Harakiri

Rozpárať si brucho dreveným mečom nie je žiadna sranda a samuraj, ktorý sa k harakiri odhodlal, s tým určite nepočítal. Prichádza ďalší samuraj, ktorý už nemá dôvod žiť, no predtým kým spácha harakiri, vyrozpráva príbeh svojho života s ktorým rovnako prichádza pomsta...Nečakal som od tohto filmu vôbec nič, zvlášť po miernom sklamaní z Kurosawovho Rašomona, no bol som zvedavý na vysoké hodnotenie filmu. Mnohých asi rok výroby a čiernobiela farba odradí, ale prisahám, že ma film maximálne prikoval do kresla a uznávam, že tak kvalitný film i príbeh celkovo, nevzniká každý deň. Čestný človek prišiel dať nafúkaným samurajom poriadnu lekciu pravých a nefalšovaných vlastností samuraja. Ich samurajskú česť nazval iba smiešnym pozlátkom a oni naozaj dokázali, že je to tak. Je zaujímavé, že najviac ma bavia filmy o samurajoch, v ktorých sa takmer nebojuje. Rovnako kvalitne na mňa zapôsobil nedávny Súmrak, kde presne ako tu, ide v prvom rade o ľudské vlastnosti a česť. Nezabudnuteľný príbeh o pomste, to je Harakiri. 100%. (02.02.2012)

Podobně jako Imai-ovo Bušido se Kobayashiho Seppuku (česky známe jako Harakiri) vyrovnává se samurajskou morálkou. Je to příběh samuraje, který opustí nejen svou práci, ale posléze i její etiku poslušnosti za všech okolností, a jako mstitel se vydá na dvůr velmože pomstít smrt svého zetě, v jejímž přímém důsledku zemřela i jeho dcera. Třebaže je to film vlastně samurajsko kritický, jeho kouzlo zvláště pro Evropana nepochybně spočívá v tom, že má v sobě nádech právě samurajského filmu. (08.02.2004)

Co k tomu říct, opět brilantní snímek z historie Japonska, opět úplně jiný než ostatní a opět nemám slov, jak na mne zapůsobil. Nejde jen o tu zde naprosto špičkovou filmařinu, přenesení do historického Japonska období Edo, herecké výkony (Nakadai... opět dokonalý, to jeho herectví vůbec nechápu, je v každé roli úplně jiný a tady si to zase dává neuvěřitelným způsobem, to je prostě herectví na té nejvyšší možné světové špicce a dost možná a bez nadsázky byl jedním z nejlepších herců celého světa své doby), pak ty dialogy a hustou atmosféru, ale také o to, jaké emoce vyvolal a zamyšlení zanechal. Prostřední část o rodině je strašně nepříjemná, opravdová a aktuální dnes i zítra... Stejně tak společenské poměry a ukázka pokrytectví Domu Iyi se nese naší historií od pradávna a není tomu jinak ani dnes. Pokud dostanu špičkovej filmovej zážitek co do řekněme zábavy, ze kterýho mám radost ale zároveň ve mě vyvolá silné emoce hluboko uvnitř - protože je v něm kus pravdy/opravdovosti a ještě mě příjměje k různým zamyšlením, tak víc mi snad film ani dát nemůže... a tohle snad nikdy nezestárne - na to, že má snímek již 62 let nepůsobí vůbec v ničem zastarale. Jo a dobře s nima vyje*al. 10/10 (01.01.2024)

Film který považuji za to nejlepší co jsem dosud viděl. Chambara styl mění Kobayashi v drama pomsty samuraje, který pokryteckým dodržováním kodexu bushidó přijde o celou svoji rodinu, avšak i jeho pomsta musí být nakonec "správně" interpretována jako příkladný akt samuraje - ronina. A propos, jestliže ve Zběsilosti je Nakadai více než dobrý, pak v tomto filmu je dokonalý. (07.04.2008)

Čekal jsem něco trochu jiného, něco na co jsem byl zvyklí vídat v samurajských filmech, ale dostal něco jiného. Soubojů jak šafránu a místo nich dvě hodiny filozofování o morálce samurajů a pohled nato, že i samurajové jsou povrchní lidé a slovo čest (uvnitř) pro ně nic neznamená, jen aby na povrchu a před očima ostaních byly ti sparávní jako celý klan Iji. Charakterizuje to jedna z posledních vět filmu: "Nemůžeme přece říct, že naše samuraje zabil vyhladovělý rónin, řekněte, že zemřeli na nemoc...". Tatsuya Nakadai sice není Toshirô Mifune, ale zde hladového samuraje zahrál více než přesvědčivě... Dvě hodiny utekli jak voda a já nabit novými zážitky a novým pohledem na samuraje mohl jít spát... - 21. 10. 2012 - 85% (21.10.2012)