokojil s nepřekážejícím béčkovým pozadím a nechal zářit to hlavní - schopnosti sympatických pošuků, pro které je běžné horolezení s karabinou ztrátou času a adrenalinovou rychlokvaškou. Le Parkour je neuvěřitelně koukatelnou záležitostí a myslím, že každý, ať už minoritní nebo mainstreamový sport by si zasloužil alespoň takhle solidní prezentaci na filmovém plátně. Přesto věřím, že do třetice to vyjde ještě líp. Naděje umírá poslední. 60% (20.04.2017) (méně) (více)