The House That Screamed
Režie:
Narciso Ibáñez SerradorScénář:
Narciso Ibáñez SerradorKamera:
Manuel BerenguerHudba:
Waldo de los RíosHrají:
Lilli Palmer, Cristina Galbó, John Moulder-Brown, Teresa Hurtado, Mary Maude, Víctor Israel, Maribel Martín, Paloma Pagés, Cándida Losada, Frank Braña (více)Obsahy(1)
Prísna madam Fourneau vedie dievčenskú internátnu školu, špecializujúcu sa na problémové dievčatá, pričom na udržanie poriadku častokrát používa drsné metódy a fyzické tresty. Niekoľkým študentkám nie sú tieto rázne spôsoby po vôli a zo zariadenia utečú. Riaditeľkina obľúbenkyňa Irene po čase zisťuje, že s údajnými útekmi nie je čosi v poriadku... (Karamanlis)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Konec šedesátek, horor a lesbický podtón... zajímalo by mě, jestli to španělé okoukali od italů, nebo jestli na to přišli sami. Třeba je to tím teplotním pásmem. Podstatnější však je, že atmosféra je slušná a není to žádná kečupovitá amatéřina plná ochotníků. Zapamatovatelných scén je bohužel méně než alternativních názvů, ale finále je perfektní. Serradora ještě blíže prozkoumám. ()
Jednoznačně zklamání. Budování atmosféry se zadrhne v provlhlých spodničkách nadržených děvčat, přesto film působí až staropanensky cudně. Hororu se prakticky nedočkáme, jen několika letmých připomenutí, že bychom mohli být, ruka za oknem či lomcování zamčenými dveřmi, a pohříchu zřídka i už méně letmých vražedných útoků. Ty patří, společně s povedeným závěrem, k tomu lepšímu, co španělské ne-giallo nabízí, byť perlám žlutého žánru se nevyrovná ani náhodou. Zbytek je jen unylá padramatická šeď s pletichařicími dívkami a jejich strastmi s nadměrně přísnou ředitelkou a matkou s oidipovským komplexem v jedné osobě. Čekal jsem mnohem víc, dokonce i do sprch šly v nočních košilích! Za dva. Filmová Výzva 2015 od peter12 ()
Po dlouhé době jsem teda překvapenej koncem. Nečekal jsem kdo je vrahem a tipoval jsem kohokoliv jen ne toho kdo to byl. Což se mi moc nestává a proto tenhle film oceňuji. Sice patří mezi to pomalejší a atmosféricky taky není zrovna na výši, ale díky vraždám a díky jedné parádní zpomalené vraždě. A i zajímavému prostředí a skvělým postavám jsem se nenudil a film jsem s chutí dokoukal pozdě v noci. Překvapení a skvěle vypilovaná pointa. A dost jsem tý krávě vedoucí přál :-) ()
La Residencia poskytuje na šedesátá léta dost brutální a napínavou podívanou. Neuškodilo by možná místy trochu zkrátit délku, ale nenudil jsem se ani v nejmenším, což beru za velké pozitivum. Navíc tajemné a děsivé prostředí dívčí školy je velmi působivé. Vražd zde moc není, ale když už se nějaká na plátně objeví, tak to stojí za to. Ve spomaleném záběru si můžeme vychutnat všechno to řezání a bodání. Závěr je dost překvapivý, velmi povedené. ()
Giallem bych to nenazýval, na to je tu zoufale málo vražd a prakticky žádné pátrání po vrahovi. Gotický horor v tom naopak díky parádnímu titulnímu starému sídlu, kde cosi visí ve vzduchu - a později díky několika krásně atmosféricky natočeným scénám - cítíte od začátku. A potěšily i scény šikany a pěkné holky, celé to ale pro mě jede nějak na půl plynu. Takový usedlejší předskokan podobné Suspirie, která je vizuálně i hudebně výrazně divočejší, o vraždách nemluvě. ()
Reklama