Sametová extáze

Sandy Powellová byla nominována za kostýmy na Oscara a získala za ně televizní cenu BAFTA. Režisér Todd Haynes byl na festivalu v Cannes odměněn cenou za nejlepší umělecké přispění roku a byl nominován na Zlatou palmu. Na festivalu v Edinburghu vyhrál cenu 4 režisérů. Jonathan Rhys Meyers byl za svoji roli Briana Sladea britskými kritiky nominován na nejlepší britský objev roku. Editoři soundtracku byli nominováni na Golden Reel Award, ale cenu nakonec nezískali. (Morien)

Původní název scénáře byl "Glam!" a během práce na filmu se ještě uvažovalo o názvu "Glitter Kids". (Morien)

Mnoho dialogů ve filmu je uzmuto z díla Oscara WIldea, kterému je také věnován filmový prolog. (Morien)

Ústřední dvojice hrdinů Brian Slade a Kurt Wilde byla inspirována reálným přátelstvím zpěváků Davida Bowieho a Iggyho Popa. Filmový románek mezi postavami se ale na skutečnosti nezakládá, stejně jako jejich dramatický rozchod. Bowie a Pop ve skutečnosti zůstali přáteli a nikdy ani nebyli tak velkými hvězdami, jako jsou vykreslováni filmoví hrdinové. (Morien)

Když Brian poprvé uvidí svoji budoucí ženu Mandy, zeptá se jí "Do you jive?" To údajně řekl David Bowie při prvním setkání svojí budoucí manželce Angele. (Morien)

Jméno Brianova hudebního alter ega "Maxwell Demon" byl název kapely Briana Ena v šedesátých letech a jméno jeho kapely "Venus In Furs" byla zase písnička Lou Reeda a jeho The Velvet Underground. Písně obou těchto hudebníků se objevují na filmovém soundtracku. (Morien)

Během scény na festivalu měl Ewan McGregor pouze uklidnit nespokojený dav rockovější písní, než jaké hráli předchozí interpreti, ale inspirován excesy skutečného zpěváka Iggyho Popa si trochu zaimprovizoval, a scéna nakonec dopadla jako jedna z nejdivočejších a nejkontroverznějších ve filmu. (Morien)

Ve filmu se měla původně objevit (už podle názvu) i nějaká hudba přímo od Davida Bowieho, jenomže zpěvák byl zaskočen tím, jak moc se scénář podobal jeho vlastnímu životu (protože vycházel z jeho neautorizované biografie "Stardust: The David Bowie Story"), a tak pohrozil autorům filmu žalobou. Scénář se tedy musel přepracovat, aby neobsahoval tolik podobností, a žádné Bowieho písně se nakonec nepoužily. (Morien)

Jonathan Rhys Meyers a Ewan McGregor nazpívali všechny své písně ve filmu (i přesto přezpíval některé písně Jonathana zpěvák skupiny Radiohead Thom Yorke). (HellFire)

Osheen Jones, který hraje Jacka Fairyho jako malého chlapce, je syn Howarda Jonese, britské popové hvězdy 80 let 20. století. (HellFire)

Todd Haynes chtěl původně na místo Jacka Fairyho obsadit britskou popstar Jarvise Cockera. (HellFire)

Chyba ve filmu: Když se má děj odehrávat v "New York City 1984", jezdí auta na levé straně silnice a jsou zde vidět britské dopravní značky. (glitter)

Chyba ve filmu: "Londýn 1974" - Na boku londýnského double-deckeru jsou vidět reklamy na muzikály "Les Miserables" a "Miss Saigon". Ty však ve skutečnosti měly premiéru až roku 1985 a 1989. (glitter)

Během koncertu "Death of Glitter" má Curt při zpívání Gimme Danger nalakované nehty, když se ale po odchodu z jeviště objímá s Mandy a bere její tvář do dlaní, nalakované už nejsou. (glitter)

Chyba ve filmu: Když je v roce 1974 Maxwell Demon zastřelen, drží baskytarista kytaru Gibson Thunderbird vyrobenou k dvoustému výročí americké nezávislosti, která se ovšem nezačala prodávat před rokem 1976. (glitter)

Chyba ve filmu: Během koncertu "Death of Glitter" shodí Curt Wild kabelem stojan od mikrofonu, který drží při záběru čelem do publika. V dalším záběru, kde je Curt zabrán z boku, je stojan opět vzpřímeně postaven. (glitter)

Chyba ve filmu: Když "Rodney z Elektry" představuje Brianovi Curta Wilda a podávají si ruce, má Curt cigaretu na straně úst a po rychlém sestřihu ji má přímo uprostřed. (glitter)

Chyba ve filmu: Během písničky "20th Century Boy" sundá baskytarista skupiny Flaming Creatures na několik vteřin ruce z kytary, aby si upravil ramenní popruh. Mezitím však zvuk baskytary pokračuje nepřerušeně. (glitter)