The House That Screamed
Režie:
Narciso Ibáñez SerradorScénář:
Narciso Ibáñez SerradorKamera:
Manuel BerenguerHudba:
Waldo de los RíosHrají:
Lilli Palmer, Cristina Galbó, John Moulder-Brown, Teresa Hurtado, Mary Maude, Víctor Israel, Maribel Martín, Paloma Pagés, Cándida Losada, Frank Braña (více)Obsahy(1)
Prísna madam Fourneau vedie dievčenskú internátnu školu, špecializujúcu sa na problémové dievčatá, pričom na udržanie poriadku častokrát používa drsné metódy a fyzické tresty. Niekoľkým študentkám nie sú tieto rázne spôsoby po vôli a zo zariadenia utečú. Riaditeľkina obľúbenkyňa Irene po čase zisťuje, že s údajnými útekmi nie je čosi v poriadku... (Karamanlis)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Po dlouhé době jsem teda překvapenej koncem. Nečekal jsem kdo je vrahem a tipoval jsem kohokoliv jen ne toho kdo to byl. Což se mi moc nestává a proto tenhle film oceňuji. Sice patří mezi to pomalejší a atmosféricky taky není zrovna na výši, ale díky vraždám a díky jedné parádní zpomalené vraždě. A i zajímavému prostředí a skvělým postavám jsem se nenudil a film jsem s chutí dokoukal pozdě v noci. Překvapení a skvěle vypilovaná pointa. A dost jsem tý krávě vedoucí přál :-) ()
No nezbývá než hluboce smeknout a poklonit se před tímto geniálním skvostem!! Režisér Serrador totiž mistrně bere a komponuje to nejlepší jak z gotického hororu (atmosféra starého sídla, rušivé místy až děsivé zvuky, které podporuje vydatně déšť) tak i gialla (luxusně provedené a natočené vraždy, skvělou pointu či neznámou identitu vraha) a dýchá díky tomu Argentovi velice slušně na paty. Vážně nemám filmu co vytknout a jen vřele, ale opravdu vřele doporučuji tento zapomenutý klenot nejen všem žlutě postiženým jedincům! ()
Tak tento španělský snímek mě docela zklamal. Očekávala jsem pořádnou porci gotické atmosféry a napětí. Z toho jsem zde nenašla nic. O nějakém hororu se dá mluvit snad až v závěru snímku. Přišlo mi, že film se nikam neposunuje, že nemá žádný vývoj děje. Podstatnou část filmu zabírají hovory děvčat, jejich pletichy a podobné záležitosti. Připadalo mi, že se film jaksi vleče a pomalu plynoucí tempo, které s každou další scénou nenabídlo vlastně nic nového, mě začalo trochu uspávat. Což o to, holky jsou hezké a herecky nadmíru schopné, zejména Mary Maude a Maribel Martín, ale jinak mi potenciál příběhu přišel zcela nevyužitý. Španělsko horory umí, ale zrovna tento kousek pro mě mezi ně bohužel nepatří. ()
Smekám klobouk před režisérem Serradorem, jenž mě ohromil už bravurním WHO CAN KILL A CHILD?, a ani tentokrát nezklamal. La Residencia má v sobě prvky gialla, gotiky a malinko z haunted-house. Dívčí internátní škola je pořádně rozlehlá, v noci je zde spousta místností jako stvořených pro nějakou pěknou vraždičku. Na tu dojde pokaždé, když se nějaká z dívek rozhodne utéct. Není divu, vládne tu tvrdá disciplína a hlavně celibát. Ale aby bylo jasno, tady nejde o gore mordy, nýbrž o silnou atmosféru, která každou minutou přibývá na síle a intenzitě. Je neskutečné, jak znepokojivě muže působit obyčejné pletení a šití. Dva momenty jsou tu pak tolik silné a děsivé, že strachem zapomenete dýchat. Velice mě překvapil twist na začátku poslední třetiny, už dlouho nebyl ve filmu použit. Jen nebýt toho sáhodlouhého kecání studentek! Překvapivá pointa se nekonala, to jedině ve své době byla šokující. Ale to napětí... to se nedá popsat, to se musí vidět a prožít! ()
Konec šedesátek, horor a lesbický podtón... zajímalo by mě, jestli to španělé okoukali od italů, nebo jestli na to přišli sami. Třeba je to tím teplotním pásmem. Podstatnější však je, že atmosféra je slušná a není to žádná kečupovitá amatéřina plná ochotníků. Zapamatovatelných scén je bohužel méně než alternativních názvů, ale finále je perfektní. Serradora ještě blíže prozkoumám. ()
Reklama