Moderní doba

Když jsem na tom byl, v rámci projektu 100 v kině, někde za půlkou jsem usnul a probudili mě až lidé odcházející z kina. Sváděl jsem to na únavu. Když jsem si to teď pouštěl doma, usnul jsem na takřka tom samém místě. Naštěstí jsem se probudil dříve. Takže to asi únavou nebylo. Faktem je, že by se mi celý film mnohem více líbil jako série samostatných jednotlivých scének, protože je nesporné, že než jednolitým dějem je slepencem jednotlivých scén, které na sebe zase až tak moc nenavazují. Mnohé ty scény jsou výborné, vždycky mě dostane hned úvodní prostřih na stádo ovcí a lidí vystupujících z podzemky. Robotická dřina u pásu, krmící stroj, jízda na kolečkových bruslích - naprosto výborné se sociálním kontextem. Jenže někde za půlkou jsou některé scény docela nudné a zbytečné (krmení předáka uvězněného ve stroji, některé části z vězení a dokud nezačne Chaplin zpívat, tak i restaurační). Nejradši bych zvlášť hodnotil jednotlivé úseky filmu než film jako celek, protože takhle mu musím dát pouhých 3,5* (08.03.2013)

V době, kdy éra němých filmů už takřka vymizela natočil Chaplin další nezapomenutelnou komedii, plnou geniálních scén. Opět se zde představí jako známý tulák, který tentokrát v době krize hledá zaměstnání a nejednou, kvůli tomu skončí ve vězení. Film je plný geniálních vtipných scén a nezapomenutelných gegů, které jsou občas bohužel poněkud zdlouhavé. Pokud však Chaplinovy grimasy můžete film vás nejednou skvěle pobaví. (14.10.2009)

Díla, který vznikala na přelomu němé a zvukové éry jsou převážně podivnými, obtížně koukatelnými hybridy. Kvalita i takových snímků jako je Vrah mezi námi je podrývána mizernou prací se zvukovou stopou a rozdělením mluvených a nezvučených částí, které je ne nepodobné předpokládanému nasycení vesmíru hmotou. Moderní doba je vlastně podobným křížencem, ale díky tomu, že vznikla v době kdy se němé snímky už dávno netočily, je křížencem poučeným. Byť je na dialogy skoupá a většina se jich odehrává v mezititulcích, Chaplin pro ni zkomponoval vynikající doprovodnou zvukovou stopu, která se skládá z diegetických hluků a nediegetické hudby. Neméně podstatné je, že je nafutrovaná vynikajícími gagy (zfetovaný tulák v base, prezentace jídelního stroje...), které nepůsobí dojmem stokrát opakovaného. Velmi čitelný se jeví i sociální komentář, který se promítá i do nekonaného happy endu (byť se takový přímo nabízel). Z hlediska vyprávění obrazem se pak jedná o Chaplinovo opus magnum. Gejzír vizuálních nápadů v továrně na začátku filmu, mluví za vše. (23.09.2011)

(1001) V poslední době se dívám na dost depresivních filmů o válce, společnosti a emocích, ale že jeden z nejdepresivnějších bude poslední Chaplinova velká groteska, tak to mě nenapadlo. Co se týče humoru, tak tam byl a vždy bude mým favoritem Buster Keaton, a i toho Harolda Lloyda mám raději než CHCH, ale Chaplin z nich ze všech nejvíc vynikal v jiných než komediálních a uměleckých aspektech filmu. Představa reality za jeho šaškováním je mrazivá, protože je nadčasová. (30.04.2015)

Osobnost Charlieho Chaplina pro mě nepředstavuje nezpochybnitelný symbol uměleckého mistrovství, jen málo jeho filmů mě oslovovalo v minulosti a ještě méně mě jich oslovuje dnes. Ty, které mi stojí za opětovné zhlédnutí, by se pohodlně daly spočítat na prstech jedné ruky, nicméně Moderní doba mezi ně patří. Spolu se Zlatým opojením jde zároveň o jediné snímky, kde akceptuji jeho životní postavu tuláka. V Moderní době se pokouší protloukat životem a opakovaně po karambolech začlenit do normálního života spořádaného občana. Neuspěje ale ani jako dělník u pásu, ani jako číšník. Dívka, se kterou posléze naváže vztah, je podobně nekonformní, takže nakonec oba uznávají, že do moderní doby s jejími pravidly, příkazy a povinnostmi se nehodí. Dávají se na ústup a společně kráčí vstříc osudu. Především tovární část tulákova příběhu mi přijde vtipná a chytře natočená, touha po maximalizaci produktivity vede až k šílenému motivu stroje na krmení zaměstnanců. Druhý vrchol snímku představuje scéna v baru, kde poprvé zazní Chaplinův hlas ve formě pěveckého čísla doplněného pantomimickou klauniádou. Moderní době se dá vyčítat, tak jako u jiných Chaplinových filmů, zastaralá poetika němého filmu první poloviny 20. let. Ale v tomhle případě mi to nevadí. Vnímám jeho film jako sociální kritiku systému v období hospodářské krize a zároveň kritiku fordovské masové společnosti založené na potlačení individuality. Je typické, že v Hitlerově Německu i Mussoliniho Itálii bylo promítání Moderní doby okamžitě zakázáno. Celkový dojem: 80 %. (21.07.2017)