Moje nová tvář

Na úvod stojí za to zmínit, že je to vizuálně a hudebně (Katarzia) příjemně inovativní zážitek a v kině bude mít nepochybně o to silnější emoční dopad - byla by škoda čekat na screening na ČT Art někdy v deset večer. Vedle toho jsem si pár dnů zpátky připomínal Gondryho "Eternal Sunshine of Spotless Mind" a trefilo se to přesně do téhle audiovizuální emoce - to je kompliment. Jinak plynule sestříhaný film, který asi spíše než původní představa tvůrců, nabíjel více sám život Martiny, jak plynul v těch deseti letech od začátku natáčení. Psanému scénáři a hranému filmu bych některé pozitivní okamžiky v Martinině životě snad ani nevěřil, a to jí je samozřejmě všechny do puntíku přeju. O to víc divák žasne, s čím vším se dovedla popasovat - ne vyrovnat, ale posunout mnohem dál. V tom je film skutečně motivační. Viděno na setkání organizátorů festivalu Jeden svět i s komentářem produkční Maji Hamplové, která do pozitivního obrázku taky přidala svůj dílek. Dokument by měl být součástí distribuce i Jednoho světa. Martina tam v jednom svém vstupu nechá zaznít svoje hluboké emoce. "Je to někdy kurva těžký. Já jsem si to nevybrala, já to nechci." Ponechal jsem si s dovolením tu větu. Platí. Na Jednom světě. V životě. Všude. A když tohle člověk ví, žije s tím, umí se s tím srovnat a ještě z toho vyždímat pozitivní rozměr, tak je frajer. V případě Martiny frajerka. Obrovský obdiv, respekt a poděkování za dobrou práci všem, co se podíleli. Těším se na promítání v Ostravě na jaře, snad i s Martinou :) (27.11.2023)

Silný český dokument. S tématem je skvěle naloženo, jak po vyprávěcí stránce, tak i po emoční, řemeslně je vše odvedeno, jak já být, a k tomu je paní Martina sympatická žena, která dokáže o svém hendikepu volně mluvit a občas říct i nějaký ten vtip pro odlehčení. Za mě spokojenost. (19.11.2023)

Zajímavý dokument, který asi nenechá nikoho chladným. Především díky osobě hlavní hrdinky Martiny, které se v jeden moment úplně převrátil život. To, v co věřila, bylo jedno ráno na začátku jejího dospělého života pryč a ona musela začít úplně od začátku.  Dokument je časosběr, Martina se začíná natáčet doslova pár měsíců po onom ohavném činu, takže můžeme sledovat její vnitřní proměnu, její naděje (např. v návrat zraku) i zklamání. Je trochu škoda, že režie nebyla odvážnější, umím si představit podtitulky, chronologickou dataci, vedlejší postavy se mohly klidně představit, dalo se namixovat víc hudby (úžasná závěrečná píseň Katarzie je fakt málo). Celé by se to prosvětlilo, tohle bylo opravdu takové mdle plynoucí, což rozhodně není vina Martiny. Její upřímnost, to, že šla naplno a doslova s kůží na trh, je její velké vítězství a asi i terapií.  Vše gradoval příchod druhého hlavního hrdiny dokumentu, nového přítele Mirka. Celou druhou půlku jsem těm dvěma držel palce, věděl jsem, co je ve hře. Že se klidně může stát, že to nedají. Že se rozejdou. Závěr opravdu stojí za to. Mrkněte v kině, jak tenhle příběh končí. A držte Martině palce.  PS: Pachateli onoho ohavného činu nevěnoval dokument jediný záběr a je to tak dobře. (04.11.2023)

Moje hodnocení asi nemůže být úplně objektivní, protože Martinu jsem osobně poznal dávno předtím než se její život vlivem jedné odporné (ne)lidské zrůdy navždy změnil. I tak ale věřím, že časosběrný dokument Jarmily Štukové bude velkou emocionální bombou pro většinu diváků, kteří ho uvidí. Martinin příběh je totiž tak ohromně silný, inspirativní a plný naděje, že si nedokážu moc reálně představit, že by ho někdo dokázal odkoukat a přitom ho nijak citově nezasáhl. Martina je nesmírně milý a sympatický člověk s obdivuhodnou vnitřní silou, a všechno (zlé i dobré), co si v posledních letech prožila, si budete moci díky dobře vybranému a sestříhanému materiálu prožít spolu s ní (kdo u finální scény neuroní ani slzu, nemá podle mě srdce). Přitom je to velmi věcná a střídmá observace, žádné misery porn, které by chtělo publikum lacině dojímat (což by přitom vzhledem k tématu šlo velice snadno). (23.10.2023)

Pětadvacetiletá Martina byla obyčejná mladá dívka, která si byla dobře vědoma svého atraktivního vzhledu. Jednoho dne ji ale brutálně napadl bývalý přítel a polil jí obličej kyselinou. Martina několik týdnů bojovala v nemocnici o život, oslepla a musela najít sílu začít znovu důvěřovat lidem a začít nový, trochu jiný život. Tohle není zápletka fiktivního příběhu, ale filmového dokumentu, ve kterém hraje Martina ústřední roli. Na snímek se vzhledem k jeho tématu není jednoduché dívat. Na druhou stranu má určitě motivující poselství ve smyslu „štěstí čeká na každého z nás". Bohužel bych ale čekala více rozpracovanou právě část o hledání nových přátelství a partnerského vztahu (v jedné scéně vidíme Martinu s nějakým mužem na kávě a o chvíli později už se berou). Také bych omezila obsahově nic nevypovídající záběry na stromy a krajinu. (09.12.2023)