Král tančí

Velice silný film. Nádherné téma podbarvené skvělou dobovou hudbou a hereckými výkony zasluhujícími ta nejlepší a nejváženější ocenění. Zvláště skvělá je scéna Moliérovy smrti, která ve vás vyvolá pocit úzkosti a úcty vůči jeho géniovi. Jak krásně zní jeho slova: "To tu ještě nebylo." Zvláště se mi líbí Corbiauovo prolínání scén různých časů a míst za doprovodu skvělé hudby, s níž tento film stojí a (ne)padá. Tento film je pro mě jedničkou na poli dnešní západoevropské kinematografie. (31.12.2007)

Ve filmu Král tančí hraje hlavní roli hudba. Ludvík XIV. (1638 – 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako Moliére. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a Moliérem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. (13.06.2020)

Na tomto filmu asi nejvíc zaujmou krásné kostýmy a převedení dobového lesku na film vůbec. Co už tolik nezaujme jsou emoce, které působí dost strojeně. Nějak se nezdařilo probudit v dobovém, historickém dramatu něco živého, pulsujícího. Dobře sice působí královská taneční čísla, která bez jediného slova vyjadřují královo rozpoložení, ale vztah ústřední dvojice, krále a jeho skladatele, jako bychom sledovali přes nějakou clonu. Vidíme obrazy nezkrotné vášně, ale ty nepřekročí hranici mezi formou a obsahem. Je to hezký záznam něčeho, co nemůžeme plně pocítit. Snad je to i těmi herci Jediný, kdo své postavě propůjčil sympatickou dávku charismatu je Tchéky Karyo. Moliere je v jeho podání hromotlucký, současně však něžný a trefný. Jeho obličej hraje všemi barvami, a je jen škoda, že se v podstatě jedná o vedlejší postavu. Král tančí se snaží působit jako ambiciózní drama, výsledkem je jen hra na emoce. (29.10.2005)

Dokonalosť... existuje vôbec niečo také v spojení s umením, filmom? Neviem, párkrát sa mi už zdalo, že som videl, zažil niečo dokonalé, a Le Roi Danse k tomu malo tiež sakramentsky blízko. To, že film je obrazovo majstrovským dielom, je zrejmé už z obrázkov z Galérie tu na ČSFD, k tomu tá hudba - tá prekrásna hudba od génia Lullyho, ktorá mi v ušiach znela ešte niekoľko hodín po pozretí... a tie kostýmy, masky, výprava. No a v neposlednom rade nejde nespomenúť samotný príbeh a herecké výkony. Z nich by som vyzdvihol predovštkým dva hlavné - Benoît Magimel ako Ľudovít XIV. je charizmatický a z toho, čo som videl, je asi najlepším predstaviteľom Kráľa Slnka ; a predovšetkým Boris Terral ako Jean-Baptiste Lully predviedol niečo absolútne odrovnávajúce a nepopísateľné... Z toho všetkého mi nič iné ako plné hodnotenie nevychádza. 10/10 (25.05.2006)

Možná že téma je notoricky známé, ale přiznám se bez mučení, že opravdu v oblibě mám jenom Lullyho a jeho hudbu. O Moliérovi mám jenom nějaký povšechný dojem ze střední a o Ludvíkovi XIV. nevím lautr nic. Čili tento film byl pro mě také naučný. Hlavně ale pro mě byl ..místama skutečně dechberoucí. Barokní doba dokázala být občas monstrózně přebujelá až dekadentní, ale zároveň tajuplným způsobem čistá, citová a hlavně hluboce - až exaltovaně - niterná. Ano, vášeň. Vášeň pro hudbu, pro slovo, pro Boha, pro lásku, vášeň pro život sám. V takové vzepjaté rozbujnělé době se rodili úžasní rozbujnělí lidé, z jejichž odkazu žijeme dodnes. K filmu: naprosto uhrančivý, bytostný Ludvík v podání Benoita Magimela. V jeho osobě, v jeho tváři se s nejpůvabnější elegancí mísí mužné rysy s jemnými a vytvářejí neopakovatelné charisma. Nemůže být lepší Ludvík Slunce. Podobně Lully je velmi dobře obsazen, také Moliére i dámy. Prostě dokonalost obsazení i hereckých výkonů. Výprava, kostýmy, choreografie na jedničku. A nakonec a především hudba. Lullyho magická síla uzdravující krále ze smrtelného lože! Vynikající scéna evokující zaříkávání šamanů, tentokrát ale provedené výsostně nádhernou kultivovanou hudbou, která dosahuje zázračných účinků. Fantastické. Na tento film se jistě ještě nejednou podívám, podobně jako se čas od času podívám na milovaného Farinelliho. Marná sláva, občas mi přijde líto, že Gerard Corbiau nenatočil zatím hudebních filmů více - má na to talent od Pánaboha! (04.05.2014)