Chinese Coffee

Netradiční film. Označení, které mě napadlo hned v prvních pěti minutách děje. Neuvěřitelně komorní prostředí jednoho bytu, který vypadá... tak nějak moc realisticky na to, aby sloužil jen pro účely filmu. Žádný dokonalý pořádek, na druhou stranu ani zbytečně na efekt hrající depresivní prostředí. Tak takhle tedy vypadají americké filmy, pokud je jejich rozpočet přibližně stejný jako těch českých, a jsou založeny na divadelní hře. Až mi to trochu připomínalo Pacinovo oceňované Glengarry Glen Ross, ale tady ta intimita byla ještě mnohem větší. Jako byste Pacinovi viděli přímo do duše, ve svých vrcholových scénách tentokrát zdaleka neřval tolik, jak je obvyklé, spíš se jen tak procházel po městě a nahlížel do kaváren. A povídal. A povídal. Smířený se svým osudem spisovatele, který napsal "dvě slavné knihy, jen je nikdo nezná". Občas do děje probleskl nějaký ten záblesk minulosti; šťastné okamžiky, kdy byl Harry ještě se svou přítelkyní, chodil se bavit a hlavně žil... Chinese Coffee je zvláštní film (už jsem to říkala?). Trvalo mi sakra dlouho, než jsem ho sehnala, a bude to trvat sakra dlouho, než se mi dostane z mysli, byť jsem si v některých momentech přála, aby se příběh konečně pohnul dopředu. (05.06.2008)

Tento netypický film, ze kterého brzy vycítíte, že je spíš zfilmovanou divadelní hrou, na mě celou dobu působil rozpolceně. Na jednu stranu obdiv k dialogům i mimořádným hereckým výkonům obou hrdinů, na stranu druhou se mi stále vracel pocit, že "tomu něco chybí". A to se přelévalo celou dobu. Řečeno jinak, nebyl jsem schopen držet pozornost, být vtažen do děje, jak se na správný film sluší. Vypadával jsem každou chvíli ven a pak byl zase vtahován a tak pořád dokola. Ani teď kloudně netuším, jak to ohodnotit. Jakékoli hodnocení od tří do pěti hvězd mi přijde vhodné i ne. Zvláštní film, zvláštní pocity během něj i po něm. Rozhodně jsem rád, že jsem jej shlédl. (05.04.2017)

Nezaslouženě opomíjený kus v Pacinově filmografii, v němž exceluje před kamerou a solidní práci odvádí i za ní. Je to hodně konverzační a divadelní záležitost, ale nudu divákovi nedovolují jak vcelku občerstvující vzpomínkové flashbacky, tak především opravdu bravurně napsané i zahrané postavy, během jejichž dlouhého, víc a víc do hloubky jdoucího rozhovoru se postupně více dozvídáme o situacích, v nichž se oba nacházejí, o jejich povahách i složitém vztahu. Nebudu o něm více psát, abych nespoileroval, omezím se už jen na to, že každému, kdo má rád Al Pacina a konverzační dramata, film bezvýhradně doporučím. (12.10.2009)

Až po skončení v záverečných titulkoch som zistil, že to režíroval práve Pacino. Chápem, že nemal ambície robiť veľkorozpočtový blockbuster, ale s týmto dieru do sveta tiež neurobil. Niežeby niektoré dialógy neboli zaujímavé, zvlášť v Pacinovom podaní, ale je ich tu viac než je nutné a takmer celý sa odohráva v jednej miestnosti. Riešime nedostatok peňazí, Pacinov odporný kabát, jeho knihu, malý byt, rozchod s priateľkou...A to je asi všetko. herecky dobre zahrané, ale ako celok dosť ukecané, nudné a nevýrazné. Povedzme si na rovinu, že keby tu nehral Pacino, tak je to absolútne nezaujímavý film. Iba na jedno pozretie. 60%. (30.10.2016)

Herecky je snímek skvěle zvládnutý, vlastně ani režisérsky to není špatné, hlavně díky zajímavé řešení jednotlivých vzpomínek, které vstupují do děje, jenž je jen konverzací dvou chlapů, samotné dialogy jsou skvěle zahrány, ale prostě ve mně ten film nedokázal způsobit nadšení. Je to dobré, ale za mě ne skvělé. (28.07.2017)