Král v New Yorku

Ak si chce niekto vyrovnávať staré účty s režimom a so štátom, má na to niekoľko lepších možností, než nakrútiť film. Charlie Chaplin sa vo svojom poslednom filme vybral tou nevhodnou cestou a nedopadlo to najlepšie. Samozrejme na hodnotení päťstovky užívateľov to nie je príliš zreteľné, pretože je ťažké pripustiť, že tento velikán svetovej kinematografie by mohol vytvoriť niečo, čo je viac osobné, ako kvalitné. Mne neprekáža dať Chaplinovmu filmu dve hviezdičky, aj keď naďalej ostávam jeho veľkým obdivovateľom. (23.11.2021)

Další krásný film Charlieho Chaplina, který opět dokazuje jeho neskutečný talent v různých uměleckých odvětvích. O jeho hereckém umu se není třeba zmiňovat, znovu svůj prostor využívá naprosto maximálně, jeho hudba nádherně podkresluje scény a po režijní stránce také není co vytknout. Příběh sám o sobě je rovněž poutavý a humorný, několikrát jsem se od srdce zasmál a pobavila mě i grotesková pasáž. Snímek úžasně zrcadlí také samotné nařčení Chaplina z podpory komunismu a kritizuje americké poměry. 5* (21.05.2015)

Americká veřejnost horující pro mravnost občas propadne hysterii a dělá boty. Odtud pošla třeba prohibice nebo mccarthismus. To je pochopitelně něco pro satirika Chaplina, nicméně je hodně znát, že v dané chvíli byl nejen společenským kritikem, ale také osobně ublíženým a zhrzeným intelektuálem. Tedy rovněž malinko hysterickým. (11.07.2014)

Copak Charlie. To je šikula. Od prostých tuláků se přes diktátora propracoval až na krále, který hraje v reklamě na whiskey. Tento film je určitě zajímavý a jestli máte rádi Chaplinovy filmy, tak vás bude bavit. Souhlasím, že některé situace nebyly dotaženy do konce, ale jakmile uvidíte krále po plastice, okamžitě na to zapomenete a budete se náramně bavit. (28.12.2007)

Poprvé jsem toto dílo viděl před mnoha lety a ne zcela jsem je pochopil. Satira totiž nebývá na chaplinovském stříbrném plátně častým hostem. Asi nejvíc se tomuto úhlu pohledu blíží v tvorbě velkého komika DIKTÁTOR, i když zajímavé názvuky lze nalézt i v PANU VERDOUXOVI. Rub americké demokracie té doby zrcadlí film zvlášť zdařile. Není oblasti života americké společnosti, aby na ní komikovo zlomyslné oko nespočinulo nenechavou nadsázkou. Zvlášť nadčasově na mne zapůsobila králova návštěva školy a zanícený praepubertální chlapecký řečník, který se vrací, dostane-li se mimo svou virtuální politologickou bublinu, až nečekaně rychle do svě náhle bezradně bezmocné dětské podoby. Nevšedním zážitkem je i Chaplinova hudba. Útěk některých nejen imigrantů, ale i rodilých Evropanů z Ameriky do evropského exilu demokracie, tolerance, je faktem, který si svobodný svět příliš nepřipopuští; jeho závažnost to ovšem neoslabuje. Spíše naopak. Stárnoucí umělec tímto díle vytvořil víc než důstojnou tečku za svou oslnivou uměleckou dráhou. Umělec před 35 roky zemřel, ale jeho vděční diváci, sdílející Chaplinovu víru v humanistický rozměr "malého" člověka, zůstávají. (21.10.2010)