Režie:
Svatava SimonováScénář:
Jana PacnerováKamera:
Milan DostálHudba:
Ladislav SimonHrají:
Jana Preissová, Miroslava Pleštilová, Lukáš Vaculík, Jaroslava Adamová, Kateřina Rusinová, Boris Rösner, Daniela Bartáková, Miroslav Dubský, Jindřich Hrdý, Jiří Kadeřábek, Kateřina Lojdová (více)Obsahy(1)
Romantická pohádka vypráví příběh královské rodiny, kterou pronásleduje kletba krutého Arxe, pána zříceniny (B. Rösner). Podle této kletby jsou k sobě královští sourozenci, princ Bernard (L. Vaculík) a malá Noemi (K. Urbancová) vázáni magickou silou. V den sňatku jednoho z nich druhý zemře. Jednou najdou sourozenci malé zázračné dítě, které roste každou minutou, až vyroste do podoby krásné dívky. Láska prince k tajemné dívce Berenice (M. Pleštilová), jejíž život má trvat pouhé tři dny, probudí v Noemi neklid... (Česká televize)
(více)Recenze (33)
To je bohužel hrozná pohádka. Příšerné jsou i ty kulisy a v pozadí malovaná zřícenina. Boris Rösner má obočí jak Leonid Iljič Brežněv. Ani by nevadilo, že je pohádka temnější, ale horší je, že se v ní nic neděje až do závěru. Do té chvíle se jen žvaní a mele a přechází se z jednoho obrazu do druhého. ()
Temná pohádka s čarodějem, který si svou sílu skrývá do kamene a dává mu nadlidskou sílu spolu s nesmrtelností. Zničit jej může pouze měsíční paprsek. Po zklamání v lásce do královny zakleje její dvě děti - když se jeden ožení, druhé dítě v den svatby umře. Ale princ s princeznou se postaví osudu. Nic moc pohádka, poměrně strašidelný Rösner nedostal dostatek místa, Vaculík odehrál standard stejně jako Preissová a zbytek ansáblu. Čekal jsem rozhodně víc. Hudba: Ladislav Simon ()
Gigolo Vaculík v osmdesátých létech vytvořil spoustu postav, avšak každá je stejná bez nějakého výraznějšího odklonu. A musím říct, že to už člověku leze na nervy. Pleštilka nebyla špatná, ale taky v podstatě hraje furt stejně. Spratek Kateřina Urbancová neotravovala jen svoji královskou rodinu, ale také mě. Jediný, kdo to tam aspoň trochu zdramatizoval byl Boris Rösner, jinak to celé nestojí ani za řeč. ()
Pohádka, která celým svým záběrem a pojetím stojí na pomyslném rozcestí mezi vrcholnou dobou dětské a mládežnické tvorby šedesátých až osmdesátých let minulého století a jejím místy až žalostným polistopadovým úpadkem. Chudoba výpravy je tu paralelně následována i zřejmým poklesem scénáristického a režijního ztvárnění, které v mnohém zužuje prostor pro kvalitní, jakoby samozřejmě dané herecké výkony. Zdá se, jakoby ji před ještě hlubším pádem chránil letopočet jejího zpracování. Mohlo-li se v předlistopadu domnívat, že natočit pohádku, založenou na poměrně strohém respektování specifik předem daného žánru, je snadné, poměrně záhy se v devadesátých letech ukázalo, že náročnost, spojená s pohádkovou původní dramatickou tvorbou, nespočívá jen v kostýmech a vkládaných penězích, ale také - a v mnohém především - v kvalitě disponibilní šedé kůry mozkové. ()
Hodně zvláštní pohádka, ve které minimálně do poloviny vůbec nechápete, proč se královna s chůvou chovají podivně a odkud se vzala tajemná dívka. Herecké výkony nejsou moc přesvědčivé a korunu všemu nasadí závěr, kdy se princ po zabití čaroděje objímá se svou milovanou a jeho mladší sestra vykřikne: "Tak tohle mě nebaví. Magdaléno, já mám hlad!" Titulky, konec. Hmm. ()
Reklama