Il giovane Toscanini
Toscanini
Young Toscanini
Young Toscanini
Režie:
Franco ZeffirelliHudba:
Roman VladHrají:
C. Thomas Howell, Elizabeth Taylor, Sophie Ward, John Rhys-Davies, Jean-Pierre Cassel, Philippe Noiret, Franco Nero, Martin Benson, Valentina Cortese (více)Obsahy(2)
Mladičký dirigent pomáhá znovu rozzářit pohaslou hvězdu operního nebe. Tříměsíční epizoda ze života Artura Toscaniniho... Rio de Janeiro, 1886. Osmnáctiletý dirigent Arturo Toscanini (C. Thomas Howell) opustil po chladném přijetí v La Scale Milán a odplul do Jižní Ameriky. Během orchestrálního turné v Brazílii propadne mladé milence, zároveň je však fascinován stárnoucí sopranistkou Nadinou Bulichoffovou (Elizabeth Taylorová). Operní diva přerušila divadelní kariéru kvůli brazilskému panovníkovi Domu Pedrovi II. Nyní se pod Toscaniniho vedením pokouší vrátit na jeviště v inscenaci Aidy, trpí ale hlubokými depresemi. Zvládne mladičký temperamentní dirigent ukočírovat zhýčkanou hvězdu žijící ze zašlé slávy? A podaří se její návrat mezi největší hvězdy operního nebe? ... I pro Elizabeth Taylorovou se v Zeffirelliho filmu jednalo o velký návrat – na plátně se objevila po osmileté přestávce, ve které se – kromě menších televizních projektů – hlavně léčila ze závislostí a věnovala aktivismu v oblasti HIV/AIDS, na který zemřelo několik jejích blízkých přátel. Kromě Taylorové si režisér ke spolupráci na natáčení v atraktivních lokacích Itálie, Portugalska a Brazílie přizval mimo jiné i Philippa Noireta, Franca Nera či Johna Rhyse-Daviese. Scény z brazilské opery byly točeny v Teatro Petruzzelli v italském Bari, které o několik let později zničil žhářský útok a znovuotevřeno bylo až v roce 2009. (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Zeffirelli celý film koncipuje jako jedno velké operní představení. Je plný hudby a krásné secesní výpravy. Exotická lokalita přesně zapadá do režisérova pojetí a skutečné bezpráví brazilských otroků se prolíná s dějem Aidy. Naivita se střídá s vášní a vše je pečlivě naaranžované. Do skutečného života to má hodně daleko, ale moc hezky se na to dívá. ()
Na můj vkus moc rozevláté a poetické. Zejména vzhledem k tomu, že film chce ukázat boj proti otroctví v Brazílii. Osvobozeneckým snahám – prý, dle tohohle příběhu – vydatně pomohla opera a mladý, později světoznámý, dirigent. V tomto pojetí jde zejména o hezké obrázky, leč obsah mi připadal chudý, až prázdný. SHRNUTÍ: Když umění uchopí dirigentskou taktovku jako zbraň. A jen mírně se nechá rozptýlit svěžími vnadami cudné plavovlásky a zralými vnadami vampovské brunety. ()
"Muzika je dar a ten ste dostal od pána Boha, ktorý stvorením sveta zmenil ten veľký chaos v harmónii a súlade." Veľmi zaujímavá téma, ale len všedné, málo nápadité spracovanie, keď ten veľký potenciál Verdiho nadpozemskej hudby ostal značne nevyužitý. Hneď na začiatku udrie do očí rozpitý, nevábny obraz (filter, či nekvalitná kópia?) a takýto lacný vzhľad sa potom tiahne celým filmom. Film dopláca na nevýrazných hercov v dvoch hlavných rolách (C. Thomas Howell ako Arturo Toscanini a Sophie Ward ako samaritánka Margherita) a nedokáže to zachrániť ani Elizabeth Taylor ako operná diva. Postavy majú nevierohodné chovanie (priam ukážková je v tomto fiktívna postava divy, ktorá na počkanie mení povahu z hnusnej mrchy na úplného anjelika) a film je plný ich patetických prejavov, prázdnych fráz a umelého tlačenia na emócie. Snáď jediná silná scéna je výborné predstavenie Aidy na záver, prerušené ale trápnym, totálne nevierohodným mravoučným prejavom divy o otrokoch (takáto naivita sprevádza prakticky celý film). Franco Zeffirelli je v operných adaptáciách bezchybný, ale považujem ho len za priemerného filmového tvorcu. Film som videl v slabom, miestami až otravnom českom dabingu. ()
"Hudba je dar a ten jste dostal od pána Boha, který stvořením světa změnil ten velký chaos v harmonii a soulad." Životopisný filmy z hudební sféry mám obecně rád a to už jen proto, že v ní většinou hraje prim krásná hudba. Tak tomu je i v tomto filmu, kde zejména posledních 20 minut je plný překrásné hudby Verdiho Aidy. Ale to paralelní téma filmu, které představuje italského dirigenta Artura Toscaniniho jako jakéhosi "politického agitátora" (viz zejména rozhovor s brazilským císařem), mi moc nesedlo. A trošku nepravděpodobná mi přišla i ona změna v (politickém) smyšlení sopranistky Nadiny v průběhu představení. Svou výpravností a jakousi poetickou barevností v sobě ale tento film nezapře typický rukopis Zeffirelliho (jak ho znám z filmového či divadelního zpracování některých oper). Za mě tak velmi silné čtyři hvězdičky. ()
Nie po prvý krát poznamenávam, že opera nepatrí medzi moje obľúbené žánre. O Arturovi Toscaninim viem akurát, že existoval a vo svojom obore bol slávny. Inak je to u Franka Zeffirelliho, Elizabeth Taylor a Philippa Noireta. Nepatria síce medzi mojich obľúbencov, ale rád sa na diela, v ktorých účinkujú alebo ich v prípade Zeffirelliho režírujú rád pozriem. Film o trojročnom úseku zo života Toscaniniho ma nenadchol. Bolo v ňom dosť zaujímavých miest a nápadov, ale tiež dosť klišé, naivity až gýča. Takže priemerné hodnotenie bude asi to najlepšie, čo môžem k filmu vyjadriť. ()
Reklama