O Schmidtovi

Musí muž s úspešnou kariériou so 42-ročným manželstvom a dcérou viesť šťastný a spokojný život? Nie! Tak asi o tomto je tento veľmi melancholicko-nostalgický film...Nicholson bol ako je zvykom úžasný avšak niekedy mi dej pripadal trošku rozvláčny a určite by som tým pádom skrátil stopáž...ale pekný film (12.03.2012)

"Až umřu a všichni moji přátelé také, jako bych ani nebyl !!" Ne tak v případě jednoho velkého herce !! Díkybohu, že se kdysi John Joseph Nicholson rozhodl dát na hereckou dráhu, dnes už nespočítáte na prstech obou rukou, o kolik jím ztvárněných nezapomenutelných rolí bychom byli ošizeni.. Nerad bych zpochybňoval kvality Alexandera Paynea, nicméně About Schmidt nelze označit jinak, než jako dokonalou one man show geniálního Jacka Nicholsona, který si ho celý krade pro sebe a jemuž naprosto cíleně ostatní jen ostýchavě přicmrndávají, snad vyjma zde naprosto iritující postavy budoucího zetě Dermota Mulroneye a totálně přirozené Kathy Bates, tak by se dalo krátce vystihnout toto drama stárnoucího muže okolnostmi zahnaného do kouta.. Hned v úvodu příběhu se musí pan Schmidt rozloučit se svojí prací pojistného matematika, kterou ačkoliv vždy snil o svojí vlastní firmě, bezesporu zbožňoval, nato mu v čase nadcházející svatby jeho jediné dcery zemře milovaná manželka vytáčející ho do nejvyšších otáček už jen tím, že si dovolila zestárnout ve starou bábu, bez níž je však zprvu úplně bezmocný.. Schmidt tak inkasuje ránu za ranou, aby si nakonec ve svém karavanu, kdy nám drama zvolna přechází v road movie, uvědomil, že si jeho dcera Jeannie v podání krásné Hope Davis bere idiota, a rozhodne se jí svatbu vymluvit !! Jack Nicholson působí jako tradičně velmi přesvědčivě, zejména v jeho oblíbených cholerických návalech vzteku je okouzlující, ale dokáže prodat i tu bolest a neutěšitelnou prázdnotu nepotřebného muže.. Jako kontrast jeho neopakovatelnému působivému využití grimas a mimiky slouží jeho dojemné dopisování si s černošským chlapcem Nduguem, jemuž se stal na dálku pěstounem, kdy dělá prostřednictvím vnitřních monologů sám sobě vypravěče, čímž se tvůrcům podařilo velmi dojemně a inteligentně vykreslit právě ten souboj s jeho vnitřními běsy a nejniternějším smutkem, ale i jakýsi pomalý přerod v člověka, jež nakonec může dojít klidu a smíření.. Nevýrazné herecké obsazení vedlejších rolí, pomalejší tempo, jednotvárnost záběrů i jakási uniformita Schmidtova domu snímku, který se nedá nesrovnat s Americkou krásou, byť na její kvality hlavně díky Mendesově nedostižné režii ani zdaleka nedosahuje, dotváří bezezbytku obraz skutečně sychravého podzimu jednoho lidského života.. Big Jack však platí za jednoho z mála vyvolených, kteří dokáží na svých bedrech utáhnout prakticky jakýkoli film.. (30.05.2013)

No tak tenhle film jsem chtel dlouho videt, takze jsem se na nej docela tesil, ale byl jsem dost zklamanej. Jediny, co stoji za to, je Jack Nicholson, kterej je naprosto dokonalej, coz je skoro vzdy. Jinak je ale tenhle film o nicem, pomalej, nic zajimavyho se nedeje a docela casto nudnej. Horsi hodnoceni nedam jen kuli Nicholsonovi. (25.05.2006)

Přesto, že jsem si od tohoto filmu nic moc neslibovala (už ten obal) a v půjčovně jsem po něm sáhla jen kvůli Nicholsonovi, mě velmi mile překvapil. Už jen vidět Jacka v roli proplešlého důchodce, který "když už to konečně měl, tak nevěděl, co s tím", je zážitek. A způsob, jak je jeho vyprávění vystavěno prostřednictvím dopisů adresovaných adoptovanému chlapci Ndugu, který je jen imaginárním terčem, do kterého Schmidt napřed strefuje vztek na všechno od práce až po manželčinu buzeraci, aby pak coby čerstvý vdovec a prohlédnuvší otec přešel v dopisech k laskavějšímu tónu, je více než dojemný. Scény, jako třeba ta s počuráváním prkénka na důkaz vzdoru, nebo ta s Kathy Bates, kdy Jack leží v posteli se zafixovaným krkem, ona ho krmí a přitom mu vypráví svoje sexuální dějiny a potřeby, nebo další, kdy si čte dopis z charitativní organizace, to jsou ukázky nejen Nicholsonova hereckého mistrovství. (04.11.2004)

Příběh se mi líbil hodně a tohle téma mě veme skoro pokaždé, jenže to bylo natočené takovým utahaným nudným stylem. Ze začátku mi to vůbec nevadilo, ale od příjezdu Warrena za rodinou na svatbu to už byla opravdu velká velká nuda, kterou zachraňoval Nicholson, jeho adopotovaný afričan a samozřejmě dojákový obrázek na konec. Věděl jsem předem, že tam něco takového bude a stejně dojalo. (29.03.2008)