Zlo si umí počkat

Prvá polovica svojou akčnosťou a intenzívnosťou navnadí pomaly na hororový zážitok roka, aby sa následne tempo náhle spomalilo, začala sa riešiť mytológia a atmosféra sa stala tak zameniteľná až šedá, až som neveril, že celý film nakrútil jeden režisér. Nakoniec ide v jadre o problémy jedného rozvedeného chlapíka s bývalou manželkou a deťmi, ak by ste náhodou vopred premýšľali, o čom, respektíve čoho môže byť toto argentínske hororové šialenstvo metaforou. Film tak poteší skôr v maličkostiach než ako celok, ale chápem, že odvaha tvorcov môže oprávnene potešiť mnohých fanúšikov otupených hororovou mainstreavou tvorbou. Už len kvôli prostrediu a napríklad prekvapivému prvému útoku psa. (19.02.2024)

Patagonští Římané Dezyder a Mylan mají vážný problém! V sousední holounimobuňce totiž maligně hnije Kotlár, čímž plaší všechny jídelní psy, zavřeli kvůli němu sběrnu, a i kozy jsou z něho nějak divně plesnivé, tudíž kluci mohou zapomenout na dříve tolik vášnivý méééézidruhový konsenzuální seks. Ovšem Mylan s Dezyderem jsou cigoši činu, takže neváhají, a než bys řekl „měděny okap“ naloží Kotlára na dvoukolák a štandopéde jej vyeksportují až za matiční zeď, ať si s ním užijí i ti zkurvení rasističtí gadžove. A milý Kotlár začíná dělat pořádný bordel, bo je přecy more demonycki bojovňyk … Já vím, zní to dost nežvýkatelně, ale jedná se o naprosto pekelně libovou argentinskou svíčkovou, nenadálé překvapení a jednoznačně horor roku, ne-li pětiletky! Originální, svižný, bezútěšný, surový, brutální, temný až hnusný, sírou smrdící a s rozkošným heavyendem. Prostě něco, o čem si mohou plagiátoři, artoví myslomrdaři a bolševičtí cenzoři v Holém údu nechat akorát tak korektně zdát. Já sám jásám! Demian va bombas! (04.11.2023)

Demián si už svojim menom povedal o horory a darí sa mu to naozaj obstojne. Keď na vás zlo číha, buďte si istý, že posadnutie môže byť všade, dokonca aj v koze a nemusí to byť zákonite vaša manželka. Slušný film o démonoch, ktorí nemusel ani využiť klasické vykrútenie hlavy ako vrchnákom od coly a chýba mu aj náboženský presah, ale dostatok krvi sa tu pre lačné žalúdky nájde, pár scén môže vydesiť aj zvyknutých a realistická hniloba môže byť nechutná aj pre leproikov. (06.11.2023)

Další horror o posedlosti? Ale kdeže. Tedy aspoň ne o takové té klasické posedlosti, kterou my všichni horroroví diváci přece moc dobře známe. Tahle posedlost je jiná. Její průběh i cíl jsou jiné. Její projevy jsou jiné. Jinak děsivé i jinak nechutné, než bývá obvyklé. Vlastně nechutnost je asi leitmotivem celého filmu. Señor Uriel, ehhh... Nechutnost a taky jakási bezvýchodnost, způsobená snad osudovou předurčeností nebo čím, protože postavy přesně ví co mají a co nemají tváří v tvář posedlosti dělat, a stejně většinou všechno dělají špatně. Alternativní reality a zneklidňující fantazie Demiána Rugny se mi zamlouvaji, po Aterrados další skvělá a originální argentinská pecka. (29.10.2023)

Velmi nepříjemný film, který vás umlátí atmosférou, atmosférou bezvýchodnosti a bezútěšnosti. Explicitnost dávkuje tak akorát, ale skvělá hra s příběhem, hodně dobrými a přirozenými herci, výbornou hudbou a tím, že film diváka hodí přímo doprostřed v podstatě již probíhajícího příběhu a poskytnu jen přesně tolik informací, aby se mu z nich sevřela prdel a naježily i ve vaně oholené chlupy. Na jihoamerické horrory možná běžný standard, ale pořád skvělý a působivý standard. Někdy jsou pravidla prostě důležitá. Někdy má člověk však chuť se vysrat na všechno, včetně pravidel. (28.01.2024)