Škyt

Podivuhodný experiment. Pod povrchem líně plynoucí všednosti se odehrává docela solidní drama. Já jsem u toho usnout nedokázal. S úžasem jsem sledoval černou bábu, kterak v poklidu trhá konvalinky, slévá z nich tinkturu ... A chlapi padají jako mouchy ... „Když už muže nemáš ráda/ dej mu odvar z rulíku/ přidej taky papriku/ když ho ještě ráda máš/ večeři mu dobrou dáš “ – svatební písnička a zároveň v kostce děj filmu Všednost, banalita a přece syrový horor. Dobrý nápad a zajímavé výtvarné ztvárnění. Lahůdka pro ty, kdo dokáží vidět ve všedním věci nevšední ... pro ostatní asi nekoukatelné. (02.06.2004)

Pálfiho debut se zdá býti náročný na sledování, ale jeho perfektní smysl pro detail, kterým uchvátil v Taxidermii je zde znát více než zřetelně a udrží vás při životě. S příběhovou stránkou je to horší, pokud totiž nevíte na co se film odvolává (doporučuji zjistit před promítáním), budete tápat a poměrně dlouhá stopáž na němý film se začne táhnout. Tento lehký nadprůměr však určitě stojí za váš čas hlavně díky své originalitě. 3,5* (12.04.2010)

Alegorický až "surrealistický" pohled na život obyčejných lidí. Velice netradiční dílko začínajícího režiséra, jenž se nebál začít tímto experimentem. To co chybí v titulcích, nadmíru převyšuje spádovost příběhů, záměrné přiřazení zesílených zvuků k určitým scénám. Na Škyt je nutno se přede připravit. (21.06.2004)

Zčásti je škoda, že György Pálfi neměl pro svůj bizarně laděný debut k dispozici konzistentější scénář, takhle je to v podstatě jen výjev běžného života na vesnici a'la Vesnička či Poštovský panáček (hlavně Menzelovi je toto pojetí podobné), okořeněný černějším zvratem. Nicméně film je ale velice sympatickým experimentem s vyprávěním příběhu beze slov, což nemá, pokud mě paměť neklame, ve filmové historii obdoby (v němých filmech dialogy byly také, ale v podobě mezititulků). Nevím ale, jestli je to jen můj dojem, ale právě němá stylizace jako by měla spolupodíl na zmíněné rozkouskovanosti. Nicméně, a to jsem původně nepředpokládal, je Škyt vedle pohledu na středoevropský venkov také parádní komedií, zásluhou pozoruhodných postaviček, jako je například symbol filmu - škytající stařík, navíc závěrečná svatební hostina vytahuje na světlo písničku, kterou každý cynický romantik, jakmile ji uslyší, prohlásí za svoji hymnu. I přes ne úplnou spokojenost se ale jedná o výbornou pozvánku na další Pálfiho počiny a nadto je zde asi nejvýraznější testování filmové techniky od dob francouzské nové vlny. 70% (31.08.2010)

Vypadalo to zajímavě, ale nakonec mě to zklamalo. Trailer se škytajícím dědou co pozoruje okolí napověděl, že to bude art-film téměř beze slov a hudby. Možná to bylo vyčerpáním po práci, ale chvilama jsem se nudil až usínal. Kámen úrazu je to, že u takovýho filmu si režisér může vymyslet cokoli a nemusí se držet zadaný věci. Tim pádem to má jednodušší. Pokud tohle mělo nějakej skrytej význam, tak mi ušel. Asi nejsem dost wannabe-umělec, kterej si myslí, že jím je. (23.08.2010)