Obsah
-
Leon byl právě propuštěn z blázince. Na cestě z Maďarska do Francie potkává Mickeyho, který právě úspěšně vyloupil banku. Mickey je šéfem podsvětí a chystá pomstu konkurenčním bratrům Veninovým, kteří napadli jeho dívku, prostitutku Mary. Zobrazení nevinného člověka ve společnosti, která je zkažená, takové je hlavní téma Zulawského filmu, vytvořeného volně na motivy slavného románu Idiot od světoznámého psychologa lidských duší Fjodora Michailoviče Dostojevského. Zulawský je jeden z mála režisérů, který se nebojí přijít s klasikou v novém hávu, a to se zdařilou aktualizací na současné poměry. L'Amour Braque je tak svěží variací na dílo z konce 19. století, odehrává se však v současné Francii uprostřed vřavy hektické civilizace. Vedle Possession je opus L'Amour Braque považován za autorovo nejúplnější dílo, technicky dokonalé a režijně virtuózní. Nesmlouvavě expresívní, divoké a zběsilé, ale také hluboce lyrické a meditativní. V hlavní roli se objevila budoucí diva francouzské kinematografie, mladičká Sophie Marceau. Celému snímku vévodí obdivuhodný smysl pro tempo. Důraz se klade na dynamickou akci, balancující na hraně dobrodružných eskapád a bizarní grotesky. V úvodu sledujeme útok gangsterů na banku, kteří jsou maskovaní jako postavičky z kreslených filmů. Kamera je neustále v akci a mnoho scén se symbolicky odehrává v krouživých a vertikálních jízdách, které kontrastují se symbolickými scénami ve vlaku. (oficiální text distributora)
Leon byl právě propuštěn z blázince. Na cestě z Maďarska do Francie potkává Mickeyho, který právě úspěšně vyloupil banku. Mickey je šéfem podsvětí a chystá pomstu konkurenčním bratrům Veninovým, kteří napadli jeho dívku, prostitutku Mary. Zobrazení nevinného člověka ve společnosti, která je zkažená, takové je hlavní téma Zulawského filmu, vytvořeného volně na motivy slavného románu Idiot od světoznámého psychologa lidských duší Fjodora Michailoviče Dostojevského. Zulawský je jeden z mála režisérů, který se nebojí přijít s klasikou v novém hávu, a to se zdařilou aktualizací na současné poměry. L'Amour Braque je tak svěží variací na dílo z konce 19. století, odehrává se však v současné Francii uprostřed vřavy hektické civilizace. Vedle Possession je opus L'Amour Braque považován za autorovo nejúplnější dílo, technicky dokonalé a režijně virtuózní. Nesmlouvavě expresívní, divoké a zběsilé, ale také hluboce lyrické a meditativní. V hlavní roli se objevila budoucí diva francouzské kinematografie, mladičká Sophie Marceau. Celému snímku vévodí obdivuhodný smysl pro tempo. Důraz se klade na dynamickou akci, balancující na hraně dobrodružných eskapád a bizarní grotesky. V úvodu sledujeme útok gangsterů na banku, kteří jsou maskovaní jako postavičky z kreslených filmů. Kamera je neustále v akci a mnoho scén se symbolicky odehrává v krouživých a vertikálních jízdách, které kontrastují se symbolickými scénami ve vlaku. Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Mulosz
Kde že tam byla ta romantika, jak uvádí žánrové zařazení titulu na této stránce?:-) Neuvěřitelně drásavý film, který nedá ďivákovi ani na chvíli vydechnout, ledaže by vypnul přehrávání. Alegorie téměř na vše v byť kultivované, ale řádně zkažené společnosti. Ačkoliv se to z formy a stylu zpracování nemusí zdát, lyrika je snímkem prostoupena od začátku do konce. Není scény, ve které by nebyla nějaká ta brutalitka, nikoliv však samoúčelná, vše má několikerý rozměr a lze uchopit několika způsoby. Sledovat tento film není pro diváka zřejmě nebude dvakrát jednoduché, zvláště pokud dosud nemá s Źulawskim žádnou zkušenost. Tento autor se u mě pomalu usazuje na čele pomyslného žebříčku "nejšílenější režisér všech dob", a to jsem od něj neviděl zdaleka vše. Kam se hrabe Lynch, Waters, Pasolini, Almodóvar, Haneke ad.(22.2.2008)
-
MR007
