Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem

Nejdelší videoklip, jaký jsem kdy viděl :) Parádní mix anime a nezaměnitelného hudebního stylu dua Daft Punk, ve kterém samotná dějová linka je sice velmi jednoduchá až naivní, ale bohatě ji vynahrazuje celková originalita příběhu a krásná animace. Ta se celá nese (stejně jako předkládaný hudební styl) na vlně retro, čímž pro hodně lidí, včetně mě, získává nemalé kouzlo. Daft Punk si běžně nepouštím a ani po tomhle ho zřejmě poslouchat nezačnu, ale na tento skvělý "hudebně-animovaný" počin se rád kouknu zas a znovu. (07.04.2013)

Dětsky nostalgické retro ani ne tak pro diváky jako pro Daft Punk, kteří si projektem splnili sen spolupráce s tvůrci anime seriálů, na nichž vyrůstali. V porovnání s festivalově subverzivní iniciací Electroma a audio-vizuální symbiózou Tron: Legacy je Interstella prostě jen nezávazný chillout on the dancefloor. - Více euforický pohled v letité recenzi na Manga.cz. (30.05.2011)

Anime síce neobľubujem, ale v spojení s hudbou od Daft Punk (zvlášť z ich podľa mňa najlepšieho albumu) mi to nevadilo. A ako písal Malarkey v komentári k "filmu" D.A.F.T. - je to krásne a originálne vybočenie z priemerných sexistických klipov k bežným skladbám zo žánru elektronickej a tanečnej hudbe. A tá hudba...Discovery je u mňa tým najlepším čo kedy v elektronickej hudbe vzniklo, celý album je zmesou rôznych štýlov a pre m§a je dokonalý. (27.06.2011)

Tak tady se přiznám, že jsem byl připraven na nejhorší. O Daft Punk jsem v životě neslyšel a japonské čmáranice nemám vůbec rád, nejedná-li se o čmáranice pro dospělé, takové mi nevadí. Mile mě překvapilo, že hudba mi vůbec nevadila, ba naopak se mi některé skladby velice zamlouvaly, a dokonce jsem si uvědomil, že mnoho z nich neslyším poprvé. Horší to bylo s hranou částí. Ta, podle očekávání, stála za hovno. Příběh byl hrozně ubohý a strašně nudný. Myslím, že mohl oslovit snad jen bezvýhradní fanoušky. Ani tu hodinku jsem neudržel oči a pár minut před koncem jsem si musel dát vynucenou spací desetiminutovku. Celkově bych hudbu označil i jako "super". Bohužel, tyhle čmáranice jsem nikdy neměl rád. Nejvíce mi na nich vadí obrovské časové rozestupy jednotlivých obrázků. Absolutně to nepůsobí na moje citlivá očička souvisle. Obraz je trhaný a koukání nepříjemné. Hodně nesnáším třeba, když některá postava pseudo běží. To je úplně hodno odvrácení zraku. Celkově to na nějakou tu hvězdičku vidím, protože, naposledy se zmiňuji, hudba je vážně dobrá, přestože to není ani omylem můj styl. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele FFilipCZ. (02.09.2015)

Pro mě, jako fanouška Hloupého Punku (který vůbec není hloupý a už vůbec ne punk, haha)...povinnost. A velmi příjemná. Za absolutní vrchol považuji skladbu Veridis Quo (a za jejich totální vrchol vůbec skladbu, Robot Rock z alba Human After All), která je něco nepopsatelného. Něco jako Mozart/Bach vs Daft Punk. Jde také o 2. nejdelší skladbu na celém albu a dozvíte se v ní, jak je to s nejslavnějšími hudebníky v dějinách lidstva takovým způsobem, že by i Star Trek TOS mohl závidět.;-) Je samoz. ironií, že i když nejsem vyloženě house fan, tak toto mysteriózní duo poslouchám již od 1.LP a k elektronice jsem měl vždy velmi blízko (díky Carpenterovi), takže tak. Sice už anime nemusím tak jako pred 20 lety, ale tento způsob vizuálu mi vůbec nevadí. Právě naopak. A pro ty, kteří neví, zda bylo napřed album Discovery či film či obě věci souběžně vězte, že napřed je album. O 3 roky později pak přišel parádní anime s vycizelovým house/garage house/disco/post disco hudbou od 2 francouzských Robotů, kteří ve filmu při nominaci na zlatou desku mají pocity vyobrazené na svých helmách...Happy......a.....? ;-) (23.05.2017)