Milenec

Zaujímavý námet ma priviedol k filmu, ktorý by som inak prehliadol. Považujem za mimoriadne ťažké nakrútiť komornú drámu o jednom liste, ktorý zmenil všetko, a to tak, aby vo vyrozprávanom príbehu nezazneli falošné tóny. Ani v tomto filme sa to celkom nepodarilo. Herci boli výborní a vlastne ťahali celý film, ruské reálie boli bezchybné, také, aké si ich pamätám. Scenár, až na motív koktavosti a záverečnú scénu, veľmi účinne prispel k celkovému nadpriemernému dojmu z filmu. V niektorých scénach som však mal problémy s uveriteľnosťou konania postáv. Určite nešlo o žiaden prelomový film, ale rád si naň aj v budúcnosti spomeniem. (05.05.2012)

Mimořádný film, po kterém se v duši rozleje těžký smutek. Charismatický Oleg Jankovskij se své role ujal s neuvěřitelnou přesvědčivostí. Jeho ztvárnění vdovce, kterému se po náhlé smrti mladé manželky pomalu hroutí svět, má v sobě neobyčejnou působivost. Vývoj jeho vztahu k ženině milenci je zcela fascinující - od počáteční agrese a nenávisti postupně přechází až k bolestnému souznění, kdy se oba muži nakonec shodnou, že si nevěrnice smrt zasloužila, ach! Film je v tomto ohledu samozřejmě jaksi nevyvážený, protože sleduje celou situaci pouze z mužského pohledu, ale to je zcela logické - ta, jíž se vše týká, se už k ničemu vyjádřit nemůže, a o motivech jejího chování, jež si s sebou vzala navždy do hrobu, se zmatení pozůstalí už mohou jen dohadovat. Snad by proto bylo lépe nechat vše být, ale jakmile si jednou zjitřená duše nedá pokoj, pak už takový rozjetý vlak zastavit nejde. Kdo chce kam... Není mimochodem bez zajímavosti, že scénář obsahuje i řadu humorných situací, které tísnivou atmosféru pošmourného Minsku částečně odlehčují. Děj MILENCE by snad bylo možno považovat do jisté míry za předvídatelný, pro mě osobně mu to ale neubírá na působivosti. Vynikající scénář dokonale podporuje krásná kamera, skvělé obsazení a ruské reálie, které tento veskrze univerzální příběh zasazují do konkrétního časoprostorového rámce, který je mně osobně nesmírně blízký. Po doběhnutí závěrečných titulků jsem si vzpomněl na má oblíbená slova z Kunderova Žertu, jejichž platnost lze vztáhnout i na tento film: " Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Obě jsou to falešné víry. Ve skutečnosti je to právě naopak: vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno. Úlohu odčinění (pomstění i odpuštění) zastoupí zapomenutí. Nikdo neodčiní křivdy, jež se staly, ale všechny křivdy budou zapomenuty". UPDATE 29. 3. 2015 - Film mě strašně bavil i na druhé zhlédnutí, nesmírně jsem si užíval kameru, hudbu a herectví Olega Jankovského (který mi trochu svým charismatem připomínal Borise Rösnera). Sergej Garmaš je naopak podle mě asi jednou slabinou tohoto snímku, jeho herectví mě nebaví a celý film se v podstatě tváří stejně. Pokud mě něco na MILENCI dostává, je to vědomí toho, s jakým málem prostředků a postav lze natočit tak mimořádný film - scénář tohoto filmu je prostě něco tak dokonalého, že se u něj užírám závistí, že jsem ho nenapsal já. Film mi po této stránce připomíná některé ruské romány, které jsem v minulosti četl, a osobně ho řadím ke svým nejmilejším ruským filmům vůbec. (03.02.2015)

Rusko mě stále překvapuje nejen svými příběhy, které jsou velmi dobře zpracované, poutavé, neobvyklé, ale tady také jeho hereckým výkonem Olega, který do své role vložil snad celé své já. Jeho smutek, možná naději, že to tak snad nemuselo být a to mnohé nevyřčené, které režisér nechal na nás, abychom se dokázali víc ponořit do té pedagogovi duše, která byla jedním dopisem obrácena celá naruby, tak za to díky. I při malém množství postav lze natočit vynikající film, který vřele doporučuji. (24.11.2015)

Pravdupovediac vymyslieť zápletku Milenca asi nebolo nič obtiažne. Je to taký príbeh určený pre hercov, ktorí sa chcú poriadne ponoriť do postavy a zaujať tak poroty na medzinárodných festivaloch. Na to treba mať ale napísaný uveriteľný scenár, akým Milenec našťastie vcelku disponuje. Ja som od prvého stretnutia oboch chlapíkov čakal, kedy už konečne otvoria prvú fľašu a prejaví sa tá naša východoeurópska a špeciálne ruská povaha. Netrvalo to dlho. Bohužiaľ mi obe postavy pripadali nesympatické, ako divák som sa s nimi tak ťažšie stotožňoval a skôr som si potom uvedomoval jednoduchosť a neoriginálnosť zápletky. Otázna je nakoniec aj tá uveriteľnosť, ale možno v tom je najväčšia sila filmu, v Dimitrijovom náhlom šoku z toho, čo bolo pred ním 15 rokov skryté a ako je možné niečo také si nevšimnúť. Rozdiely medzi mužmi a ženami sú v tomto prípade nekompromisné, my sme proste hereckí amatéri. (09.08.2013)

Rusky ťaživé, zadumané, presýtené dymom cigariet, do mrazivého vzduchu vydychovaných obláčikov pary a pomaly sa sunúcich mohutných električiek s osamotenými sprievodcami. Cieľ v nich sediaceho pasažiera je tiež neveselý. Urputne sa snaží dôkladne prevŕtať minulosť mŕtvej manželky a poprevetrávať jej utajený vzťah. Vdovec sa o ňom dozvedel nedlho po jej náhlej smrti. Pátrajúci pozostalý sa tak stáva stredobodom urputnej snahy zistiť každú podrobnosť, pričom necitlivo zasiahne ženinho milenca, vlastného syna, pracovné prostredie (čiže študentov - keďže vdovec je učiteľom), svokru aj mamu. Racionálne vedomie situácie, ktorá nastala, dostáva úplne na frak. Dôležitým sa stáva len zradený manžel a jeho túžba vyzvedieť čo najviac a pomstiť sa. Niekedy je lepšie veci nechať prikryté rúškom milosrdného tajomstva, v čom súhlasím s názorom užívateľa Dionysos (cit.: "Mrtvé je vskutku lepší nechat v klidu spát...".). Intenzívne pátranie v minulosti príbuzných totiž u predisponovaných pováh môže spôsobiť, že príliš rozjatrené rany na duši sa už nikdy nemusia zahojiť. (25.03.2014)