Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po skončení války se vrací židovský holič do svého holičství, které sídlí v židovském ghettu hlídaném policií diktátora Hynkela, který tvrdou rukou vládne své zemi Tománii. Hynkel má zájem na tom, aby nakonec všichni židé byli zlikvidováni. Ještě před tím však nachystá expanzi do Osterlichu, o který má však zájem taky druhý diktátor Napoloni, který vládne zemi Baktérii. Mezitím se v židovském ghettu začínají objevovat vzpurné hlasy, které mají zájem na odstranění Hynkela. Do tohoto hnutí je shodou náhod zapleten i holič a jeho přítelkyně Hana. (Isherwood)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (424)

RHK 

všechny recenze uživatele

Jedna ze 140 nejlepších komedií - 140 Greatest Comedy Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Famózní parodie nacismu i Hitlera samotného. A k tomu Chaplinova dvojrole - diktátor a židovský holič. Nyní už vím, že císařův pekař byl až druhý, po Chaplinovi. Zeměkoule, která se točí po dvojitým křížem a praská v rukou diktátora Hynkela. Emocionální diktátorovy projevy pronášené chroptivou umělou němčinou, chvála árijských blondýnů černovlasým vůdcem, tlustý maršál Herring shazující při úkloně diktátora se shodů, rozčílený diktátor strhávající maršálovi medaile - ve filmu je všechno to pohrdání nacisty a Hitlerem vyjádřeno dokonalou situační komikou. Chaplin byl génius, co víc k tomu říci. Geniální prvky grotesky obsažené v tragédii - holič perfektně holící v rytmu Uherského tance č.5, to jsem musel vidět čtyřikrát: http://www.youtube.com/watch?v=BaaDiCwfTxY ()

Disk 

všechny recenze uživatele

Až na pár drobností naprostá paráda, která nijak nezestárla a dokazuje, jakým byl Charles Chaplin nejen na svou dobu moderním filmařem a hlavně myslitelem. "Diktátorův" závěrečný projev ukazuje Chaplinovu životní filosofii a empatii pro všechny lidi bez rozdílu názorů, náboženství, barvy pleti a dalších odlišností; dnešními slovy řečeno Chaplin byl rozený "sluníčkář", což je dnes velice módní slovo, jenž používá kdejaký fanda diktátorských manýrů. Diktátor právem patří ke světovému kulturnímu dědictví a to, že stále vyvolává nemálo kontroverzí, potvrzuje význam své existence i pro 21. století. ()

Reklama

viperblade 

všechny recenze uživatele

Po City Lights a Modern Times je tohle můj třetí film od Chaplina a (konečně) můj první plný počet pro něj. The Great Dictator je geniální parodií, místy až tvrdou satirou, na tehdejší válečnou situaci či Hitlerovy projevy. Ale nejen tyto scény jsou skvělé, např. začátek v letadle či předvádění nejnovějších vynálezů Hitlerovi… Navíc Paulette Goddard je přímo okouzlující… Prostě a jednoduše, v mých očích Chaplinovi sluší mluvené slovo. 90 %. ()

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Bylo by to tak trochu nošení dříví do lesa, kdybych mluvil v souvislosti s Diktátorem o obdivuhodném (a hlavně obdivuhodně plynulém) přechodu mezi komedií a tragédií, či o (nádherném) závěrečném proslovu (kde mimochodem končí komičnost i tradičnost, vlastně zde již nejsme ve filmovém narativu, Chaplinova dvojrole se překrývá a mizí jak židovský holič, tak diktátor, zůstává pouze skutečný Chaplin, naléhavě apelující na dobrotu lidstva). Chci se proto raději věnovat spíše dílčímu, ale velmi zásadnímu Chaplinovu pojetí hlavního „záporáka“. Všimněte si, že v umění jako takovém je zlo nejčastěji zobrazováno dvěma způsoby. Charaktery, jež jsou zkažené až do morku kostí, mohou být na jednu stranu cool (Ledgerův Joker, Oldmanův zkorumpovaný polda v Leonovi, či třeba Goethův Mefistofeles). Nebo mohou být na druhé straně groteskní (démoni v Danteho Božské komedii, či právě Hynkel v Diktátorovi). Obě tyto tradice mají samozřejmě své opodstatnění. Zlo je pro člověka v určitém ohledu atraktivní, zakázané ovoce se zdá být nejsladší a krom toho – každý z nás má své vlastní „démony“, kteří vypadají lépe pod maskou síly, než jako slabiny. To bychom měli první tvůrčí postup, zlo svůdné. Nicméně ani druhá umělecká cesta není k zahození, dokonce se zdá být v některých případech mnohem vhodnější, než první. Chaplin chtěl na Hynkelovi především poukázat na ordinérnost Hitlera, chtěl mu odebrat jeho „auru božskosti“, kterou se v době vzniku filmu holedbal. Proto ta grotesknost, s kterou Hynkel všechno kazí, proto ta absurdnost jeho výroků, jeho věčná nešikovnost. Diktátor ztrácí svou moc v momentě, kdy je (možná paradoxně) odkryta jeho lidskost. Protože v té chvíli už není žádný důvod k němu vzhlížet, jeho snaha o ovládnutí světa se stává přinejmenším směšnou a zlo ztrácí (v symbolické rovině) jakoukoliv moc nad druhými. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Už dvakrát som mal to šťastie natrafiť na tento kúsok dosť neskoro v noci a vždy som videl iba pár minút v závere. Tentoraz som si ho vychutnal celý a na moje prekvapenie film výborne funguje aj po takej neskutočne dlhej dobe. Celý úvod odohrávajúci sa počas 1.sv. vojny som sa výborne bavil. Chaplin je skvelý. Zistil som, že poriadna facka po papuli pobaví dokonale, aj keď za nemej éry ich spolu s kopancami rozdali vo filmoch na tisíce. Film je pre mňa až prekvapivo nadčasový a trúfam si povedať, že po dokonalom zreštaurovaní i zdigitalizovaní obrazu a zvuku by mohol aj dnes mnohých divákov osloviť. 90%. ()

Galerie (75)

Zajímavosti (46)

  • Když Charlie Chaplin poprvé oznámil záměr natočit Diktátora, byl britský parlament proti. Považovala film za provokaci, neboť stále ještě prostřednictvím premiéra Neville Chamberlaina vedla s Německem mírová jednání. Jakmile vstoupila Británie do války, postoj autorit se změnil. (Kulmon)
  • Židovský holič (Charlie Chaplin) holí zákazníka za zvuků Brahmsova Uherského tance - všechny pohyby musely být pečlivě nacvičené a vypilované. Chaplin při čekání na hudebního režiséra Mereditha Wilsona sjel scénu sám - jen jako pokus. Když poté Wilson přijel a viděl, co komik natočil, nestačil se divit - scéna byla dokonalá. Nakonec byla použita v nesestříhané podobě. (Davosh)

Reklama

Reklama