Zulawski to s herečkama umí. Se Sophií Marceau natočil i lepší věci, ale pořád je to velmi zajímavý kousek.(9.6.2009)
-
ttchor
Vsetci sme skazeni, uz niet co si odpustat, uz nechceme milovat, staci nam ak mozeme vlastnit. Co je prirodzene a spravne, sa uz nenosi. Vznikla apatia nas zoziera, nebranime sa, len ustupujeme, raz kricime, inokedy placeme. Milujeme utrpenie. A utrpenie nas nadobro pohlcuje. Vykupenie byva smrtelne. Avsak aj v takomto svete existuje laska. Sialena laska. Film A. Z volne podla romanu F.M.D. – Idiot. Uz prva scena – lupez banky, je plna dekadencie. Peniaze nic neznamenaju, kludne ich mozme spalit, kradneme pre vlastne potesenie a zabavu. Leon-idiot, cista dusa prichadza z madarskej liecebne a zoznami sa prave s touto dekadentnou skupinou, vedenou Mickeyim, chranencom Marii, do ktorej sa zamiluje. Mariina matka je zavrazdena partiou vplyvnych muzov a Mickey zacina kazdeho postupne likvidovat, ale nie preto, ze by Mariu miloval, staci mu kde ju moze vlastnit a ovplyvnovat a kde vsetkych vrahov zabije potom bude kral. „Zabili ste mi matku pre vase potesenie, moju matku-kurvu, ja som kurvauz nevladzem, zomriem, ale zato milujem“ Vyborne natocena je uz spominana scena vrazdy Mariiinej matky. Sialenstvo uveznene v kazdom s tych muzov je a ostane stále zive. Cel;a scena je prehrata spomalene a vsetko umocnuju vykriky obete, ktore napriek tomu, ze ich nepocujeme, tak ich citime a podobne jako matkine na scene su aj nase vykriky neme. Postupne pribudaju dalsie obete, matkiny vrahovia ubudaju. Mickeyho vrazdenie je také iste jako vrazda Mariinej matky, krute a zbytocne. Scena z divadla (podbne aj vo filme Moje noci su krajsie jako tvoje dni, Blanche při kabaretnom vystupeni), v ktorom Maria skoro az sialene cituje svoj part, ktory parti matkinmu vrahovi sediacemu v divadle, je vysmechom celej nasej spolocnosti. Divaci nechapu, alebo ani chapat nechcu, ake velke utpenie je sa zarezava v kazdom z nas. Hnijeme z vnutra a ten hnus sa nam coraz viac paci, uvedomujeme si ho a zaroven osvojujeme (podobne jako napr. V Americkom psychu). Zacalo nas pritahovat vrazdenie, nevieme sa nabazit, kedy pride dalsia obet, alebo Almodovarova Kika, kde Nicholas prirovnava vrazdenie k strihaniu nechtov na nohach. A v takomto svete je clovek schopny este niakeho citu? Sme uzavreti sami medzi sebou, dusime sa, nicime, nevieme sa milovat, nechceme sa milovat. Postava Marie, je podobna s Blanche (Moje noci su), obe su uveznene v prostredi v ktorom ziju a az prichodom lasky (Idiota a Lucasa) sa pokusaju oslobodit od svojej minulosti. Maria však nie je vrah, spominana scena v divadle, tak vyznieva aj jako odpustanie matkinim vrahom, chce len aby ju pochopili a aby si uvedomili, coho sa dopustili a svoje ciny olutovali. Maria tak predstavuje vlastne hriesnu a neskor svatu Mariu Magdalenu. Je však mozne prezit v tomto sialenom svete a milovat sa? Sialeny je aj policajny detektiv, jako sa neskor ukaze Mariin otec, ale ani on nedokaze zabranit bliziacemu sa smutnemu koncu. Postava je v pribehu prakticky zbytocna a celkovy zmysel, ma iba v tom, ze podobne jako ostatne postavy je aj ona sialena. Detektiv pracuje viac pre svoj osoh, jako pre zaujmy obeti. Sialenstvo videne ocami idealistickeho idiota ho prinuti navzdy opustit tento svet a vidat sa cestou spat do Madarska.(15.12.2005)
-
garmon
Obdivuji Posedlost, Ďábla i Třetí část noci. Tohle pro mne haprovalo na obtížném stíhání textu - zběsilé tempo -, dost děsné synťákové hudbě zcela v duchu osmdesátek a taky na Sophie Marceau - ona je fakt krásná (tady pro mne snad poprvé), ale herecky to je chvílemi spíš pro Bonda, než pro Film. A pak: celé je to hoodně manýristické - manýra jako estetika vyprázdněnosti - hromady mrtvol, drogy, hysterické herectví, prostituce, amorálnost; ztrácí se v tom i ta antikatarze. Rychlou kameru bylo možné vidět v každém Zulawském předtím. ...mrzí(7.12.2010)
